Sára Saudková: „Čím míň času mám, tím víc toho udělám!"

Je mladá, krásná, talentovaná a pro mnoho lidí možná kontroverzní. Hlavně je ale fotografka SÁRA SAUDKOVÁ maminkou, a to (už) čtyř dětí – pětileté Sárinky, čtyřletého Samuela, dvouletého Jeníčka a měsíčního Oskara.

Čtvrté dítě a báječně vypadáte, jak to děláte?

To dělají ty děti. Připouštím, že jsou ženské, které jsou po dětech strhané a unavené, mně to ale očividně vyhovuje. Zřejmě popírám veškeré zákony termodynamiky - potřebuji ze sebe vydávat energii a čím víc jí vydávám, tím víc jí získávám. Čím míň času mám, tím víc toho udělám. Hlavně se nad ničím nesmíte moc zamýšlet. Jakmile tanec kolem dětí moc prožíváte, věnujete tomu víc energie, než si to zaslouží. A hlavně se nesmíte bát.

Máte chůvu?

Teď ne. Chůvička, která k nám docházela, od září nebude moci nastoupit. Tak uvidíme, jak se s tím popereme.

Všechno tedy bude na vás?

A na Samovi. Jsme na to dva. On se naštěstí dokáže postarat. Když na to přijde, tak uvaří, dojde nakoupit, vyžehlí, i když tomu moc nedáme. Žehlení považuju za ztrátu času. Nebojím se ničeho, klidně umyju podlahy v celém baráku, ale k žehličce mě nikdo nedonutí.

"Víc dětí vydá více kraválu, ale také drží partu"

Sama pocházíte z velké rodiny?

Jsem ze tří sester, takže žádné drama. Ale líbilo se mi, že nás doma bylo hodně.

Ptám se proto, že čtyři děti dneska už není tak běžná záležitost...

To ne, obzvlášť, když jsou tak krátce po sobě. Nedávno jsem portrétovala nádhernou rodinku také se čtyřmi dětmi, ale kluk byl téměř dospělý, holčičce bylo asi deset a pak následovala roční prťata. Také to byla početná rodina, ale v takovém věkovém složení, že větší děti už mohou pomáhat.

Slyšela jsem, že starat se o tři děti je snažší než se starat o jedno...

To jedno nemůžete nechat o samotě, protože vám ho je líto, že si nemá s kým hrát. Víc dětí vydá víc kraválu, ale také se spolu zabaví a drží partu.

Samuel taky vždycky chtěl tak velkou rodinu?

To je starý jezevec, ten by podle mě nechtěl nic. Mít svůj klid a rozebírat počítač a občas jít na dýchánek s přáteli a krafat o čemkoliv. Samuel je typ chlapa, kterého je třeba probrat třeba dětmi.

Podařilo se vám ho zlomit...

To ale nebylo fyzickým násilím, spíše mými půvaby. To ženské umějí.

Jak reagoval na to, když jste mu řekla, že čekáte čtvrté dítě?

Stejně jako při těch ostatních těhotenstvích.Poslala jsem mu obvyklý čůrací papírek – to je takový náš rituál. Byl potěšen.

"Můj muž je vzácná kategorie, mohla bych ho půjčovat"

Takový chlap se dneska hnedtak nevidí...

Dneska chlapi buď nemůžou, nejsou nebo nechtějí, jak se doslýchám od přítelkyň. Je to vzácná kategorie mužů, že bych ho mohla půjčovat.

Už vnoučka viděl Jan Saudek starší?

Viděl ho na obrázku, poslal vzkaz a poblahopřál nám.

Stýká se se svými vnoučky?

Nestýká. Úplně přestal. Ale to je tím, že se teď obklopuje rodinou své dcery a rodinou vlastní a hlavně nejsme poblíž sebe. Jan pro naše děti ale stejně nikdy nebyl dědeček, byl to pro ně Jajch. Pro ně jsou dědeček a babička moji rodiče.

Jaké jsou vaše vztahy s Janem?

Je to legrace, protože když se potkáme na ulici, následuje pastorální výjev plný objetí a poklon. Pak se ale zase objeví něco v bulváru, z čehož mi málem vyskočí oči z důlků. Já ani vlastně nevím, co si o tom mám myslet, tak si o tom nemyslím už raději vůbec nic.

On říká, že Samuela musí zažalovat...

Ono to je obráceně, on se naopak musí soudit Samuel coby jednatel firmy, protože Jan porušil smlouvu tím, že podepsal jinou a popírá existenci té původní. Jan nedodržel pravidla a z obchodního pohledu Samuel je ten, kdo se musí bránit. Smlouva, kterou s Janem podepsal, nebyla kvůli tomu, že by si byli tak cizí a v rodině se musely podepisovat smlouvy, ale protože společnost, která tím vznikla, vložila mnoho peněz do vydávání knih a propagace. Najednou existencí té druhé smlouvy vznikl konkurent, který nedovolí této společnosti, aby Jana reprezentovala. Je to složité.

"Jan je křehký a zranitelný, ale také muž mnoha tváří"

Jan také říká, že zadržujete jeho negativy?

Nic nezadržuju. To je legenda, kterou tvrdí dva roky. A také tvrdí, že žije v bídě a je na mizině. V posledních dvou letech přitom zažívá z účetního pohledu své nejplodnější období. Má největší příjmy v historii své kariéry. Stal se plátcem DPH, čemuž až doposud úspěšně unikal, což znamená, že má nadstandardní obrovské příjmy a platí vysoké daně. Není to chudák. Když někdo platí vysoké daně, není to proto, že by si na něj stát zasedl, ale protože má tomu odpovídající příjmy.

U Jana Saudka je těžké poznat, co si skutečně myslí. Vy jste s ním deset let žila, určitě jste ho poznala. Jaký je skutečný Jan Saudek?

Křehký a zranitelný. I když já si myslím, že on už tak vyskočil ze své role, že ani on sám neví, kdy to je on. Jan je muž mnoha tváří. Má pocit, že musí každého bavit. On se ale umí i shodit, umí fabulovat a rozhodně není nudný. Přesto si ale netroufnu říci, jaký skutečně je. Když dlouho nosíte nějakou masku, tak po určitě době nevíte, co je rub a líc.

Jaký byl v soukromí?

Civilnější, citlivý, klidnější, ale dokázal takový být jen velmi krátkou dobu, protože má pocit, že když je jenom tím, kým je, tak to nestačí a že musí pořád přehrávat. To je strašně vysilující. Já bych každopádně nechtěla být v jeho kůži. On je úžasný člověk, velmi nadaný, ale je těžké s ním být a mnohem těžší je být Janem Saudkem. Rozhodně o něm nemluvím s nenávistí, naopak. Mám ho velmi ráda.

"Žili jsme spolu, ne se společnicemi!"

Skutečně si k sobě domů zve prostitutky?

Řekněme, že si pěstuje početné společnice. Jan je nespoutaná bytost. Čím víc demonstruje své rodinné štěstí, tím má větší potřebu utíkat ven a dokazovat si, že je svobodný.

Vám to nevadilo?

Proč? Toto byla Janova soukromá libůstka, která se mnou nesouvisela. Žili jsme spolu, ne se společnicemi.

Žili jste někdy spolu v jedné domácnosti?

To nejde. Vždycky jsem měla svůj byt a hlavně nejsem člověk, který by s někým mohl být nonstop, to by mi nevyhovovalo. Proto jsme pro sebe měli takové pochopení. Byli jsme spolu každý den, ale ne čtyřiadvacet hodin, to by nešlo. Ani bychom nic neudělali.

Veřejnost vás zná jako fotografku a partnerku Jana Saudka. Co jste dělala před tím, než jste poznala Jana?

Já jsem vystudovaný ekonom. Pracovala jsem v soukromé firmě. Pak jsem poznala Jana, všeho nechala a šla jsem za ním.

Proč jste za ním šla?

Byla jsem fascinovaná Janovými fotografiemi. Říkala jsem si, že kdo dělá takového fotky, musí být úžasný, uhrančivý člověk. A taky že jo. Vůbec nic jsem tehdy od našeho prvního setkání nečekala - chtěla jsem mu jen poděkovat a podat mu ruku. Možná právě proto, že jsem nešla lovit, to takhle dopadlo.

Připadá mi, že jste se trošku vymykala z okruhu dívek, o kterých on prohlašuje, že se mu líbí – tedy plnoštíhlé dámy...

Janovi se líbí všechno. Není hloupý a imponovalo mu, že měl po boku výraznou a hezkou ženskou, a to vrhalo dobré světlo i na něj. Byli jsme myslím nepřehlédnutelný pár.

Děti jste s ním nechtěla?

Ne. Byla jsem mladá, po dětech jsem netoužila, s Janem by mi to připadalo velmi nevhodné. My jsme žili velmi naplno a šťastně. Jan je sám malé dítě, které chce lásku a péči pro sebe. Asi jsem intuitivně věděla, že bych onu lásku musela dělit a že by to byl kompromis. Tak jsem ráda, že roli tatínka zastal Samuel, který je v tomto smyslu zralejší.

"Jan je jako profesionální plodič, obecní kozel"

Co se stalo po těch deseti letech? Probudily se mateřské pudy?

Náš vztah dozrál, stal se z něj silný přátelský vztah. Už jsem se setkala s názorem, že jsem zlatokopka. Chci vidět frajerku, která přijde do příbytku známého sukničkáře a bohéma, jak si tam jde kopat zlato. Kde ona má jistotu, že tam vydrží tak dlouho? Nebo si lidé myslí, že jsem se přes Jana dala cíleně dohromady se Samem. Každý druhý by se bál něco si začít s přítelkyní svého otce.

On se nebál?

My jsme s Janem už nežili. Setkávali jsme se, protože jsme spolu pracovali. Ale bylo to pro Sama přece jen nelehké. Je to atypické.

Byly tam pak nějaké třecí plochy?

Ne, proč by měly být ? Lidi by tam rádi viděli nějakou divočinu.

Pak jste si se Samuelem založila rodinu a on si také hned založil rodinu. Nebylo to trošku na truc?

Řekla bych ano. Dokonce to prohlásil i jeho dobrý přítel psycholog. Teď si ale nese následky, o kterých si nejsem jista, že ho těší. Ono to na truc je v jeho případě za každou cenu. Třeba by z toho rád utekl, ale už z principu to neudělá. Jan se občas zmíní, že chtěl té či oné dívce udělat dítě, ale že to nevyšlo. Je jako profesionální plodič, obecní kozel.

Co z toho má?

Snad tím muži chtějí sobě a světu dokázat, že jsou toho schopni. Ale je to trochu nezodpovědné. My se Samem sice máme čtyři děti, ale je velká pravděpodobnost, že s nimi budeme dlouho a naplno, dokud to vydržíme.

On se mi i zmínil, že mu chodí žádosti o oplození...

Je to Janův sport. Někdo zvedá půllitry, jiný holčičí sukně.

Já si vždycky říkám, čemu mám věřit a čemu ne...

Něco pravdy na tom vždycky bude…

"Mám své představy a ctím tajemství"

Ono je strašně těžké dostat se mu pod kůži...

O to se pokoušel třeba pan Zika v celovečerním filmu a jediný, kdo si myslí, že se dostal Janovi pod kůži, je režisér sám. Ve skutečnosti si s ním Jan jen hrál. Je otázkou, jestli vůbec má smysl dostávat se někomu pod kůži. Jan má své kouzlo právě v tom, že je chameleon a vy nevíte, co si o něm máte myslet, v tom je ten půvab. Mě by ani netěšilo jeho slupku odloupnout, tyto věci ani nechci vidět. Já mám své představy a ctím tajemství..

Co vám deset let soužití s ním přineslo? Muselo vás to velmi obohatit.

A jak. Myslím, že to bylo vzájemné obohacení. Od Jana jsem se mnoho věcí naučila, hlavně pokud jde o řemeslo. Ono to nebylo tak, že by mě vyloženě učil, vše jsem poznávala za pochodu. Poznala jsem s ním kus světa, pomáhala jsem mu s výstavami i obchody. Jsem za tyto zkušenosti vděčná. Z té doby jsem si Jana zakonzervovala v těch nejlepších vzpomínkách. Pro mě to vždycky byl frajer a rytíř.

Myslíte si, že kdyby nebylo Jana, tak byste fotit nezačala?

Nezačala. Nějaké výtvarné cítění v sobě mám, ale sotva by se to probudilo tímto způsobem. Třeba bych dělala něco jiného, ale pochybuju, že by to byla fotografie.

Co bylo tím spouštěcím momentem?

To nebyl žádný hrom, který by do mě bacil. Po těch mnoha letech strávených tak blízko fotografii mě začalo lákat vyzkoušet si ji sama. Půjčila jsem si fotoaparát - střední formát 6x6, se kterým fotím dodnes, pozvala si model a už to jelo. Zavřela jsem se do temné komory a začala zvětšovat, retušovat... a už se to nedalo zastavit.

Digitál vás neláká?

I Jan mi říká, že jsem zarputilá a nejdu s dobou, že on má digitál a já stále ne. Mně se ale ty věci, které dělá digitálem, nelíbí, protože si myslím, že to je devalvace jeho mistrovské práce. Vždyť na Janových fotografiích je nejcennější, že od začátku až do konce prošly jeho rukama. Něco jako manufaktura, ruční výroba. A nevím, proč bych se měla ochuzovat o ty krásné chvíle v komoře. Jakmile máte digitál, všechno je mnohem jednodušší, zaměnitelnější, ihned k mání a už vás to nenutí jít dál. Takhle si šetřím čas, abych mohla zalézt do komory a čarovat. Pro mě to má kouzlo právě pro tu unikátnost a neopakovatelnost. Musíte se tam hrbit pod zvětšovákem, hrabat se ve vývojce a nedýchat napětím, co z toho bude.

Na čem teď pracujete?

Teď kojím. Ale fotila jsem včera, předevčírem, takže vlastně fotím pořád. Není důvod s tím přestat, není to šichta, je to radost. A s dětmi se to dá všechno zvládnout právě proto, že fotím a žiju doma. Já jenom seběhnu o patro níž, zavřu se tu. Dělám taky kurátorku výstav v divadle Hybernia. Chystám se zrovna na kresby a malby Jiřího Suchého.

Sára Saudková se narodila roku 1967 v Zábřehu na Moravě. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Do povědomí veřejnosti se dostala nejprve jako přítelkyně a později jako „pravá ruka“ slavného českého fotografa Jana Saudka, pak také jako partnerka jeho syna Samuela, kterému povila čtyři děti. Aktivně a soustředěně fotografuje od roku 1999. Věnuje se výhradně volné tvorbě - inscenovanými fotografiemi dokumentuje svůj soukromý život: lásky, vztahy, touhy, osamění, čekání. Fotografuje hlavně svoje nejbližší. Partnera, děti, přátele a také Jana Saudka. Říká, že si dokumentuje svůj život. Proto jí vyhovuje, když fotí doma. Její děti to berou jako samozřejmost.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek