Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Dvojrozhovor se Sandrou Pogodovou a Nelou Boudovou: Spojuje je společná vášeň

Nela Boudová a Sandra Pogodová se pravidelně otužují.
Nela Boudová a Sandra Pogodová se pravidelně otužují.
Zdroj: Profimedia.cz
Nela Boudová a Sandra Pogodová se pravidelně otužují.

V době, kdy se nikam příliš nespěchá a práce pro herce není moc, začaly Nela Boudová (53) a Sandra Pogodová (45) s pravidelným otužováním. Oběma herečkám dělá studená voda dobře nejen po psychické stránce. Nela už je dokonce tak otužilá, že chodí i v zimě na nákup v žabkách, a Sandra díky nové vášni doma ušetří za topení.

Kdy jste se rozhodly, že začnete s otužováním?

Sandra: Nad tím, že bychom s otužováním začaly, jsme přemýšlely už nějakou dobu. Chtěly jsme si hlavně posílit imunitu. Pak jsme se potkaly na křtu knihy pana senátora Václava Lásky a tam se domluvily, že do toho půjdeme spolu, protože ve dvou se to lépe táhne. Zavolaly jsme Kristýně Frejové, která se otužuje už dlouho, a ta nám poradila, jak začít. Ale pozor! Nela s tím začala přece jen o pár týdnů dřív než já. To jsi vlezla do nějaké tůňky v létě, pamatuješ? Posílala jsi mi fotku.

Nela: No to je pravda. Já ti poslala motivační fotku z Krkonoš, jak jsem se ráno koupala v úplně ledové vodě. Ale to bylo jen rychlé smočení, žádné otužování. Ale po tom křtu, jak říkala Sandra, jsme začaly chodit dvakrát až třikrát týdně do Vltavy a přihlásily jsme se do Prvního plaveckého klubu otužilců, což mě po několika letech dokonce donutilo jít na lékařskou prohlídku.

Až tak vážně se to při vstupu do klubu otužilců bere?

Sandra: To je právě super, protože jsme zjistily, v jaké jsme kondici. Ono navíc otužování není pro každého, ač se zdá, že je to „trendy“ a do studené vody může každý. Je totiž důležité zjistit, v jaké kondici máte srdce. Vlézt v prosinci nebo v únoru do vody, která má dva stupně, totiž není vůbec legrace. Takže bych ráda apelovala na ty, kdo chtějí začít, aby nelezli do vody jen proto, že to vidí u nějaké celebrity.

Nela: Chce to začínat postupně.

Sandra: Přesně tak. Být na sebe hodný, začít pomalinku a opravdu si zjistit, jak jsem na tom zdravotně, abych si neublížil.

Jak vaše první společné otužování dopadlo?

Sandra: Když jsem vlezla do Vltavy poprvé, bylo to v srpnu a voda měla osmnáct stupňů. Bylo to studené, ale nebylo to nepříjemné, vcelku rychle jsem si na tu teplotu zvykla.

Nela: My jsme se spíš snažily plavat a uplavat třeba kilometr, což už teď v zimě samozřejmě nejde.

Co vás na tom tolik baví?

Nela: Baví mě asi hlavně to, že v době covidu je tam ten společenský aspekt. To mě skutečně drží nad vodou. Setkávání s lidmi, se kterými byste se normálně nepotkali, popovídáte si s těmi, kterým je šedesát sedmdesát a otužují se už roky. To je hrozně fajn.

Sandra: Hlavně je tam vždycky fantastická nálada. Jak lidé lezou do vody nebo z vody, tak se tam spolu baví, jaký to je obrovský adrenalin. Vyplaví se vám endorfiny a vy se smějete a je vám skvěle. Přináší to obrovskou euforii a stojí to za to přemáhání.

Nevadí vám, že musíte za otužováním dojíždět?

Nela: Tak především ty přesuny už zavánějí trochu leností, protože my jezdíme z domova k Vltavě v županu. Vezmeme si doma plavky, župan, sedneme do auta a jedeme. Mně vlastně přijde zbytečné se převlékat. Jenom vždycky doufám, že mě nikde nezastaví. Minule jsem musela nabrat benzin na pumpě a nebylo mi úplně nejlíp, když jsem šla v tom županu platit.

Sandra: Ještě že jsi měla roušku, viď? (smích) Já bydlím v činžáku v osmém patře a párkrát už jsem jela se sousedy jen tak v županu.

Nela: Ale já mám takový pocit, že už to všichni vědí, že se otužujeme.

Sandra: Teď ti to chci říct. Naštěstí už to v baráku všichni vědí, takže je to už o tom: „Á… byla jste se otužovat, paní Pogodová? Jaká byla dneska voda?“ (smích)

Sandra Pogodová Sandra Pogodová Zdroj: Profimedia

Musíte se občas do otužování nutit?

Sandra: Já se někdy nutím strašně. A v únoru, jak byly ty mrazy, to jsem se teda musela nutit hodně.

Nela: Já jsem na tom podobně. Nedávno jsem byla jeden den a s partičkou jsme šli i den nato. Ale já stála na břehu a do vody jsem nešla. Prostě jsem si říkala, že se mi nechce a nebudu se nutit.

Sandra: Tohle člověk nesmí dělat na sílu, protože by si to zprotivil. Když je nejhůř, tak to chce zajít alespoň jednou týdně, ať to tělo nezapomene, ale když se vám opravdu nechce, respektujte se.

Kdy pro vás bylo otužování opravdu nejkrušnější?

Nela: Pro mě byl nejhorší asi listopad a začátek prosince, protože to už byla Vltava poměrně studená, a já chtěla plavat stejnou vzdálenost jako v létě, což ale nešlo. Teď už vím, že tam nevydržím tak dlouho, takže to tak hrozné není.

Sandra: Já to mám podobné. Do devíti stupňů teploty vody jsme zvládly uplavat půl kilometru, ale jak teplota klesala, tak jsem takovou vzdálenost už taky nezvládala, protože u toho strašně mrznou prsty na rukou a nohou, což vážně bolí. Když v tomhle stavu vylezete z vody, tak se pak nejste schopní ani chytit zábradlí. Takže teď jsem ráda, když ve vodě vydržím pět minut.

Bývaly jste zimomřivé a chodily s tlustými ponožkami i do postele? Změnilo se to s otužováním?

Sandra: Když se začnete pravidelně otužovat, tak to má obrovské benefity. Vidím to na sobě. Já jsem „chabrus“ na plíce a pokaždé, když přijde podzim, dostanu rýmu, sleze mi to na plíce a mám kašel. Tentokrát podzim a zima nic. Vyhnulo se mi to. Neofoukne mě, nemusím chodit tolik navlečená. Doma úplně jinak topím, a teď je mi vyšší teplota dokonce nepříjemná. Cítím na sobě změny a jsou příjemné.

Nela: Tak to já na sobě necítím žádné změny. Nemocná jsem nebyla už roky, takže otužování mi v tomto ohledu nic nepřineslo. Ale pravda je, že když jdu do obchodu, tak jdu třeba v žabkách, a teprve pak si uvědomím, že jsem si měla vzít například kozačky. Tak to už tedy asi otužilá jsem. (smích)

Sandra: Takže dobrý den. Jako promiň, ale tohle zavání otužováním! (smích)

Nela: (smích) Asi jo. A teď mě napadá další věc. Já jezdím poměrně často na podzim na Kanárské ostrovy a teď naposledy jsem měla pocit, že ten oceán je teplý jako Středozemní moře. Takže už otužilá asi opravdu jsem.

Sandra: To je pravda, to jsi mi psala, že tam všichni říkají, jak je oceán studený, a tobě se přitom plavalo tak skvěle a vydržela jsi tam i dlouho.

Neovlivní vás takové výlety do teplých krajů? Nepřijdete tak o své otužilecké brnění?

Sandra: To víte, když chodíte pravidelně, třeba třikrát týdně, tak je tělo vytrénovanější a zvyklejší, než když jdete po sedmi dnech. Je to větší šok.

Nela: Já jsem byla v lednu čtrnáct dní na Zanzibaru a řekla jsem si, že až se vrátím, tak hned druhý den musím jít, a dala jsem to. Já mám ale tu schopnost, že se velmi rychle aklimatizuju, takže mně tyhle změny teplot nedělají problémy.

Nela Boudová Nela Boudová Zdroj: Profimedia.cz

A co sauna? Jde dohromady s otužováním?

Nela: Já myslím, že velmi dobře.

Sandra: Skvěle! Musí se mezi tím nechat pár hodin pauza, ale skvěle.

Nela: Tohle všechno jsou takové experimenty s tělem, kdy ho hecujeme k nevšedním výkonům.

Sandra: Tělo se v takových situacích dostane do stresu a v té stresové situaci zapojí mechanismus na udržení se při životě. V ten moment takový proces funguje jako omlazovací kúra, protože se vyplaví určité chemické látky a krev rychle pulzuje. Je pravda, že když jsem zjistila, co se děje s tělem při otužování, tak mi spadla brada. Lidské tělo je totiž neskutečné. Funguje jako dokonalý přístroj.

Říká se, že otužování má velký vliv i na pevnost pokožky.

Sandra: Na elasticitu kůže to pomáhá stoprocentně. To vidíte i na starších ženách u vody, které se léta otužují. A funguje to i na obličej, když si ho někdo bude otužovat. Tou studenou vodou se kůže stáhne a pak je to paráda.

Nela: A jak je to s tím rozpouštěním tuků?

Sandra: Když se otužujete pravidelně a zdravě jíte, prý byste měli začít hubnout. A to z toho důvodu, že máme od přírody daný hnědý tuk, který, když nás maminky v dětství oblékaly, aby nás neofouklo, nám kvůli tomu nadměrnému oblékání mizí a postupně se mění v tuk bílý, což je tuk špatný, a my přibíráme. A při otužování se děje to, že se ten bílý tuk začne měnit zpátky v ten zdravý, hnědý. Pozor, nepopleťte si to s cukrem.

Kolikery plavky jste měly, než jste začaly s otužováním, a jak jste na tom teď?

Nela: Měla jsem asi dvoje, teď vlastním asi šestery a mám pocit, že jsou všechny zničené. Hned jak se otevřou obchody, nakoupím si alespoň patery. Nudím sama sebe, že mám pořád stejné plavky.

Sandra: Já jsem měla troje a jedny jsem během letošní sezony zničila, takže mi zůstaly dvoje. A taky už se nemůžu dočkat, až otevřou krámy, protože plavky nechci kupovat přes internet, potřebuju si je vyzkoušet.

Dáváte při otužování přednost jednodílným, nebo dvoudílným plavkám? Je mezi nimi rozdíl?

Nela: Asi jak kdo. Záleží, jak to komu vyhovuje.

Sandra: Někdo plave rád nahý, ale já se musím přiznat, že jsem v lednu a únoru plavky ocenila jako takový izolátor. Mně se zdá, že i když jsou mokré, tak od toho šíleného chladu trochu izolují.

Nela: Tak takový pocit já nemám. Mně připadá, že to tedy neizoluje vůbec. Ale já bych asi chodila nahá, kdyby to nebylo dole u Vltavy, kde se pohybuje poměrně dost lidí.

Byly jste zvyklé chodit na veřejnost v plavkách, nebo jste musely odhodit zábrany?

Nela: Otužilecké prostředí je taková parta, která je naladěná na stejnou vlnu, takže takové věci tam člověk vůbec nevnímá. Tam jde o to, vlézt do té studené vody. Nikdo se nezabývá tím, jak u toho vypadá.

Sandra: Navíc kolem vás lítá spousta nahých lidí, kteří lezou do vody bez plavek, a to jak ženy, tak muži.

Nela: Mladí, staří, hubení, tlustí…

Sandra: Tam to vážně nikdo neřeší. Ale je pravda, že já jsem byla zvyklá chodit plavat dvakrát týdně do Podolí a chodila jsem tam roky, takže vyjít v plavkách mezi lidi, to je něco, co neřeším.

Pro někoho může být otužování adrenalinový zážitek. Máte s adrenalinovými zážitky své zkušenosti?

Nela: Jako mladá jsem lezla na skály, což mě bavilo. Pak se mi ale takovým absurdním způsobem zabil kolega spolulezec, když spadl ze střechy, na které něco opravoval. Tehdy jsem se úplně zablokovala a přestala se tomu věnovat. Ale lezení mě bavilo, tam ten adrenalin byl. A co dalšího mě hodně baví, to je potápění. To byla taková moje výzva, kterou jsem si chtěla vždycky splnit. Jenže se se mnou nikdo potápět nechtěl, tak jsem si počkala, a když bylo mému synovi patnáct, udělal si potápěčský kurz, a potápíme se spolu.

Sandra: Je fakt, že potápění je super. Poprvé jsem k tomu „přičuchla“ před třemi lety v Asii a nadchlo mě to.

Takže potápění je věc, která vás kromě otužování také spojuje. Ale spolu jste se zatím zřejmě nepotápěly.

Sandra: Spolu zatím ne.

Nela: Já mám pocit, že jsme se o tom vlastně ani jednou nebavily, že se o tom se Sandrou bavíme poprvé až teď.

Sandra: Tak tohle je hudba budoucnosti a my to dáme!

Nela: Nás spojuje ale úplně jiná věc. A to veselá mysl a smysl pro humor. Ve vodě se smějeme tak, že máme pocit, že se utopíme smíchy.

Sandra: (smích) To bude vlastně dost nebezpečné, abychom se spolu šly potápět zrovna my dvě.

Nela: Já bych se s tebou potápět v životě nešla, to by mohlo být fakt životu nebezpečné. (smích)

Sandra: U toho se nemůžeme smát. Takže to vidím tak, že s Nelou se můžeme pustit společně jedině do šnorchlování.

Máte nějaký otužilecký sen? Třeba v podobě nějakého konkrétního ledovcového jezírka kdesi v horách, kam jezdí otužilci z celého světa?

Sandra: Na to „prdím“. (smích) Já jsem si všimla, že někteří otužilci soutěží v tom, jak dlouho byli ve vodě a že měla opravdu málo stupňů. A na to kašlu. Já totiž považuju za absolutní vítězství to, že jsem v únoru vlezla do ledové vody.

Nela: Já to beru hlavně tak, že kdyby mi někdo třeba loni na jaře řekl, že si půjdu šestadvacátého prosince zaplavat, tak bych mu řekla, že se úplně zbláznil, ťukala bych si na čelo a přišlo by mi to jako blábol.

Sandra: Já mám v plánu, a budu, Nelo, ráda, když budeš jezdit se mnou, dělat v létě výlety do hor, kde tečou bystřiny. Zkrátka jezdit někam, kde poteče potok, který bude mít čtyři pět stupňů. Takže než nějaké vyhlášené místo otužilců, já raději vyrazím na nějaké krásné místo, kde se dá vykoupat.

Zdroj: Story

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky