„Teď, po čtyřicítce, si konečně žiju podle svého,“ tvrdí Sandra Bullock. „Ve dvaceti jsem si neprožila takové to bezstarostné a svobodné období, kdy si člověk jenom užívá a neřeší budoucnost. Bála jsem se, že jakmile bych si dala pauzu a přestala dřít a dřít a dřít, nikdy bych nic nedokázala,“ vysvětluje. „Takže teď se konečně bavím a mám se dobře.“

Holka odvedle

Ještě před pár lety byla ale Sandra Bullock jednou z hollywoodských workoholiček: se svou vizáží kamarádské vedoucí skautského oddílu se jí podařilo ztělesnit prototyp „děvčete odvedle“ a tvrdě pracovala na tom, aby si udržela své postavení jedné z nejobsazovanějších hollywoodských hvězd romantických komedií. Ona sama je přesvědčena, že herečkám jejího typu pomohla k úspěchu její kolegyně Julia Roberts: „Ta nám doslova otevřela dveře,“ tvrdí. „Nebyla to typická blond krasavice. Byla to silná žena se skvělým smyslem pro humor. Nám ostatním to hodně pomohlo.“

Ale dokonce i v době, kdy za jediný film inkasovala patnáct milionů dolarů, se nevzdala svého životního stylu „úplně obyčejné holky“. Když například pořádala večírek k premiéře svého filmu Láska s výstrahou, vydala se do blízké samoobsluhy pro čtyři láhve vína. U pokladny ale s hrůzou zjistila, že má platit 71 dolarů. Nelenila, a láhve šla vyměnit za jiné, které stály zhruba pětinu…

Začít od nuly

Sandra Bullock vždycky byla nekonveční a svá – především pokud šlo o vztahy s opačným pohlavím. Dlouhá léta prohlašovala, že svatba – to není nic pro ni. „Představa svatby mě děsila a máma mi vždycky říkala: ,Buď originální! Nebuď závislá na mužích!´,“ vysvětluje. „Postupně jsem pochopila, že musím zahodit příručku Jak se provdat za toho pravého a začít od nuly, podle vlastních pravidel.“

Za toho pravého se ovšem nakonec stejně provdala: stal se jím Jesse James (jmenovec a potomek proslulého bandity ze slavných časů Divokého Západu), potetovaný moderátor pořadů o motorkách. . Na svatbu – která byla pro většinu hostů velkým překvápkem, neboť mysleli, že jdou na oslavu Sandřiných narozenin – přijeli ženich a nevěsta v obřím červeném kamiónu.

Nemám dítě, ale mám rodinu

Po svatbě se Sandra stala nevlastní matkou Jessových tří dětí a také byla čím dál častěji vystavena zvědavým dotazům, jestli si teď konečně pořídí vlastního potomka. Donedávna totiž tvrdila, že mít děti je čiré sobectví: „Spoustě dětí se rodí lidem, kteří by děti nikdy mít neměli. A ty děti tím vždycky, vždycky trpí. Jistě, každý má nějaké rodičovské instinkty, ale opravdu jim vždycky musíme vyhovět? Co takhle adopce? Je tu přece tolik nechtěných dětí, které by potřebovaly rodiče.“

Nyní se tedy zřejmě spokojila s rolí šťastné a hodné macechy: „Člověk nemusí za každou cenu porodit dítě, aby měl rodinu. A my rodina rozhodně jsme,“ konstatuje. „Nehodlám ztratit ani dvě vteřiny svého života tím, že bych litovala něčeho, co prostě nepřišlo. Věřte, že to není snadné, když vám všichni kolem vykládají, že právě ten jejich způsob je správný.“

Právě proto je teď také Sandra tak nabroušená na bulvární novináře, kteří se specializují na focení bříšek hollywoodských hvězd a ostřížím zrakem sledují, zda některá z nich není náhodou těhotná. „Jak myslíte, že se ti dotyční lidi cítí? Co když třeba nemůžou mít děti? Proč je prostě nenecháte žít jejich život?“ Ona sama ten svůj konečně žije, tak jak chce. A od nikoho si do toho nenechá mluvit.“