Navenek působíte jako křehká květinka, ale už jste v životě leccos přestála. Jaká je tedy Sabina Laurinová doopravdy?
Já bych ráda byla tou křehkou květinkou a duši, tu určitě křehkou mám, ale když jde do tuhýho, vylezou mi rohy a dokážu bojovat.
Ostatně jako správná matka dvou dětí. Řekněte mi, jaké vlastně vaše dcery jsou? Loni v létě se účastnily natáčení pohádky Čertova nevěsta, a tak je teď na plátně spolu s vámi mohou vidět všichni návštěvníci kin.
Celé to vzniklo náhodou. Režisér Zdeněk Troška potřeboval do pohádky nějaké děti a já zas byla ráda, že s nimi můžu trávit prázdniny. Tak proč nespojit příjemné s užitečným? Je pravda, že jsem si neuměla představit, že to bude až tak náročné. Naštěstí se mnou jela i maminka, takže jsem měla jistotu, že dětem uvaří a postará se o ně. Ale stejně máte zodpovědnost nejen za sebe a za svou roli, ale i za ně. Hlídáte je, aby se chovaly slušně. Sledujete, jestli Váje nestojí vlasy na hlavě, když je v záběru, protože už by tak byla zvěčněná navěky. Když malinká Maja zrovna nechce dělat to, co ostatní, obáváte se, aby nevypadala jako rozmazlenej fracek. To všechno se vám honí hlavou a projeví se tak i moje určité pedantství. Vája k natáčení přistupovala velmi zodpovědně, ale dvouletá Majolenka ještě vůbec netušila, kde se to ocitla. Říkali jsme jí důrazně „Teď budeme točit“, ale ona si chudák představovala, že se asi budeme točit dokola. Pak doma našla natáčky a ptala se, co to je. Když jsem jí řekla, že natáčky, tak logicky odpověděla: „Hm, natáčky na natáčení!“ Maja si ale dodnes pamatuje repliku, kterou s Vájou vyvolávaly „Sláva, koně!“ Ale abych se vrátila k vaší otázce – myslím si, že obě holky mají krásnou fantazii a to je asi nejdůležitější. Chtěla bych je v tom podporovat, pěstovat to v nich. Valentýnka chodí na různé kroužky – na piano, na výtvarku, na gymnastiku a na balet, obě milujou koně a přírodu. Mám neustále plné auto kamenů, chorošů a jiných pokladů…
Sledují vás holčičky v televizi, třeba v pořadu Mladší o pár let?
To víte, že se na televizi podívají, ale myslím, že to nijak moc neprožívají. Samozřejmě ten pořad je pro úplně jinou věkovou kategorii… Samotnou mě překvapuje, kolik žen nám píše dopisy a má zájem se přihlásit. Pro mě osobně je to neobyčejně cenná sonda do duší těch lidí. Zajímají mě jejich příběhy, jejich osudy. Myslím, že tenhle pořad dal mnoha ženám motivaci, aby se o sebe začaly zajímat a aby pro sebe něco udělaly. Většinou jenom pořád pracovaly, staraly se o rodinu, o lidi kolem sebe a najednou se cítí unavené, se syndromem vyhoření a s méněcenností. Tak dlouho se snaží být skvělé a všechno zvládnout, až už samy nemohou. Od začátku jsem stála o to, aby to nebyl jenom pořad o zázracích plastické chirurgie, kterou nijak neodsuzuji, ale aby to bylo i o těch ženách samotných.
Vlasta
Tip KAFE.cz
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.