Scénář vznikl na základě úspěšné divadelní aktovky Vražda v salonním kupé, kde hlavní roli inspektora Trachty ztvárnil Zdeněk Svěrák. Do filmu se ale režisérovi Ladislavu Smoljakovi jeho parťák nehodil, a tak ho na plátně nahradil profesionálem Jiřím Zahajským. Svěráka to zaskočilo. Připadalo mu, že Smoljak nedůvěřuje jeho hereckým schopnostem a neprávem ho odsouvá na vedlejší kolej. Aby toho nebylo málo, Smoljak ho odmítl obsadit i do role hajného Hlaváčka a svěřil mu jen drobnou úlohu básníka Jelínka. To už Svěrák opravdu neskousnul a se svým kolegou přestal mluvit.
Ostatním hercům však malé role nevadily. Třeba Vlastimil Brodský byl rád, že jeho kloboučník Oulík není jednou z nejvýraznějších postav, protože ho v té době honila řada dalších filmových povinností a původně chtěl natáčení zcela odmítnout. Zúčastnil se ho vlastně jen kvůli svému synovi Markovi, jenž si ve snímku zahrál policejního praktikanta Hlaváčka. Přestože role Brodského staršího nebyla veliká, herec se jí ujal s profesionalitou sobě vlastní - voda v botách prý byla jeho nápadem.
Jaroslava Adamová zase údajně přijala roli majitelky nevěstince na popud svého manžela, který byl velkým obdivovatelem Divadla Járy Cimrmana.
Kachny...
Zdeněk Srstka se domníval, že se svou roli nemusí nijak zvlášť učit. Slovo "Kachny" si už pamatoval, a tak před natáčením seděl s Rudolfem Hrušínským v hospodě a hrál karty. Režisér Smoljak byl však perfekcionista a od stolu ho vyhnal, ať raději někde v klidu zkouší text - respektive ať piluje dokonalou výslovnost toho jediného slova, které má dle scénáře pronést. A že se to pan Srstka naučil dobře, co říkáte?