Tomáš Matonoha: Zažil jsem krásnou dobu, kdy na nás policie nemohla

Tomáš Matonoha
Tomáš Matonoha

Na rozhovor přijel na koloběžce. Prý je to v metropoli jediná jistota, jak nepřijít pozdě. Času moc neměl. Tomáš Matonoha, jedna z nejfrekventovanějších tváří obrazovky, zabodoval v soutěži Tvoje tvář má známý hlas, uvádí pravidelně soutěž rodinných týmů Co na to Češi a jde z role do role.

Na začátku soutěže Tvoje tvář má známý hlas jste říkal, že vůbec neumíte zpívat, tančit, ale zapomněl jste dodat, že muziku cítíte výborně.

Jde spíš o to, že se ani náhodou nemůžu srovnávat s někým, kdo je muzikálový zpěvák. Mám sice hudební sluch a hudební vzdělání, ale pořád patřím do kategorie občasných zpívajících herců.

Dejme tomu, ovšem hudbu jste klidně mohl mít jako hlavní profesi, koncertujete, píšete filmovou muziku…

No pravda je, že už v Brně na střední škole jsem chtěl být muzikant, mít svou kapelu – nakonec jsem postupně založil tři. Největšího úspěchu jsme dosáhli v roce 1987, kdy jsme vyhráli soutěž Zpívá celá Koněvka, naše gymnázium bylo na tehdejší Koněvově ulici, a o rok později jsem na chmelu v Kněževsi vyhrál písničkářskou soutěž Kněževský Orfeus. To je moje jediné oficiální vítězství. Od té doby nic.

Když jsme si domlouvali schůzku, zrovna jste jel z Brna. Vracíte se do rodného města často?

Jasně, mám tam rodinu, maminku a sestru. Za poslední dva tři roky mám k Brnu asi nejlepší vztah, co jsem kdy měl. Je to dané jednak osobním pocitem, když někde odmala vyrůstáte, tak to ve vás zůstane, no a druhý faktor je, že to město prošlo velkou změnou, získalo švih, šťávu, ajfr, nebo jak to nazvat. Snad všecko tam šlo nahoru, kromě fotbalu… Před nějakou dobou se objevila seriózní studie, kdy v rámci měřítek, jaké město je lepší pro život, Brno předběhlo Prahu. Věřím tomu, protože je tam super atmosféra, bezva hospody, vynikající restaurace, parky, centrum města… Tak třeba když tam dorazím v pátek večer, těším se na víkend, a říkám, že není lepší město než Brno. A každý, koho jsem tam vzal na návštěvu, mi to potvrdil.

A pokud jde o herecké možnosti?

Co se týče třeba televize, nejsou ty možnosti tak velké a časté jako tady v metropoli, to je jasné. Ale že by se muselo čekat, až tam třeba do divadla někdo přijede hostovat z Prahy, tak to ani náhodou. A vždycky je kam zajít, když chce člověk najít kvalitní zábavu – do divadla, klubového kina, na koncert. Teď hodně pracuju na Slovensku, točil jsem tam druhou řadu seriálu Prázdniny, zajel jsem třeba jen na otočku k mámě, protože bych to do Prahy nestihl, a vždycky bylo v kultuře z čeho vybírat.

Jak jste se ocitl ve slovenském komediálním seriálu?

Zavolali mi z produkce hodně dopředu, jestli si udělám čas, ještě ani nebyl hotový scénář. Nakonec mi scenáristé dokonce v průběhu práce změnili roli, původně jsem měl hrát někoho jiného. Jako komediálního herce mě znají, protože platí, že sledovanost českých programů je na Slovensku nesrovnatelně vyšší než u nás slovenských. Přejedete hranice, a v první restauraci téměř určitě běží některá z českých televizí. A samozřejmě taky platí, že tam točí hodně kolegů a kolegyň, nejsem sám, a naopak, naši diváci rádi vidí slovenské herce. Tak to má být.

Na startu kariéry jste v Brně začal s Pavlem Liškou dělat Komediograf, divadelní formát, který dost zásadně poznamenal vaši kariéru.

To nebylo tak, že bychom něco vymysleli jen my dva, v HaDivadle byli tenkrát přes nápady Luboš Balák a pak David Jařab, surrealista, který tam pořádal surrealistické večery, intelektuální kabarety, každý byl zároveň premiérou i derniérou. Pak vznikly cykly literárně-divadelních večerů Penězokazi, Revize století, no a další cyklus byl právě Komediograf. Luboš Balák nás oslovil asi čtyři, abychom zkusili kabaretní formu, něco na pomezí intelektuální kavárny a hospůdky páté cenové skupiny. Diváci zabrali, původně mělo mít každé představení jen jednu reprízu, ale hráli jsme víckrát a začali i jezdit. Pak už sami jako divadlo Komediograf.

Velkou popularitu vám přinesl televizní pořad Na stojáka, originální herecký projekt na principu stand-up, který jste si vyzkoušel jako jeden z prvních.

Televizní stanice HBO si vytipovala určité osobnosti, které se improvizovaným humorem zabývaly, což jsem byl třeba já, „Sklepáci“, herci z nezávislých divadel, kteří do toho šli. Po druhém natáčení byl otevřený konkurz, tam už se mohl přihlásit kdokoli, ten tuším vyhrála Iva Pazderková. No a pak se objevila jména Karel Hynek, Lukáš Pavlásek…, představitelé současného stand-upu už nejsou herci, za těch asi 12 let se to proměnilo. A nezapomeňte, že u tohoto typu zábavy jde o dvě kategorie – hrajete, ale ty skeče musí někdo vymyslet a napsat, drtivá většina standupistů jsou taky autory svých scének.

Vy jste měl odmalička rád komiku, trapasy?

Pamatuju se, že když mi bylo tak šest, pořád jsem se v koupelně pitvořil před zrcadlem, dělal obličeje, a táta mě napomínal, ať to nedělám, že mi to zůstane. Asi mě vždycky bavilo dělat ze sebe blázna a rozesmávat lidi.

Jak rodiče vzali, že jste se stal hercem?

Oba byli vysokoškoláci a brali jako samozřejmost, že půjdu po maturitě taky studovat. Dvakrát jsem se nedostal na práva, tak byli rádi, že jsem se dostal „aspoň“ na uměleckou školu. Na JAMU jsem se šel víceméně podívat, jestli mi to půjde, a oni mě vzali hned.

Jednou mi říkal váš spolužák Martin Trnavský, že to byla divoká jízda.

Nevím, co měl přesně na mysli, ale v každém případě měl pravdu. Jednou jsme si spolu půjčili auto a vyrazili na „trip“ do Cannes, jenže ten starej favorit nám málem shořel v kempu.

Jinak JAMU v naší době byla škola přímo zázračná, říkám tomu mezičas, kdy skončil socialismus a nezačal kapitalismus. Studovali jsme v neuvěřitelně liberálních podmínkách, koleje bez vrátného, v centru města, kde mohl přespat kdokoli, ze studentského divadla se chodilo domů ráno, nikdo neřešil žádný noční klid. Když se pařilo v jamáckém klubu, bylo to na akademické půdě, tak na nás policie nemohla… Všechno proběhlo vždycky v pohodě, ovšem – už je to pravěk.

Vy jste byl i na JAMU zavedený jako komik?

Hrál jsem taky charakterní role, ale dnes u mě komika převládá. Funguje to hlavně od televizního Comebacku, že 80 procent mé práce jsou komedie. Ono je to tak – spousta lidí má smysl pro humor, jenže herci se diváci musejí zasmát, pokud jeho humor nerezonuje s publikem, tak ho vypískají. Mně se zatím smějou a nevypískají mě.

Před Ulicí běží na obrazovce soutěž Co na to Češi, ve které nejste jen moderátor, ale i inspirátor týmů.

Hlavně spoluhráč. Jsme na stejné lodi, moje rozpoložení působí na ně a zase naopak. Když to bavilo soutěžící, mě taky, a pak samozřejmě i diváky. Tahle konstelace je podstatná, když souhra „nejede“, žádný namíchaný potlesk to nezachrání.

Šel byste do podobné soutěže?

Jo, bez obav. Je to zábavná soutěž – trouba může bez problémů porazit doktora. Není čas přemýšlet, něco analyzovat, musíte odpověď pohotově vypálit rovnou. Ta rychlost je napínavá, budí u diváků zvědavost.

Čím vás děti v poslední době mile překvapily?

Tím, že jsem koupil obytný vůz a ty malé v něm hrozně rády cestujou. Trnul jsem, že utratím úspory a Štěpán s Larou řeknou, že chtějí spát v hotelu. Domluvili jsme se, že pojedeme kempovat i na zimní lyžování, a mám plán, že bych s nimi chtěl tak během šesti sedmi let objet Evropu, než nám hodně vyrostou.

Posloucháte tělo, na co má chuť, jste gurmán, nebo si ukázněně dobroty zakazujete?

Jednoznačně gurmán! Dokonce je to můj koníček, mohli bychom vést speciální rozhovor o české gastronomii, absolvoval jsem i pár kurzů, takové nahlédnutí do profese. Znám osobně asi deset vynikajících kuchařů, rozeznám vína… to vše od doby, kdy jsem přestal kouřit a oživily se mi chuťové buňky. Gastronomie je jeden z oborů, který u nás opravdu funguje a jde dopředu, když to srovnáme třeba se silniční sítí.

Co dělá vaše motorka, ještě jezdíte?

Něco vám řeknu, nedávno jsem ji půjčil nejstaršímu synovi se slovy, ať si aspoň on zajezdí, protože kvůli práci jsem na ni vůbec nesedl. Ale napravím to.

Jakou máte nejhezčí představu o stáří?

Stáří mám hodně spojené s pevným zdravím, že budu jezdit tím svým karavanem po kempech a zastávky budou vždycky jen u moře a na golfových hřištích. Takže představa hezká, ne? Uvidíme, jaká bude realita.

TAK ŠEL ČAS

1971 - Narodil se 13. března v Brně.

1994 - Po absolvování JAMU se stal členem brněnského HaDivadla, kde vznikl i netradiční kabaret Komediograf.

2004 - Po filmových a televizních rolích mu přinesla popularitu postava JUDr. Richarda Sýkory v seriálu Rodinná pouta. Oženil se s herečkou Lucií Benešovou, s níž vychovává čtyři děti.

2007 - Jako neseriózní svéráz Pepan se stal jednou z hvězd seriálu Ulice. Pak později vznikl úspěšný stand-up pořad Na stojáka.

2008 - Jeho kreace bývalého zpěváka Tomiho Paciho bavily diváky sitcomu Comeback.

2017 - Má vlastní kapelu Inspektor Kluzó, hraje v seriálech Prázdniny, Ulice, moderuje soutěž Co na to Češi, účastní se oblíbené show Tvoje tvář má známý hlas. 

Autor: Jana Bednářová

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky