Otevřený rozhovor s Tamarou Klusovou: I u nás se dějí nepříjemný věci

Tamara s dcerou Josefínou

Spolu se svým manželem Tomášem Klusem a jejich třemi dětmi vypadají jako reklama na štěstí. Ani u Klusů ale není všechno růžové a na rodinné harmonii je třeba tvrdě makat. Zvlášť  ve chvílích, kdy se třeba váš manžel veřejně přizná k nevěře.  

Znám tě jako městskou holku, která měla ráda velkou společnost, večírky, město… Teď žiješ v lese. Jak jsi tuhle změnu zvládla?

Tohle přišlo až s třetím dítětem. Dokud jsem měla děti dvě, zůstávala jsem podvědoměv kontaktu s mou minulou, nemateřskou rolí. Ale pak se to změnilo, najednou mi přišlo smysluplnější tohle téma opustit a žít jen přítomností. Město ti čas zrychluje, u nás v přírodě je všechno víc v klidu, užíváme si každý den. Zároveň vím, že příští rok jde Josefína do školy, Alfréd do školky a Jenovéfě budou dva roky… Takže si tuhle fázi musím ještě vychutnat. Jasně že mi chybějí večírky, ale vím taky, že o nic nepřicházím. Přijala jsem roli matky, víc než na budování kariéry se soustředím na sebe, na svoje pocity, na děti… Se třemi dětmi mám paradoxně pocit, že mám mnohem víc času na sebe.

V době, kdy jste žili s Tomášem v Praze, snad neexistoval den, kdy byste tam byli sami. Pořád k vám proudily davy kámošů… Najednou jsi v Mníšku. Nestýská se ti po tom?

To je fakt, náš byt nebyl domovem dvou lidí s dítětem, ale spíš klubovnou. (smích) Vždycky „hrozilo“, že půjde někdo jen tak kolem, zazvoní a ty ho prostě pozveš nahoru. To bylo divoký a skvělý. Do Mníšku už se kámoši musí vypravit na výlet, ale zase ten čas, který spolu strávíme, je mnohem intenzivnější, než byl v Praze. I když… Během léta i tady máme plný dům a lidi stanují u nás na zahradě. Nám to vyhovuje, jsme společenští, tedy já o dost víc než Tomáš. Za rozhodnutí odejít z města jsem vděčná, ale kdybys mi před pěti lety řekla, že si budu něco takového myslet, měla bych tě za blázna.

Tak kdy proběhne ten večírek, který svým kamarádkám, včetně mě, slibuješ?

Mám v plánu, že až dokojím Jenovéfu, všechny vás svolám. Holky už mi říkají: „Tamaro, ty se nás normálně bojíš!“ A možná už se i já začínám bát, co nastane, až na tu party dojde. Vždyť jsem nepila několik let! Vidím to tak, že protančím střevíce, bude to velký! Těším se, ale nespěchám. Sleduju na fotkách kamarády, co paří celou dobu beze mě, vidím stejný kolektiv, místa, drinky… A říkám si, že do toho vlaku vlastně jen znova naskočím, jako bych ani nevystoupila. A pak s bolestí hlavy zas na čas nikam nepůjdu.

Máš vztah, který je dost na očích. Jak to snášíš?

Po čase jsem otupěla, přestala vnímat zvýšenou pozornost. Dokud někdo nepřijde v restauraci k našemu stolu, aby se s Tomášem vyfotil, žijeme úplně normálně. V průběhu šesti let, co spolu jsme, jeho popularitu akceptuju. Tehdy jsem začala chodit s veřejně známou osobností, a musela se s lecčím vypořádat. Tím myslím nejen bulvár, ale i historky, jak náš vztah začal. Dodnes je naše seznámení obestřeno spoustou mýtů, včetně toho, že jsem Tomáše přebrala své tehdejší nejlepší kamarádce…

Máš pravdu, dodnes vidím články, v nichž Tomášova expřítelkyně tvrdí, že jsi jí ho přebrala.

Pravda je taková, že mezi Tomášovým vztahem s mojí bývalou kamarádkou a jeho vztahem se mnou, byla ještě jedna žena. Dotyčné jsem tak nikoho ani přebrat nemohla. Důvod jejich rozchodu byl úplně jiný – rozešel se s ní, protože mu lhala. Nabourala mu auto, nepřiznala se a ještě to svedla na někoho jiného. Celé to odhalil až kamerový systém... Já i Tomáš jsme měli stokrát chuť na ty pomluvy zareagovat, ale raději jsme mlčeli. A vlastně se mi tohle celé vrátilo skrz Tomášovo nedávné přiznání, že mi byl nevěrný. Lidi mi psali: „Tamaro, vykašli se na něj, ty jsi chudák…“ nebo „Už nebudeme poslouchat jeho desky.“ Ale taky se objevily reakce: „Dobře jí tak, sama přebrala kámošce kluka.“

Tomáš se ke svým nevěrám veřejně doznal počátkem října… Šlo o vaše společné rozhodnutí?

Došel k tomu sám. Já si ho vážím za to, že cítí obrovskou odpovědnost, snaží se navracet slovům jako „pravda“ a „láska“ původní význam, zatímco někdo je dneska bere až pejorativně. A pochopil, že aby mohl sám vážně hlásat svá stanoviska, měl by jít taky s pravdou ven, „svlíknout se do naha“. Vím bezpečně, že kdyby se ho předtím někdo v rozhovoru zeptal: „Podvedls svoji ženu,“ odpověděl by po pravdě, že ano. Ale na to se ho nikdy nikdo neptal. Jeho coming out pro mě tedy měl velký význam, a že to na mě vrhlo stín podváděné chudinky? To je opět jen společenská chiméra. Pro mě je taky důležitý ukazovat lidem pravdu. Pravda je pro mě celý život na prvním místě, i když jsem se měnila v průběhu života, tohle zůstalo stejné. I v našem vztahu se prostě dějí nepříjemný věci, partnerský život není jen růžový! My se přesto nehádáme, rozumíme si, jsme spolu v harmonii. Naše děti nás viděly hádat se jen jednou, a místo aby byly vyděšené, začaly se smát! Nejsou na to zvyklé a myslely si, že je to nějaká show.

Jak jsi vůbec prožívala období, kdy ses z Tamary Kubové stala Klusovou?

Ještě než jsme se vzali, dostala jsem tolik přezdívek a nálepek, že jsem z nového příjmení neměla zas tak těžkou hlavu. Nadbíhačka roku, Yoko Ono, Čarodějnice… Tím vším jsem se stala hned po tom, co náš vztah vešel ve známost. Časem jsem tahle přízviska přijala za svá a mám je i ráda! Třeba na Yoko Ono jsem vyloženě pyšná, protože její příběh s Johnem Lennonem miluju, cítím s ní v mnoha ohledech sounáležitost. (smích)

Co myslíš, že lidi na tobě tolik štvalo?

Já v té době nemluvila s médii. Myslela jsem si, že když nebudu nikomu nic vysvětlovat, cpát a obhajovat se, dají mi pokoj. Ale tak to nefunguje, a tímhle způsobem naopak vytvoříš nějakou fiktivní Tamaru, která s tou živou nemá nic společného.

Vždycky jsi tvrdila, že jsou ti negativní reakce fuk, ale já si myslím, že člověku to, byť třeba v menší intenzitě, vadit musí…

Vadilo mi to, ale brala jsem to jako součást balíčku „vztah s Tomášem“. Svět bulvárních médií je zvláštní. Ignorovali jsme je, nebavili se s nimi. A oni neměli vůbec žádné pojítko s naším reálným světem, proto si jen vymýšleli a dedukovali, aby mohli něco napsat. Když se zeptali, zda nějakou informaci potvrzujeme nebo vyvracíme, odmítli jsme to komentovat. Vlastně se nedivím, že si vymýšleli, protože jsme jim nedávali žádnou zpětnou vazbu, soukromí jsme totálně oddělovali od „světa Tomáše Kluse“. To, že je to jedna spojená nádoba, nám došlo až později.

Jednou jsi mi vyprávěla, jak na tebe číhali paparazzi před domem… Přestalo se tohle dít, když jste své soukromí začali poodhalovat na sociálních sítích?

Pořád se něco takového stává, ale určitě ne tak často jako dřív. Třeba nedávno jsme byli s dětma v kině a celou dobu náš výlet fotil fotograf s obřím foťákem… Každopádně je fakt, že v momentě, kdy jsme díky sociálním sítím odemkli naše soukromí, válka s bulvárem skončila. Oni teď mají fotky, které ovšem poskytujeme sami a máme nad nimi kontrolu, a mají taky dostatek informací. Nemusí lovit. Ano, občas něco překroutí, nepochopí, ale s tím se nedá nic dělat. Tahle cesta je mnohem svobodnější i v tom, že sociálními sítěmi můžeš do světa pustit i mnohem zajímavější informace, než na co se tě někdo ptá pořád dokola.

Produkční, manželka a matka Tamara Klusová (30)

Narodila se 14. února 1988. Od dětství se věnovala zpěvu. Do povědomí veřejnosti se dostala díky účasti v pěvecké soutěži Hlas Česko Slovenska 2012. Krátce poté se zamilovala do písničkáře Tomáše Kluse. V roce 2013 se jim narodila dcera Josefína, když jí byly čtyři měsíce, Tamara s Tomášem se vzali. O tři roky později se jim narodil syn Alfréd a rok poté další dcera – Jenovéfa. Žijí v Mníšku pod Brdy, kam se přestěhovali z Prahy. Kromě Instagramu se o Tamaře můžete dozvědět víc i na jejím blogu www.taktojenassvet.blogspot.cz.

Celý rozhovor najdete v časopisu Glanc.

Glanc

Další články

čtenářů si právě čte tento článek