Před mnoha lety se dostal Robert Paulat do povědomí lidí jako český Ken, který je posedlý svým vzhledem a podstupuje jednu plastickou operaci za druhou. Už tenkrát to bylo trochu jinak, ale Robert tuto nálepku po dlouhá léta nemohl sundat. Nyní je všemu konec. Bývalý model je úspěšným podnikatelem v oblasti estetické medicíny, a také otec malého Andreáska, kterého mu odnosila náhradní matka. My jsme Roberta vyzpovídali, jak prožíval těhotenství, zda byl u porodu i jaký je otec.
Kdy jsi se rozhodl, že chceš mít dítě?
Je to už strašně dlouho. Letos mi bude 43, tudíž určitě alespoň před dvaceti lety.
Jistě to nebyl jednoduchý proces. Jak probíhal?
Jak říkáš, nebylo to vůbec snadné a navíc zdlouhavé. Spoustu let jsem přemýšlel, jak to mám udělat. Jestli to bude agentura, kamarádka, nebo někdo, kdo to se mnou udělá. Bylo to strašně těžké rozhodování, ale nakonec jsem zvolil takový model, jaký jsem zvolil.
Jak jsi vybíral náhradní matku?
Přišlo to náhodou a jak říkám, když si něco strašně přeješ, celý vesmír se spojí, aby ti to dal v tom nejlepším balení.
Co těhotenství? Jak jsi prožíval to, že v podstatě cizí žena nosí pod srdcem tvoje dítě?
Těhotenství jsem si velmi užíval, nevynechal jsem jediný ultrazvuk ani prohlídku. Nemůžu říct, že by to byla cizí žena. Je to známá, kamarádka. Staral jsem se hodně a bylo to moc fajn. Byli jsme spolu velmi často a vlastně pořád jsme.
Jak ses cítil, když jsi poprvé viděl na ultrazvuku své dítě?
Jak jsem říkal, neexistovalo, abych nějaký vynechal. Bylo to šílené, byl covid a nebylo dovoleno partnerům docházet na prohlídky. Vždycky jsem si to vybojoval! Každý den jsem se modlil a byl šťastný, že vidím růst embryo, bylo to neskutečné.
Byl jsi u porodu? Jak jsi to zvládal?
Samozřejmě byl, celé jsem si to natočil! Byl to jeden z největších zážitků v mém životě. Došlo i k přestřihnutí pupeční šňůry a následnému pochování a krmení.
Co šestinedělí? Jak jste se s Andreáskem sžili? Bylo to pro tebe náročné?
Šestinedělí je podle mě strašně fajn. Malý v podstatě jen spinkal a každé tři hodiny papal. Náročné to tedy pro mě nebylo.
Proč jméno Andreas?
Líbilo se nejen mně, ale i rodině. Říkám mu Andy a myslím, že je to moc fajn.
Jaké je Andreas miminko? Kolik mu je?
Bude mu sedm měsíců. Hlavně je strašně hodný! Zlatý!
Je něco, co tě na tom být otcem zaskočilo a nebyl jsi na to i přes veškerou snahu připravený?
Je to zajímavé, ale nezaskočilo mě vůbec nic. Andy je totiž zlatý kluk a do šesti měsíců nebyl vůbec nemocný. Pak najednou dostal teploty, já myslel, že mu rostou zoubky, ale ony to zoubky nebyly. Dostal rýmu a já byl vystrašený, jak jsem to za celý půlrok s ním nikdy nezažil. Hned jsem volal Andyho pediatričce. To pro mě bylo nepříjemné. Malý poprvé v noci plakal. Já jinak vůbec nevím, co je to pláč. Ale samozřejmě uvidíme, až mu začnou růst zoubky! (smích) Vlastně ještě jsem si uvědomil, že už nemám vůbec žádný čas pro sebe. Žádné fitko, večírky, relax, péče o sebe.
Co tě na rodičovství naopak baví nejvíc?
Skoro každý den jsem byl ve společnosti, takže teď si nejvíc užívám to, že jsem doma s malým. Taky mě moc baví procházky s kočárkem. Snažím se každý den těch pět až deset kilometrů ujít, abych nebyl jako koule, když nechodím do fitka. Jsme prostě hodně v přírodě a je to moc fajn.
Jsi zaměstnaný otec a podnikatel, jak zvládáš svou náročnou práci a péči o miminko? Máš chůvu?
Nemám chůvu. Ale sám na miminko nejsem. S kým se ale o svou radost dělím, si s dovolením nechám co nejdéle pro sebe.
Co vůbec na tvůj nápad rodiče říkali? A jak se na vnoučátko těšili?
Jsou nadšení, šťastní a vnoučátko si velmi užívají. A já jsem rád, že jsem jim to mohl dopřát.
Jako majitel estetické kliniky máš denně na očích lidi, kteří jsou nespokojeni se svým tělem. Co je teď největší trend nechávat si upravovat?
Kvůli covidu jsou to samozřejmě liposukce, lidé doma hodně přibrali a nyní se zase chtějí vrátit do formy. Teď je velký trend neinvazivních zákroků, to znamená, neřezat, ale třeba mrazit tukové buňky a podobně. Máme také různé přístroje zpevňující svalstvo, co lidé rádi využívají. V obličeji děláme konturace. Letošní trendy jsou opravdu úplně jiné, než ty loňské nebo předloňské.
Plastická chirurgie se dostala úplně na jinou úroveň, lékaři musí vědět, co dělají. My u nás říkáme, že každý má být jiný, ale hlavně přirozený. Out jsou tedy rozhodně kačeří rty! (smích)
I ty jsi známý tím, že se o sebe staráš. Co je podle tebe ten největší zázrak, díky kterému by ti tvůj věk hádal jen málokdo?
Být happy! Jsem zamilovaný a poté je to samozřejmě péče na mé klinice, kde mě různými vitamíny a mezoterapiemi hodí zpět do formy, když se cítím unavený. Já jsem totiž jinak strašný lajdák. Nepoužívám krémy, obličej si myju mýdlem a masky u mě taky nenajdete. Takže si tak jednou za půl roku skočím na nějakou ozdravující proceduru, která vrátí mé pleti zdravý a mladiství vzhled. A samozřejmě, abych byl upřímný, není nad filtry na Instagramu! (smích)
