Šíp ho zastihl v Galerii Českého rozhlasu, kde se zhostil s elegancí sobě vlastní spolu se Saskií Burešovou a Petrou Černockou role kmotra knížky své kolegyně, kamarádky a rovněž bývalé hlasatelky, Marie Tomsové, s názvem Jiná už nebudu aneb Neděle Marie Tomsové.
Takže Sašo, být kmotrem je určitě hezká věc, ale co takhle napsat sám memoáry. Bezpochyby byste měl čtenáři ze svého téměř brožovaného života o čem vyprávět. Takže…?
„Jak už jste poznamenal, život mám před sebou a ještě pár desítek let si budou muset lidé na mé memoáry počkat. Pořád se totiž něco děje a rozhodně se nechci válet za pecí a zůstat stranou normálních aktivit. Pak, možná, něco sepíšu. Když se teď nad tímhle nápadem vážně zamyslím, bude to určitě dost objemná bichle, možná i dvě, protože zážitků mám za sebou a jistě i před sebou více než dost.“
Tak to je určitě dobrá zpráva, ale vraťme se do současnosti. Co momentálně děláte a čím naplňujete svůj pobyt na tomto světě?
„Je toho, zaplaťbůh, docela dost. Stále ještě moderuji nejrůznější společenské akce, spolu s Maruškou Tomsovou a Saskií Burešovou jezdíme třeba za seniory na besedy, když se nekoná žádná akce, tak s chutí zahradničím, protože manuální práce mi nedělá problémy. To je takový můj relax, když mohu něco okopávat, likvidovat plevel a tu a tam zasít nějakou tu květinku. Prostě ve volném čase jsem zahrádkář, kultivátor a zemědělec.“
Alexandr Hemala
Určitě je zahradničení pěkný koníček, ale jak jsme zjistili, není to vaše jediná domácí činnost nebo jsou to jenom chýry?
„Ale kdepak. Loni jsem si užil třeba oslavu oné sedmdesátky, současně jsme si s manželkou připomenuli, že od naší svatby uplynulo pětačtyřicet let, což byl také důvod k malé party, navíc jsem i částečným vychovatelem. Mám tři děti, které už vlastně ani dětmi nejsou a ty mi dopřávají potěšení k diskusím a hraní s osmi vnoučaty. Podařilo se, že mám čtyři kluky a čtyři holčičky, přičemž ta poslední, Olivie, se narodila před pár dny, takže působím i výchovně a činnost dědy mne hodně moc naplňuje. Mezi námi docela doufám, že tahle bezvadná osmička se ještě rozroste a zaokrouhlí se na devítku.“
Tak to budeme určitě držet palce. Lehce jsme tedy probrali pracovní i domácí žití, ale jaksi jste se nezmínil o tom, že vaší doménou je i tanec. Není to tak dávno, co jste udivoval atraktivními figurami v taneční reality show StarDance. Vyrazíte si občas s manželkou i na taneční parket?
„Tak jednak jsem opravdu udivoval diváky a především také sebe ve StarDance, ovšem bylo to v roce 2010, takže je to spíš dávnější historie než současnost. Baletní a tedy i taneční kreace ovšem nikdy nebyly mou doménou. Jak už jsem někde říkal, když jsem tehdy vlétl spolu s partnerkou Jitkou Šorfovou do téhle soutěže, hned zkraje jsem jí říkal, ať ode mě neočekává nějaké hvězdné figury, protože jako tanečníka mě vybagrovali ze samého dna Pacifiku. Bohužel, po prvních krůčcích v téhle show se to potvrdilo, i když některé pohyby byly docela atraktivní a novátorské a pro oko nestranného diváka překvapivé.“
Ale Sašo, všichni jsme kdysi prošli tanečními, takže určitě něco z nich ve vás zůstalo zakořeněno, nebo se mýlíme?
„Víte, neměl jsem moc na co navázat. Když jsem kdysi dávno skutečně chodil do tanečních, tak spíš proto, že to byla šance jít místo ploužení na parket za roh na pivo, takže tanec nebyl a už asi ani nebude mým největším hobby,“ dodal.
