Byl vyhlášen nejlepším sudím světa dvacetiletí. Ne náhodou pískal finále mistrovství světa, olympiád i Ligy mistrů. Pro nás však zůstane už navždy katem, protože zásadně ovlivnil 2 veledůležité výsledky české reprezentace.

V 88. minutě zápasu Mistrovství Evropy 2000 mezi domácím Nizozemskem a Českou republikou zatahal Jiří Němec v pokutovém území za dres Ronalda de Boera, který přeochotně spadl. Holohlavý italský arbitr nezaváhal – penalta! Protesty našich fotbalistů byly marné. Soupeř pokutový kop proměnil a naši nakonec ze do další fáze šampionátu nepostoupili.

O 4 roky později, tentokrát už v semifinále boje o trůn krále starého kontinentu v Portugalsku, srazil řecký obránce v pokutovém území Jana Kollera na zem, ale Ital zůstal v klidu. Ani tento duel Nedvěd a spol. nakonec nezvládli. Frustraci z verdiktů neoblíbeného sudího řešili čeští hráči alespoň tím, že si z jeho fotografie udělali terč, do kterého se trefovali šipkami…

Já profesionál!

„Dělal jsem chyby, ale nikdy ne úmyslně,“ svěřil se Pierluigi Collina ve chvíli, kdy za aktivní kariérou udělal tečku.

„Byl jsem profesionál a čest mi velela, abych pískal férově a získal si úctu i respekt obou soupeřů. Žádný zápas jsem neošidil, spoustu času jsem trávil teoretickou přípravou u videa. Věděl jsem, kdo filmuje pády, kdo si neodpustí tvrdé zákroky, na koho je třeba zvýšit hlas. Málokdy mě někdo na hřišti svým jednáním překvapil. Moje zkušenost je taková, že čím kvalitnější mužstva proti sobě nastoupila, tím jsem měl zpravidla snazší pozici.“

Nedělám se lepší

Svět fotbalu neopustil. Stanul v čele komise rozhodčích italského svazu a své bohaté zkušenosti začal předávat i na půdě Evropské fotbalové federace (UEFA). „Myslím, že na sudí je vyvíjen příliš velký tlak,“ zamýšlí se. Právě to je pak prý příčinou, že se zvyšuje počet sporných verdiktů. Ani vztah mezi rozhodčími a fanoušky neodpovídá podle něj tomu, o co ve fotbale jde. „V první řadě se jedná o masovou zábavu, kde i emoce mají mít určité meze,“ zamýšlí se.

Kvůli holé lebce (o vlasy přišel v mládí následkem nemoci zvané alopecie) mu přezdívali Fantomas, z legrace Kudrnáč nebo Ďábel s pomněnkovýma očima. Zásadně nehovoří o svém soukromí, považuje za zbytečné, aby někdo připomínal, že se angažuje v projektu Červeného kříže na pomoc dětem postiženým válkou. „Pomáhám proto, že je to správné, ne kvůli tomu, abych se dělal lepším, než ve skutečnosti jsem,“ dodává.