Poprvé jste při plánování silvestrovské oslavy museli brát ohledy na malou Editu. Bude to velká změna?
Bude, protože jsme byli zvyklí trávit je ve větší společnosti našich kamarádů, ať už někde na chalupě, nebo v podniku. Letos se ale sejdeme v daleko skromnější sestavě. Švagrová má děcko jen o dva dny mladší než my, holčičky jsou na sebe zvyklé, takže pojedeme k nim a možná se budeme koukat na telku, možná si zahrajeme Aktivity, nevím. Každopádně to pro nás pro všechny bude novinka. O silvestru nám půlroční dceru holt nikdo nepohlídá. (smích) Ani jsme nikoho nesháněli, takto budeme nejspokojenější.
Rok 2010 k vám byl skutečně hodně štědrý. Komu za všechny ty dary osudu v duchu děkujete?
Jsou takové soukromé chvilky, kdy posílám své díky něčemu tam nahoře za to obrovské štěstí, které si můžu užívat. Mám dobrou práci, senzační ženu, zdravou dceru a toho všeho si opravdu vážím, protože si moc dobře pamatuju, jaké to bylo, když nám se sestrou dával osud dost zabrat. (Roman přišel v době dospívání krátce po sobě o oba rodiče – pozn. aut.) Ne vždycky se mi takhle vedlo…
Zůstal vám i po tak veleúspěšném roce nějaký nesplněný sen nebo nedořešený úkol?
V únoru se opět vrátíte ke své roli Karla Dvořáka. Těšíte se na kolegy ze seriálu stejně jako třeba za školních let po prázdninách na spolužáky?
Zrovna dneska jsem dostal únorové termíny z divadel, v nichž hraju, a když jsem se k tomu koukl na natáčecí plán, trochu jsem se zhrozil, že jsem to zase přepískl s prací. Ale těším se moc! Jakkoli to zní jako klišé, na Vyprávěj se sešla skvělá parta. Trávíme spolu i dvanáct hodin denně a žádnou ponorkovou nemoc jsem zatím nezaznamenal. Pro mě má práce na tomto seriálu obrovský význam. Z tuzemské produkce se podle mého názoru dost vymyká, zřejmě taky proto má takový úspěch. Rozhodně se za něj nemusíme stydět. Jsem moc rád, že mě potkala taková příležitost.
Děj připravované série se přesune do 80. let, tedy do doby, na niž už máte barvité vzpomínky. Hodláte přispívat radami, případně donést z domova dochované předměty?
Předměty už asi žádné nenajdu, ale bude-li třeba, přispěju radou rád. Osmdesátky si na rozdíl od předchozího desetiletí samozřejmě dobře pamatuju a trochu mě mrzí, že seriálový Karel si je neužije v pubertě, jak jsem je prožíval já. Moc by se mi líbilo si na sebe natáhnout modely, co tenkrát frčely na diskotékách, a poslouchat tu šílenou hudbu, kterou mám dodneška nostalgicky rád. Většina lidí ve štábu je zhruba v mém věku čili budeme mít podobné vzpomínky a můžeme se předhánět v historkách.
Jakou hodíte do placu vy?
Třeba jak mi máma vyrobila plísňové džíny. To byl tehdejší módní výstřelek a samozřejmě nedostatkové zboží. Když už i ona uznala, že bez „plísňáčů“ jsem prostě ztracený, vzala obyčejné české prekonky a postříkala je savem, které vyžralo barvu: vysněné kalhoty byly rázem na světě. To jsem pak byl frajer!
Nemrzí vás, že velký úspěch seriálu Vyprávěj možná zastiňuje vaši další práci?
Ani trochu. Pokud jde o divadlo, v muzikálech hraju dobře patnáct let a za tak dlouhou dobu se prostě musí dostavit krize, „únava materiálu“. Já ji začal pociťovat, právě když jsem dostal roli ve Vyprávěj. Nechtělo se mi zkoušet nové tituly a musím přiznat, že mě na čas úplně přestalo bavit v muzikálech hrát. O to víc jsem se upnul na natáčení, protože to se mi vždycky spíš vyhýbalo. Když už, šlo převážně o pohádky pro brněnskou televizi nebo malou roli ve filmu,takžejsem toužil po velkém projektu. A najednou se stalo, že se mi práce přelila z jeviště před kameru. Dneska je krize zažehnána a já si užívám té pestrosti, kdy můžu hrát v muzikálu, činohře, moderovat, zpívat nebo točit.
V seriálu Vyprávěj hraje Karla Dvořáka, na ukázku, která je dějově zasazena do sedmdesátých let, se podívejte zde:
Pozorujete netrpělivě, jestli se u Edity projeví hudební sluch?
Jistě. Jsem přesvědčen, že ho po nás zdědila. Párkrát jsem si ji posadil na klín k pianu, hrál jsem a zpíval a to byste měl vidět, jak u toho vyváděla! Doprovázela mě sice spíš jekotem než zpěvem, ale byla nadšená. Takže předpokládám, že tento dar jí nebyl odepřen. Mrzelo by mě, kdybych se pletl…
Řada čtenářů vás jistě viděla o Štědrém večeru jako čerta v pohádce Peklo s princeznou. Jak vzpomínáte na její natáčení?
Mám na něj senzační vzpomínky. Jednak natáčení v létě v exteriérech je vždycky velká zábava, jednak jsem byl jediný herec z celého obsazení, který měl dialog s Milošem Formanem coby strážcem pekelné brány. Takže se můžu pyšnit tím, že jsem hrál s takovým velkým filmařem! Sice asi jenom tři čtvrtě minuty, nicméně do životopisu si to dát můžu. (smích) Až bude Editka větší, rád jí ukážu, jak si taťka zablbnul v pohádce.
Jen aby se vás pak nebála!
To nehrozí, protože já tam hrál čerta metrosexuála. Všichni ostatní pekelníci byli škaredí, rohatí, špinaví, jenom já jsem byl upravený, opálený, s krásnými dlouhými havraními vlasy a tenkým knírkem sňatkového podvodníka. Prostě k sežrání!
Přivítejme poslední otázkou nový rok 2011. Co si do něj přejete?
Každý rok dopředu hlásím, ať mi nikdo nic nekupuje k Vánocům, že všechno mám. Navíc toho zase tak moc nepotřebuju, takže materiální přání to nebude. Samozřejmě si přeju, abychom byli zdraví a mohli v klidu vychovávat naši dceru. A pokaždé si při podobné příležitosti vzpomenu na větu ředitele Městského divadla Brno Standy Moši, kterou si rád opakuju: „Vždycky bych chtěl dovést dobré věci k dobrým koncům.“ Platí to o soukromém i pracovním životě. Pokud se mi toto bude dařit, budu šťastný.