Moře a vůně dálek herce Romana Skamene nelákají, namísto toho se raději osvěží v bazénu, který má na své zahradě, a může si užívat ničím a nikým nerušenou pohodu. A to všechno ve společnosti těch nejbližších.

„Nemusím lovit žraloky nebo jiné mořské potvory, když ale dostanu chuť na rybu, vezmu prut a chytnu si ji v řece, kterou mám skoro za dveřmi. Zatoužím-li po hnědavém zbarvení kůže, rozplácnu se na zahradě a přijdou-li choutky na projížďku jachtou, naskočím do loďky a místo mořeplavby si užiju řekoplavbu. No, prostě pohoda, žádné fronty, natož mnohahodinová nuda v letadle, prostě mám dovolenou a teď už skoro permanentní. Jo, a nezapomínám ani na sport a chodím si se zdejšími dědky vcelku pravidelně zahrát. No, dědky, jsem v jejich partě nejmladší, je to věková kategorie od 75 do 90 let, takže jde stále ještě skoro o juniorskou kategorii,“ liboval si v rozhovoru pro kafe.cz usměvavý Roman.

Takže se dá říci, že ke štěstí vám nic nechybí. Místo hotelové kuchyně vám uvaří manželka, kupu zábavy si užijete s vnučkami Rebecou a Stellou a ani o sportovní vyžití nemáte nouzi. Jak se vlastně dělíte o povinnosti a radovánky se svou životní partnerkou?

„Víte, nikdy jsme nepotřebovali svolávat sněm nebo dlouze se dohadovat, co kdo udělá. Renatinou doménou je, jak bylo řečeno, vytváření kuchařských lahůdek. Já ji občas sice oblažím nějakou dobrou radou, prostě trošku jí do vaření kecám, ovšem naštěstí mě neposlouchá, takže jídla jsou skvělá. Pak se stará o zahradu, pěstuje kytičky, třeba máme fungl nové gladioly, nebo se nám rodí rajčata či parádní dýně. I tady se trošku snažím pomoci, takže jsem kvůli rozšíření našeho půdního fondu o zemědělskou půdu a porazil letitý strom. Nebo semtam vezmu rýč a poškádlím se se zeminou,“ uvedl herec.

To je hezké, manželka je tedy nejen ozdobou vašeho svazku, ale i tvůrcem hodnot. A čím přispíváte vy?

„Jsem brouk Pytlík, práce všeho druhu. Tohle stavení, jak tu vidíte, byla zhruba před čtyřiceti léty rekreační chalupa. Pak jsme ji začali přebudovávat, rekonstruovat, vylaďovat a vidíte, máme tu celoročně obyvatelnou haciendu, do níž jsme se před zhruba osmi lety napořád přestěhovali z pražského bytu. Samozřejmě odborné práce jsme zadali, ale se svou trochou do mlýna jsem přišel i já. A tentokrát nejen radou, ale prací. Tu a tam jsem naložil kolečko pískem a dopravil ho k dalšímu zpracování a nebojím se říci, že tahle stavba nese i můj punc,“ pochválil se Skamene.

Odvézt pár koleček není zase až taková dřina. A neříkejte, že tím vaše pracovní aktivita skončila?

„Ale kdepak. Pro vnučky jsem instaloval hopsadlo, nechal zbudovat bazén, naučil je hrát karty, hlavně Prší, a když mne zmůže únava a potřebuji složit tělo na divan, tak jsem jim opatřil společníka, jezevčíka Chipsy. No, a nesmím zapomenout na dílnu, kde děvčatům třeba opravuji kola nebo vytvářím vlastními silami třeba poličky, stolky, dřevěné truhlíky a pozor, nedávno spatřila světlo světa i skvělá lavička, kterou využíváme nejen všichni k příjemnému posezení, ale i jako posed na opalování. No, vidíte, že jsem nepřeháněl, když jsem se označil za onoho brouka Pytlíka,“ se smíchem doplnil povídání Roman Skamene.

Související články