„Bylo toho opravdu dost, jsou to hezké vzpomínky, ale z nich rozhodně nechci ve svém mladistvém věku (66) žít a ronit slzy nad fotografiemi z natáčení. Ať se to někomu líbí, nebo ne, neřekl jsem v kinematografii ani na prknech, co znamenají svět, poslední slovo. Pevně věřím a těším se, že až se tenhle humus, co nás momentálně pronásleduje vytratí a znovu se vrátím na jeviště a třeba i filmová plátna. Už teď vím, že prvním počinem, kdy obnovím svou divadelní pouť bude nejpravděpodobněji role v tradiční komedii Františka Ringo Čecha Dívčí válka, kde hraji, jak jinak, díky svým tělesným proporcím, siláka Bivoje, a pak přešaltuji na dramatickou a herecky náročnou záležitost, kterou je představení s názvem Prolomit vlny. A co ještě dál, to se uvidí,“ uvedl Roman.
Jak bylo zmíněno, těch rolí má za sebou kvanta a herectví pro něj nebylo, není a nebude jen obživou, ale i zábavou a ne-li koněm, tak alespoň koníčkem. A jak tvrdí, vždycky si na place jako rozený smíšek a optimista užíval.
„Moc rád vzpomínám na natáčení Tankového praporu, kde jsem si zahrál majora, i když mám modrou knížku a na vojně jsem nikdy nebyl a střílel jsem jen na poutích na střelnici. V tomhle skvělém filmu jsem navíc mohl rozkazovat, poroučet, prostě buzerovat, což byla při mé reálné vlídné povaze, docela dřina. A málem jsem přišel i ke zdravotní úhoně. To, když jsem lezl do transportéru a při nešikovném pohybu se pořádně bacil do, slušně řečeno pánské chlouby, pro neznalce prostě do koulí atd. Byla to děsná rána, hodně to bolelo, čemuž odpovídaly i mé děsivé grimasy a kvílení, ale štábu se tahle patálie tak zalíbila, že se rozhodl ji do filmu natvrdo zařadit, takže jsem scénu musel snad pětkrát opakovat, než se natočila. Naštěstí to žádnou zdravotní ani rozmnožovací úhonu nepřineslo, čehož důkazem je moje dcera,“ se smíchem prozradil herec.
Roman má za sebou stovky rolí ve filmech či seriálech
S hraním je prozatím tedy utrum, ale Roman nelká a nezkrápí kapesníky slzami. Když prostě nemůže hrát, tak zvelebuje rodinnou haciendu ve Stradonicích, vybudoval si dílnu, v níž tvoří, opravuje a vyrábí téměř umělecká díla a prostě nelelkuje, ale maká i jako manuál.
„To je pravda. Dílna je vlastně moje soukromá fabrika, kde vyrábím stoličky a poličky. Zvládnu třeba i opravy hodinek a hodin, vlastními silami dávám do kupy i sekačku na trávu nebo křovinořez, z čehož plyne, že i zahradničení patří mezi mé radovánky. To ale není všechno, zdatně si vedu třeba i v kuchyni u dřezu s nádobím, no prostě skoro žádná práce mi není cizí,“ pochválil se Skamene.
Nejen ruční práce jsou jeho doménou. Je i zdatným vychovatelem. Na manželce a dceři tuto svou schopnost již úspěšně aplikoval, teď se věnuje vnučkám, čtyřleté Stelle a o čtyři roky starší Rebece.
„To jsou moje zlatíčka. Pořídil jsem si koloběžku elektroběžku, na níž podnikáme projížďky do nedalekého okolí a vyrážíme i do lesů na houby. Máme to se Stellou a Rebecou zařízeno tak, že já najdu les a ony na houby, takže jde o dělbu práce. No, a když si chceme zasportovat, uspořádám rodinné závody v našem šest metrů dlouhém krytém bazénu, případně si začutáme s balonem, abych nevyšel z tréninku. Jsem totiž ozdobou fotbalového týmu Amfora a musím se tedy udržovat v kondici,“ informoval.
