Míšo, máte dva caparty, kteří jako většina malých dětí, se večer neženou do postele a ke spánku. Takže, jak je uspáváte, zpíváte jim s manželem ukolébavky na dobrou noc nebo jim pustíte nějaký film od Walta Disneye nebo čtete knížky?
„U nás je to různé a uspáváme kluky skoro pokaždé jinak. Často jim čtu, někdy pouštím pohádky na gramofonu a samozřejmě ke slovu se dostane i zpívání a filmy. Oba kluci mají rádi takovou tu českou klasiku, hodně moc je baví Spejbl, Hurvínek, Mánička a Žeryk, nebo třeba Křemílek a Vochomůrka. A ke slovu se dostanou samozřejmě i ty disneyovky. Ovšem na ty koukáme všichni společně, protože nás hodně baví. Když to shrnu, tak ano, večery jsou u nás tradičně pohádkové.“
Jste herečka a zpěvačka a jak jste řekla i vypravěčka pohádek. A co takhle nějaký příběh si vymyslet sama. To jste nezkoušela?
„Tak na to je u nás expertem můj manžel. Ten má bujnou a bohatou fantazii a zásobuje kluky příběhy, které si i já ráda poslechnu. Jsou netradiční a nikdo nikdy neví, jak skončí. A mám podezření, že to občas neví ani on sám (smích). Přiznávám, že já jsem tedy mnohem lepší čtenář a o vlastní povídání se nepokouším. Jak vidíte, máme to rozdělené, klape to a nebudeme to ani do budoucna měnit. Když to vyhovuje Jonášovi i Kristiánovi, tak proč to měnit.“
Inu dobrá, ale prozraďte, když jste někdy i posluchačka Romanových vlastních a jak jste řekla i lehce netradičních příběhů, o čem jsou? Jde o horory, dobrodružství nebo čáry a kouzla?
„Rozhodně nejde nikdy o žádný děs a běs. Na strašení si nepotrpí ani on ani kluci. Spíše do svého vyprávění zaplete dobrodružné prvky, takže bývají plné napětí, tajů a záhad a samozřejmě jako pohádky od zvučných literátů vždy končí tradičně vítězstvím dobra nad zlem.“
