Robert Vano patří mezi nejuznávanější fotografy u nás a díky životu mezi celebritami si v minulosti sáhl umělec na samé dno.

S odstupem času nyní přiznal, že kdyby ho přátelé včas nezavřeli do léčebny, mohl jeho osud dopadnou tragicky.

"Já jsem byl hodně divoký. Byly drogy, marihuana, hodně alkoholu, opravdu všechno možné. Byl jsem na tom docela špatně, ale pomohli mi kamarádi,“ svěřil se fotograf hvězd v rozhovoru pro Extra.

Nakonec trvala odvykací léčba dlouhý rok, během které se Vano zbavil svých démonů a opět se postavil na nohy.

„Nechali mě na rok zavřít, abych se uklidnil a dal se dohromady. Udělal jsem navíc smlouvu s pánem bohem a řekl jsem si, že tohle už v životě dělat nebudu," zavzpomínal na své temné období.

Od té doby se prý drog fotograf ani nedotkl. "Od té doby jsem opravdu nic neměl. Nikam nechodím, ani večer na žádné akce. Dělám tu svou práci. Ti, kdo mě znají, o mně říkají, že jsem teď nudný, protože nikam nejdu," zavtipkoval Vano a dodal, že se v poslední době ve volném čase věnuje vaření, což je jeho veliký koníček.

Cesta za vysněným povoláním nebyla v případě Roberta Vana zrovna jednoduchá. Kvůli komunistickému režimu nejprve nemohl studovat a proto se rozhodl emigrovat.

"Chtěl jsem být fotograf, ale když jsem se hlásil na střední školu, tak to nešlo. Za totáče to prostě nešlo. Neexistovala tahle profese. Viděl jsem v televizi, že v Londýně fotografové normálně fungují, tak jsem s tím musel něco udělat," popsal umělec na tiskové konferenci k připravované výstavě Bruce Webera.

V Čechách mu prý všichni radili, že se focením neuživí a aby raději zvolil manuální práci.

"Tady mi řekli, že to není profese pro chlapa, a radili, abych prý tedy byl elektrikář. Musel jsem se rozhodnout jinak a šel jsem tam, kde to bylo možné, emigroval jsem v roce 1967 a dobře jsem udělal. Teď bych byl elektrikář, opravdu si to neumím představit. Je mi 76 a já bych seděl někde v Košicích na sloupu nebo elektrifikoval tratě," uzavřel se smíchem.

Žebříček nejvlivnějších gayů

Robert Vano se narodil v Nových Zámcích na Slovensku maďarským rodičům. Po maturitě v roce 1967 místo nástupu na vojnu emigroval přes Jugoslávii a Itálii do Spojených států, kde se začal živit jako kadeřník a vizážista.

Nějaký čas byl asistentem módních fotografů, jako jsou například Horst P. Horst, Marco Glaviano nebo Leo Castelli.

Od roku 1984 pak Vano rozjel vlastní fotografickou kariéru. Působil v New Yorku, Paříži, Miláně a v Praze, kde fotil snímky pro prestižní módní časopisy jako Cosmopolitan, Harper's Bazaar, Vogue a mnoho dalších.

V roce 1995 se vrátil do Prahy, kde v období 1996–2003 působil jako umělecký ředitel v českém vydání časopisu Elle a poté do roku 2009 jako kreativní ředitel v agentuře Czechoslovak models. Poté už působil pouze jako fotograf na volné noze.

Magazín Colour Planet ho dokonce označil za mezinárodně proslulého fotografa a umístil Vana na 11. místo v žebříčku patnácti nejvlivnějších českých gayů. V roce 2010 mu pak byla udělena Evropská cena Trebbia za tvůrčí činnost.

Související články