Robert Papoušek: Od Šlapeta k punku

Zdroj:

Jako malý okouzlil diváky pořadu Rozjezdy pro hvězdy, když prohlašoval, že chce být šlapeťákem. Robert Papoušek pěveckou soutěž vyhrál a skutečně začal vystupovat a nahrávat desky se staropražskou kapelou.

„Naši se znali se starým Šlapetem – její členové chodili k nám na zahradu hrát na tátovy narozeniny. Já s nimi prozpěvoval a oni mě pak přihlásili do soutěže. Bylo mi čtyři a půl roku,“ vzpomíná 16letý mladík.

Maminka Barbora oběma synům (Robert má o osm let staršího bratra Filipa) zpívala odmala. Ten mladší prý talent ke zpívání zřejmě zdědil od dědy Papouška, který uvažoval o studiu operního zpěvu.

„Zpíval a byl hodný, teď v pubertě je to horší,“ prozrazuje maminka. „Náročné je to pro manžela – Roberta dodnes vozí na koncerty. Nikdy to nebylo na úkor školy, zato rodinných víkendů jsme si moc neužili.“

Jak Roberta baví zpívání, tak ho nebavil klavír. „Doslova jsem ho nesnášel, ale naši tak rozhodli,“ cedí mezi zuby absolvent prvního cyklu základní umělecké školy. „Nechtěl piano vidět ani slyšet, dneska je rád, že umí zahrát,“ glosuje synův radikální postoj tatínek Ivo.

„Jo, ale kytaru mám radši,“ kontruje Robert. Na elektrickou kytaru hraje v punkové kapele Potrati. „Skládáme písničky a jezdíme po klubech. Vyšší ambice nemáme.“

Cestu k punku vysvětluje dlouhodobým zájmem: „Odmalička jsem se starším bráchou poslouchal Orlík a Tři sestry. Cestou na koncert se Šlapetem jsem tři hodiny zpíval písničky Dana Landy.“

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky