Nedávno jste natočil duet s mladičkou finalistkou Česko Slovenské SuperStar Leonou Šenkovou. Znamená to, že stále sledujete naše hudební podhoubí?
Dávno už nemám takový přehled, jaký jsem míval. Dneska se snaží prodrat na výsluní nepoměrně víc mladých muzikantů než v minulosti, což je na jednu stranu dobře, na straně druhé nám ale tuzemská média nedávají téměř žádnou možnost se stabilně setkávat s jejich tvorbou.
Když jsem měl jako člen akademie hudebních cen Anděl hlasovat o nejzajímavějších počinech, vyžádal jsem si nejprve všechna cédéčka, která tu za celý rok vyšla.
Jinak jsem nechápal, proč bych v takové porotě měl být. Díky tomu jsem narazil na několik nových jmen. Zaujali mě třeba třinečtí Charlie Straight a Xavier Baumaxa.
V jaké duševní a fyzické kondici jste začátkem září přivítal své poslední –cetiny?
Pokud se týká kondice duševní, mám pocit, že procházím nejlepším obdobím za dlouhé roky. Fyzicky bych na sobě potřeboval zapracovat, do čehož se jako líný člověk pochopitelně musím velmi nutit.
Ale nedělám si iluze, že mě věk a s ním spojené všechny možné problémy nakonec nepřinutí se sebou něco udělat, ať už se mi to bude líbit, nebo ne.
Od devětačtyřicítky je padesátka opravdu na dohled. Přemýšlel jste už, jak to jubileum oslavíte?
Vůbec ne, já totiž nejsem typ na oslavy. Nemám ambici připravovat jubilejní koncerty či něco podobného.
Pokud se všechno vydaří, natočím ke konci příštího roku další desku, protože jsem od vydání té současné už nastřádal nějaké nové texty, tedy nikoli z toho důvodu, že můj věk poskočí na padesátku. Slavit se bude, až se dožiju takových osmdesáti osmi!