Režisérka Olga Sommerová: Věra Čáslavská je moje sestra z výběrového příbuzenstva.

V kinech běží jejich společný projekt, dokumentární film „Věra 68“ – slavná režisérka a slavná sportovkyně jsou přítelkyně, které svedl dohromady osud. Olga Sommerová o tom promluvila v otevřeném rozhovoru pro týdeník Vlasta a www.vlasta.cz.

Diskutujte: Už jste byli v kině na filmu Věra 68? Co si o něm myslíte?

Říkáte, že točíte dokumenty tak trochu sama o sobě a že v jejich příbězích hledáte odpovědi na něco ze svého života. Jakou spojnici si mám představit mezi Věrou Čáslavskou a Olgou?
Bylo mi devatenáct, když k nám v srpnu 1968 přijely ruské tanky. Okupace Československa byla nejbolavější rána, kterou moje generace prožila. Zůstala klíčovým tématem mého života. Věra pro mě byla důležitou osobností – byť jen jako ikona, symbol, protože jsem se s ní tehdy neznala. V roce 1968 se zachovala jako hrdinka. Dala na frak sovětským gymnastkám na olympiádě v Mexiku a na stupních vítězů se odhodlala k tichému gestu, když hrála hymna Sovětského svazu a ona odvrátila hlavu od ruské vlajky na protest proti okupaci.

Věra Čáslavská byla tehdy na vrcholu, vy na začátku. Uplynula ještě spousta let, než jste se poznaly.
Ona ale, byť na dálku, byla součástí mého života. Kromě toho se mi sportovní gymnastika vždycky hrozně líbila – přitahovalo mě spojení tance, ženského projevu s akrobacií. Zamlada jsem ostatně taky sportovala...

Pak přišla normalizace a vy jste začala studovat FAMU...
Vybavuji si tu celonárodní i svou osobní depresi. Jakmile mě někdo stáhne do krunýře, v němž se nemůžu svobodně rozhodovat, tak nemůžu dýchat. Nástup normalizace utlumil předchozí živý kulturní a společenský život. Byla jsem vděčná, že studuju FAMU, která byla poměrně svobodomyslným akademickým prostorem. O tom, že byla Věra Čáslavská vyloučená ze všech sportovních organizací a z Rudé hvězdy, za kterou závodila, jsem tehdy vůbec nevěděla. Zmizela do soukromí domova. Nenechali ji trénovat gymnastky, a tak šla mýt baráky –
nejlepší sportovkyně světa roku 1968, hvězda, která proslavila naši zemi.

A pak jste se setkaly znovu v roce 1996. Vy jako zavedená filmařka, paní Čáslavská v hluboké životní krizi.
Bylo to tři roky po nešťastné události, kdy Věřin syn Martin na venkovské diskotéce odtrhl svého opilého otce od kluka, se kterým se pral. Josef Odložil upadl a na následky pádu zemřel. V roce 1996, kdy ještě probíhal soud, jsme spolu natočily GEN, ale Věra už byla v depresi a pak se zavřela na třináct let do své samoty. Až se jednoho dne stal zázrak, ve který nikdo z blízkých nedoufal. Věra vyšla ven a s neuvěřitelnou energií se znovu vrhla do života. Zavolala mi, sešly jsme se a já měla pocit, že jsme se naposledy viděly včera. Někteří lidé jsou si osudově souzeni, Věra je moje sestra z výběrového příbuzenstva.

Myslím, že máte hodně společného, například jste obě vlastenky.
Vlastenectví chápu jako zájem o zemi, v níž žijeme, kdy se neptáme, co může tato země udělat pro nás, ale co pro ni můžeme udělat my.

Takových lidí ale v naší zemi moc není.
Takových lidí je čím dál víc, občanská společnost začala být aktivní. Po dvaceti letech mlčení, kdy bylo národní bohatství za souhlasu tehdejších vrcholných politiků rozkradeno, se občané začali angažovat nejen ve své obci, ale i nekompromisními apely na vládnoucí garnituru.

Vy sama se hodně veřejně angažujete. Řekněte, kde na to berete energii?
Pokud máme sílu, musíme se starat o věci obce a ne jen o svoje pohodlí, o svůj soukromý svět, který nepřekročí vlastní dvorek – to je mi z duše protivné. Jsme na světě proto, abychom za sebou něco zanechali, něčemu dobrému pomohli. Dobře vychovali děti, ale také něco učinili pro svět. To může udělat každý, i ten nejposlednější z posledních. A ten, kdo má nějaké jméno ve své profesi, ho má používat k tomu, aby se za něco vzal a bojoval proti lži a nespravedlnosti.

 

Kdo je Olga Sommerová

V roce 1977 absolvovala na katedře dokumentární tvorby pražské FAMU. Za 35 let své profesní kariéry natočila přes 100 dokumentárních filmů. V roce 1991 se stala pedagožkou FAMU, v roce 1994 vedoucí katedry dokumentární tvorby FAMU (rok nato jmenována docentkou). V roce 2005 nastoupila jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici. Na základě úspěšného filmu O čem sní ženy vydala tři stejnojmenné knihy rozhovorů a knihu O čem sní muži, které se staly bestsellery. V dubnu letošního roku se stala předsedkyní Českého filmového a televizního svazu FITES. V kinech právě běží její zatím poslední film Věra 68.

Celý rozhovor si přečtete v novém čísle týdeníku Vlasta, další informace naleznete také na novém serveru www.vlasta.cz

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Rozhovor: Tereza Brodská
  • Připravujte tělo na slunce
  • Jak se spolehlivě ztrapnit?
  • Vpusťte barvy do šatníku
  • Předplatné Vlasty

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky