Requiem pro panenku: ve skutečnosti Marika nebyla oběť, ale nebezpečný žhář

Requiem pro panenku, film, ze kterého mrazí i po necelých třicet let od premiéry
Requiem pro panenku, film, ze kterého mrazí i po necelých třicet let od premiéry
Zdroj: Flicr.com

Film, ze kterého mrazí i po necelých třiceti letech od premiéry, vyvolal v roce 1991 velký rozruch. Nejen svým obsahem, který vypráví příběh čtrnáctileté Mariky, jež se administrativní chybou dostala místo do dětského domova do Ústavu pro duševně choré. Ten pak ze zoufalství zapálila a zabila tak 26 mladých dívek.

Velký rozruch způsobil i tím, že ho natočil teprve dvacet čtyři let starý student třetího ročníku režie na FAMU Filip Renč. Byl nejmladším členem padesátičlenného štábu, kterému velel, i když natáčel scény, na nichž byl zcela nahý. Příběh požáru Ústavu sociální péče v Mědenci v Severních Čechách v roce 1984, při kterém uhořelo šestadvacet chovanek, režiséra Renče doslova uchvátil. Na svět ho přinesl publicista Josef Klíma, který s Renčem na přípravách spolupracoval. To už byl ale natočený proslulý snímek Přelet nad kukaččím hnízdem a pozorný divák si všimne, že autoři byli tímto filmem ovlivněni.

Odklon od reality

Filip Renč však upozorňoval, že tragický osud Ústavu sociální péče pouze využil jako motiv. Důkazem je i hlavní role, kterou získala zrzka a tehdy čtrnáctiletá Aňa Geislerová. Ta doprovázela kamarádku na casting a režisér se rozhodl, že místo ohnivé tmavovlásky ztvární nešťastnou dívku právě Aňa. Eva Kropáčová, která byla žijící předlohou žhářky, se po premiéře filmu nechala slyšet, že byla překvapená, že ji jako Mariku hrála Geislerová. Podle ní měl režisér obsadit romku, kterou samotná Eva byla. Od reality se ve filmu konkrétně odklání hned několik scén. Chovanky si nemohly hrát s kladivem, k zapálení ústavu tehdy stačily pouze zápalky, papíry a staré hadry bez nějaké hořlaviny, a i když je postava Johanky (Barbora Hrzánová) založena na skutečné postavě, neuhořela, ale zlomila si vaz pádem ze schodů, když se jí Eva snažila v reálu zachránit.

Eva Kropáčová, kterou po podpálení ústavu zavřeli do brněnského blázince, to neměla v životě lehké. Už v Měděnci prý měla lesbický vztah s vychovatelkou a posléze se nechala přeoperovat na muže jménem René Lízna. Z možného propuštění z ústavní péče, kterou znal od svého dětství, měl takovou hrůzu, že přesně po třiceti letech od škrtnutí sirkou a upálení svých kamarádek, skočil pod vlak.

Náročná píseň

Hororovou tragédii dokázal skvěle využít skladatel Ondřej Soukup a textařka Gabriela Osvaldová při tvorbě oficiální písně k filmu psané přímo na tělo Lucii Bílé. I když se prý Lucie pěkně nadřela. Skladba má rozpětí dvě oktávy a ke konci zpěvačka doslova chrčí. Náročnou píseň plnou emocí Lucie naživo nikdy nezazpívala.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky