Co na srdci, to na jazyku, bez vytáček a na rovinu. Některé názory Anife ostatní přímo provokují. Nemusíme s nimi souhlasit, ale měli bychom je respektovat…

Máte takové krásné exotické jméno, vysvětlete nám jeho původ, jak jste k němu přišla?

Já mám jako Turkyně vlastně ve jménu takový rodinný kód. Jmenuji se totiž celým jménem Anife Ismet Hassan Alikocoglu Ahmed Husein Vyskočilová!

Páni, to je ale jmen, co myslíte tím kódem?

Anife Ismet je mé jméno, Hassan jméno mého otce, Alikocoglu jméno rodiny mé matky, ze kterého rodu pochází, Husein je rod mého otce a Vyskočil - to asi znáte, ne? No a máme pořádek v rodokmenu…

Jste prý původem bulharská Turkyně?

Jsem Turkyně z Bulharska, mám pocit, že Češi neznají moc historii, když nevědí, že Balkán byl 500 let pod nadvládou Osmanské říše… a já jsem ten zbytek, co tam zůstal…ale v životě jsem profesionální cizinec, v Bulharsku jsem Turkyně, v Čechách jsem Bulharka a v Turecku jsem Češka.

Všechny Turkyně jsou tak divoké jako vy?

Ne, já jsem výjimka ale takových výjimek je u nás snad 99 %...

Dokážete si představit, že byste žila v Bulharsku?

Ano, ale chyběla by mi Praha a také ty vaše české »prudiče«! Jak se říkává, co se škádlívá, to se rádo má a já vás mám ráda.

Jezdíte někdy do Bulharska?

V Bulharsku jsem nebyla 15 let, ale v Turecku jsem byla před měsícem. A je to nádhera ten náš orient! Je tak podmanivý a kosmopolitní…

Co se vím na Češích nejvíc líbí a naopak co ne?

Na Češích nejvíc miluji to,, jak umí dělat řízky, knedlíky a pivo. A co nesnáším? Českou závist, to je tady národní sport, ale zároveň i taková nemoc. Ale na tu se neumírá.

Kdy jste poprvé přišla do Česka a proč jste se tehdy rozhodla tady zůstat?

V roce 1995 jsem tu byla poprvé a jen na pár dní. Nastálo jsem tady od roku 1996, protože jsem se tady tehdy seznámila s mým exmanželem. Ale původně jsem vůbec neplánovala, že pojedu do Čech. Omylem jsem vystoupila z atobusu v domnění, že jsem v Německu. No a náhoda udělala to, co udělala. A tak jsem u vás a je mi tady dobře, tedy až na pár drobností, ale to se určitě zlepší…

Máte děti? Co dělají?

Ano, mám syna a jmenuje se Hari Hassan, je mu 18 let a studuje školu Gastronomie a barmanstvi v Praze. A také se starám o svoji sestru, které je 19 let a studuje podnikatelskou školu v Praze.

Nelitujete někdy, že jste tady zůstala?

Ničeho nelituji, každá věc v životě, co dělám, má nějaký smysl a to že jsem u vás zůstala, tak jsem vám Čechům snad docela udělala radost, ne?!! Naučila vás, co je orient, pobavila vás, poškádlila v médiích, poradila pár receptů a vůbec, jak už jsem řekla, ničeho nelituji

Vystudovala jste biotechnologii, nikdy jste se tomu oboru ale nevěnovala, není to škoda?

Tuto školu jsem dělala jen kvůli své matce, ona by mne totiž byla ráda viděla ve sterilním oblečení mezi léky. A vůbec měla ráda, když jsme doma měli všechno sterilní, protože matka dělala v nemocnici. A tím pádem se všechno u nás točilo kolem toho. A také bych se asi této farmaceutické profesi v Čechách mohla jen těžko věnovat, musela bych složit nějaké zkoušky, doplnit si vzdělání.

Jací jsou podle vás čeští muži?

Hrůůůza! Ale neházejme všechny do jednoho pytle. Brňáci, Moraváci, a zbytek vašeho „jihu“ jsou chlapi! Ale Praha je plná, jak bych to tak slušně řekla…no „vyteplených“ chlapů…takhle se to ale asi neříká, co? Tak třeba zženštilých chlapů?

Parádní názor, jen co je pravda! Ještě, že su z Moravy! Mimochodem, co je podle vás důležité, aby žena dělala, aby si udržela stálého partnera?

Jedna anglická spisovatelka řekla: Nakrmte tu bestii a pusťte ji ven a ona pak se vám vrátí k misce a pelíšku! Ale ona prý měla na mysli psa. A já si to myslím o chlapovi! Udělejte mu jídlo, pusťte ho na pivo a on se pak vrátí tam, kde mu nic nezakazují. Domů! Muži jsou pro mne celoživotní děti. A když si pořídíte chlapa, tak ten den si zapište za uši, že jste si adoptovala dítě!

Chlapi jsou hrozní, co…

No…říká se, že s mužem je to hrozné. Ale bez muže je to ještě horší! A nemám ráda ženy, které pomlouvají chlapy a nasazují na ně…ale ať je to, jak je to, muž je vždycky hlava rodiny, ten, co rozehřeje krb. A rodina bez takového krbu má studený domov. A já nějak poslední dobou pořád mrznu. Ale snad se to zlepší!


Myslíte si, že existují věrní muži?

Muži mají v genech lov. Jsou lovci, loví, pohrají si s obětí a pak ji odhodí. Zase na druhou stranu muž, který se neotočí za hezkou ženou, je podle mě buď čtyřprocentní, nebo není v pořádku…

Prozraďte nám, co v současnosti všechno děláte?

Pořád vedu tu svoji Školu tance, hraji v divadle, vystupuji v médiích, moderuji a spolupracuji s obchodní značkou ZU-Elements. Lhala bych, kdybych ale říkala, že vše jede hladce a bez potíží. Krize hodně zasáhla umělce, protože lidé začali šetřit. A velmi často začínají úsporami na umění. Je to na delší a ne moc veselé povídání…

Prý máte s vaším bývalým manželem Ivanem Vyskočilem nyní opravdu velmi hezký vztah, je to tak?

Máme, ale bulvár vytváří umělou nenávist mezi námi, ublížilo to nejen mně, ale jemu a nejvíce to odnesly děti. Těm nevysvětlíte, že za každým takovým „špinavým“ bulvárním článkem stojí nějaký novinář, kterému je nějaká novinářská etika cizím pojmem…

Upřímně, není tam mezi vámi pořád ještě ona pověstná jiskra, nemilujete ho pořád?

Já ho mám ráda, ale nemiluji ho, zato on mne miluje, ale nemá mě rád. Dělám si legraci, to říkával pan Horníček o sobě a své ženě… Já už Ivana beru jako příbuzného, ale začínám milovat jiného! Néee, už miluju, ale víc neřeknu!

Dobře, teď ještě trochu životosprávy…Jak se udržujete ve formě, cvičíte?

Nic mimořádného nedělám, jím to, co mi chutná, říkám to, co si myslím a dělám to, co chci. A tím se udržuji v kondici!

Co nejraději jíte, na čem si nejvíce pochutnáte?

Jím všechno, ale třeba mám strašně ráda slovenské halušky s brynzou. A vůbec, co se týče jídla, tak trpím tzv. povalečným syndromem: Dnes máme, ale zítra už nebude. A tak pořád nakupuji a zásobuji domácnost, abychom nezůstali o hladu…

Před pár týdny jste byla na liposukci, nebylo to zbytečné?

Ne, nebylo. Každá žena ví, co s jejím tělem udělá porod. A neexistují na to žádné účinné krémy, stejně jako na celulitidu, tak jsem se rozhodla pro takový zákrok. Ale je pravda, že jsem to nepotřebovala…

Bolí takový zákrok a jste s výsledkem spokojena? Jaký je vůbec váš názor na plastické operace?

Nebolí, ale je to na delší vysvětlování. Ale opravdu nebolí a výsledky jsou viditelné a skvělé! A jsem velmi spokojena. A názor na plastickou chirurgii? Ať si každý dělá se svým tělem, co chce…

Ze životopisu Anife Vyskočilové
Narodila se 12. března 1974 v malé bulharské vesničce v oblasti Deli-Orman, kde žijí převážně etničtní Turci. Anife je osmanská Turkyně. Na přání matky vystudovala biotechnologii, ale oboru se něvěnovala. V roce 1996 přesídlila do Česka, kde seznámila s hercem Ivanem Vyskočile, kterého si vzala za manžela. Manželství ale nevydrželo. Má osmnáctiletého syna, věnuje se orientálnímu tanci, vystupuje v zábavných televizních pořadech, v divadle, moderuje.

Co nejraději nosíte, ctíte poslední módní trendy? Co byste si třeba na sebe nikdy nevzala?

Nosím vše, co si doma ušiji a motám kolem těla. A co si nikdy na sebe nevezmu? Asi oblek dominy s bičíkem.

V čem se vám nejvíc líbí muži? Co naopak na nich nesnášíte?

Líbí se mi, když na sobě nemají nic, ale nemusí to přehánět a jsem alergická na ponožky v sandálech, to je pro mě nepochopitelná etuda, stejně jako kalhoty až pod bradu…

Máte ještě nějaký nesplněný životní sen?

Ne, už se mi všechny splnily.

Co byste chtěla vzkázat naši milým čtenářkám?!

Věřte, že není všechno, tak jak se zdá, ale tak, jak to vy cítíte, milé ženy…