Jarka: Naše máma nám zkazila život, některé ženy by neměly mít děti

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Naše máma byla krásná, chytrá, okouzlující… A nezodpovědná. To jsme ovšem jako malé holky netušily. Byla s ní legrace. A nikdy nás nesekýrovala. Sousedky často říkaly, že rosteme jako dříví v lese. Žádná pořádná výchova.

Na život s psychopatem se nelze připravit, můžete ho ale zkusit odhadnout předem. Dřív, než bude pozdě. Více se dozvíte v galerii.

Nám to ale nevadilo. Byly jsme holky ulice, od rána do večera venku. Často jsme se stěhovaly, tak často, jak máma měnila práci. Než jsme se stačily skamarádit se spolužáky, už jsme zase balily. Ale máma byla veselá, pořád se smála, povzbuzovala nás, a tak jsme ani my netruchlily. Teprve v patnácti mi začalo docházet, že na nás máma vlastně kašlala. Nejdůležitější byli její kamarádi, mejdany, já a ségra jsme byly až na kdovíkolikátém místě.

Neměly jsme hlad, měly jsme co na sebe, ale to neustálé stěhování bylo zničující! Takže prospěch ve škole taky nic moc, ale já se nakonec dostala na ekonomku, ségra na zdrávku, takže dobrý. Po letech jsme tehdy zjistily, že jsme měly taky dědu, což byl mámin táta.

Nikdy jsme ho neviděly na vlastní oči, doma se o něm nemluvilo, ale jednoho dne umřel a máma po něm zdědila dům. Velký, docela pěkný, na malém městě. Radovaly jsme se, že nastal konec stěhování, protože máma si našla v blízkém okolí i práci. Jenže u ní dlouho nevydržela. Nechala nám na krku dům, mně bylo sedmnáct a ségře šestnáct, a zase se přestěhovala do velkoměsta ke kamarádce, prý kvůli práci.

A tak jsme se staraly o dům, máma za námi jezdila o víkendech a většinou si s sebou přivezla bandu kamarádů, aby jim uspořádala pořádný mejdan. Úklid pak zbyl na mě a na ségru. Takhle jsme žily až do mých dvaceti. Odmaturovala jsem a sehnala si práci. A pak máma umřela. Autonehoda. Hrozná tragédie.

Byly jsme se ségrou úplně na dně. Ale pod tím dnem byla ještě hluboká díra… Máminy dluhy. Neměly jsme peníze, abychom je uhradily, a tak jsme se musely vzdát dědictví po mámě včetně domu.

Bydlíme teď u tety. Ještěže ji máme! Někdy mě napadá, že některé ženské by neměly mít děti...

Jarka, Karlovarsko

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky