Pohádka Tři bratři se od jiných filmů pro děti odlišuje už jen tím, že je hudební. Vznikla na základě minioper od Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, původní melodie převedl pro účely filmu do industriální podoby skladatel Michal Novinski. Spojovacím článkem mezi třemi klasickými pohádkami se pak stali tři bratři, kteří se vydávají do světa, aby si našli nevěsty.

Hned tady narazil režisér Jan Svěrák na první problém: netušil, kde sehnat vhodné představitele tří bratrů, kteří by uměli jak hrát, tak zpívat. Českou populární hudbu totiž vůbec nesleduje a žádné zpěváky současnosti neznal. "Někdo mi poradil, že nějakej Klus a nějakej Dyk jsou dobří," přiznal Svěrák v jednom rozhovoru. Když se tedy dozvěděl o existenci Tomáše Kluse a Vojty Dyka, našel si je na internetu a zavítal na jejich koncert. Dva bratři byli tímto obsazení.

Zbývalo najít jen třetího bratra, který zachrání Červenou Karkulku. Protože je však Karkulka dle pohádkových tradic malou dívkou, bylo potřeba najít jí co nejmladšího partnera, aby děj nedostal pedofilní nádech. Roli nakonec získal tehdy patnáctiletý Zdeněk Piškula, z něhož se díky pohádce stal hotový idol školaček. Po prvním kole konkurzu si přitom myslel, že nemá šanci. Měl totiž před štábem zazpívat písničku, kterou se nestihl naučit celou, a sám režisér jeho výkon označil za "strašný". Nakonec však dal Piškulovi druhou šanci.

Zajímavým způsobem byla pro film objevena představitelka Šípkové Růženky Kateřina Kosová. Její strýc opravoval na chalupě Jana Svěráka ucpaný odpad a Kateřina ho přitom doprovázela. Jak si s režisérem povídali, svěřila se mu, že by si ráda vyzkoušela nějakou práci u filmu, i kdyby třeba měla jenom nosit bedny. K jejímu překvapení ji Svěrák pozval rovnou na casting na roli princezny. Po prvním kole jí sice bylo řečeno, aby zkusila štěstí jindy, ve finále se ale karty obrátily v její prospěch.

Zato Sabina Rojková, která si zahrála Marušku z Dvanácti měsíčků, patřila díky působení v seriálu Ulice mezi ostřílenější herečky. Zkušenost s pohádkovým žánrem uvítala hlavně kvůli krásnému kostýmu a malebnému prostředí Adršpachu, kde se její scény natáčely. Podobně jako pohádková Maruška, tak i Sabina ve vichřici na Ještědu málem umrzla, ale příjemné vzpomínky na natáčení jí to nepokazilo.