Podej celebritě prst... A Heřmánek ti uhryzne tlapu až po zápěstí!

Jít dělat interview s tak proslulým hercem, jako je Karel Heřmánek, to se člověku roztřesou kolena. Oč větší je překvapení, když Mistr je vlídný, vstřícný a velmi, velmi otevřený. A oč větší je překvapení, když musí čelit tomu, co následovalo...

Jsem blondýna a dělám v bulváru. Denně klopýtám na jehlách do redakce, abych se smečkou dalších krvelačných šmejdů vymyslela novou boudu na naše celebrity. A teď vám napráším, jak to mezi bulvárem a celebritami vlastně chodí. Tak třeba jeden populární herec…

Den první…

Je ráno, vstávám. Mám nervy, protože frčím na rozhovor s uznávaným hercem. Obvykle dělám interview s modelkami, které nablábolí kdeco všechno, jen aby byly v novinách. A teď – Pan Heřmánek!

Sednu si v kavárně, nachystám diktafon a připravené otázky. Právě přichází... Vypadá to, že byl včera na flámu, je trochu roztržitý a dost kouří. Ale jsem z něj normálně paf, protože mi odpoví na všechny otázky a s nikým se nemaže. Řekne, kdo chlastá, který kolega chodí do divadla pozdě a tak… Prostě sousto pro bulvár. „Děláte autorizaci?“ ptá se nakonec. Možná se budete divit, ale i bulvární mrcha jako jsem já posílá články k autorizaci. A tak kývnu, jako že to není problém, a mažu do redakce napsat ten hit.

Den druhý...

Zvoní telefon. Ze sluchátka řev, že mi to málem utrhne ucho. „Ženská, vy jste se zbláznila, tohle nesmí vyjít...“ „Ale,“ koktám překvapeně, „vždyť je tam všechno, co jste mi řekl. Mám to na diktafonu.“ „No jo, ale to jsem říkal jenom vám, v novinách se to nesmí objevit!“

Zřejmě mám na svoje okolí blahodárný vliv, že mi při prvním setkání svěří své soukromé problémy a pomluví svoje známé. Jenže já nejsem zpovědnice (zpovědník už vůbec ne), ale novinářka! A ještě ke všemu z bulváru!

Nenechá si to vysvětlit a praští mi telefonem. Zavolám zpátky a řeknu, ať mi pošle autorizaci podle svých představ. Snad dá pak pokoj…

Den třetí...

A je to tady. Na mailu mám „hotový“ rozhovor. Pan herec v něm uvádí, jak je šťasten, jak si se všemi ve svém okolí dobře rozumí a jaké nové hry budou uvedeny v jeho divadle. Po šťavnatých tématech ani památka, prostě pěkný, milý rozhovor o ho..., pardon o ničem. No, s tím mě šéf vyhodí!

A tak zase volám. Licitujeme o každé slovíčko, které prokazatelně řekl. Asi jsem vážně blbka, protože jinak bych se na něj vykašlala. Mám přece rozhovor nahraný... Nakonec se přece jen dohodneme, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

O týden později

Rozhovor vychází, šéf mě chválí, že je „fakt docela dobrej“. Jak pro koho! Nestačím zírat, když si pan Heřmánek v seriózním tisku postěžuje, že je bulvár svinstvo a jak jsem ho podrazila! No, nejsem já vážně blonďatá mrcha?

Další články

čtenářů si právě čte tento článek