Po vlastní ose s Lénou Brauner

Po vlastní ose s Lénou Brauner

Mladá, talentovaná a hlavně svá. Tak by se ve zkratce dala popsat malířka Léna Brauner, která různými technikami zachycuje své vnímání světa na plátno. Už od první minuty, kdy se s Lénou dáte do řeči, zjistíte, že je to umělkyně každým coulem. Když si Léna něco usmyslí, tak toho dosáhne. Díky tomu jsou dneska její díla známá po celém světě.

Protože svým uměním boří umělecké hranice a snaží se vytvářet stále nové metody, uvítala nabídku zapojit se do unikátního projektu od Excelentu s názvem „Po svý ose“. Projekt ukazuje příběhy lidí, kteří se dokázali odpoutat od toho, co jim bylo předurčeno rodiči nebo školou, a šli si za svými sny. A nejen to. Všichni mají jedno společné - nepolevili, dokud svého snu nedosáhli. Jinak tomu nebylo ani u Lény, která v rámci Excelent projektu přijala zajímavou výzvu a v Praze na Strahově se jako první člověk v Česku pustila do velkoplošného kreslení za pomoci ohně.

Byla jsi součástí dvoudenního natáčení velkolepého projektu. Jaké to bylo? Máš nějakou zajímavou historku?
Bylo to krásný a vyčerpávající. Strahov se rozprostírá na obrovském prostranství a pokud zrovna nebylo na moji lokaci auto, jezdila jsem třeba do zázemí na longboardu. To bylo dobrodružství samo o sobě, jelikož byla extrémní vlhkost a tma. Několikrát jsem si s čelovkou na hlavě a v kožené bundě jela mlhou pro kávičku. Když jsem zmínila tu vlhkost, celou noc jsem žila v permanentní nervozitě, jestli se moje část vůbec povede, protože zkuste zapálit něco mokrého, že jo… A můj obraz neměl jenom hořet, on měl přímo explodovat. Můj pyrotechnik Miro měl několikrát sklony se vypařit s mlhou rozprostírající se nad Strahovem. Ale naštěstí Miro svůj pyrotechnický talent potvrdil, protože vše, co mělo shořet, nakonec zdárně shořelo a my jsme si spokojeně ohřívali ruce nad dohořívající malbou okolo páté ranní.
 
Jaký máš vztah ke zkoušení nových metod a postupů? Co pro tebe znamená výzva, kterou jsi přijala v rámci projektu „Po svý ose?“
Ke zkoušení nových metod mám vstřícný vztah. Takřka každý projekt, zakázka nebo výstava pro mě představujíce další level. To mě na tom baví. Hrát si s ohněm byla paráda. Stále tvrdím, že malovat se dá na cokoliv a čímkoliv. Tahle výzva byla přesně jedna z těch věcí, které tě posunou dál. Je to další metoda, kterou si osahám, takže když ji budu chtít zkusit příště, už si jenom vychytám mouchy. Stres spojený s něčím novým opadne anebo bude alespoň snesitelnější. Je to pro mě především zkušenost a pocit takového pěkného naplnění, že se opět něco povedlo.


 
Co tě v životě a v kariéře nejvíc motivuje? Co bys ráda předala ostatním?
Motivuje mě především to, že chci být šťastná a žít přítomným okamžikem. Zní to jednoduše, ale do důsledku to vpasovat do každého přítomného okamžiku je celkem hardcore. Důležité je, že to jde. A v neposlední řadě se podle tohoto principu snažím vychovat svou dceru. Vychovat ji ke štěstí, osobní svobodě a spokojenosti. Tím, co dělám, bych ráda lidem všech věkových kategorií předala poselství, že cokoliv chceme, můžeme mít. Pokud jsme nemocní, můžeme se uzdravit. Pokud jsme chudí, můžeme být bohatí. Pokud jsme uvízli v nějaké nepříjemné situaci, je jen na nás, zda se z ní chceme dostat. Ať už jde o práci, obezitu, zlost, špatný výběr partnera nebo cokoliv, je to o nastavení mysli. Pokud něco opravdu chceš, dokážeš to. Poslouchej jenom sám sebe a nebuď líný! Je to o pevné vůli a pozitivním myšlení. Častokrát je důležité nedělat to, co od tebe očekává okolí, ale zároveň je dobré si ho vyslechnout a upřímně zvážit, zda rada, kterou dostáváš, tě neposune dál. Jsme tu, abychom si to dělali hezké a byli šťastní. Všechno, co se nám děje – ať už je to hezké nebo špatné – se má stát tvým úkolem. Musíme si z toho vzít to nejlepší a zbytek zahodit do žita. Zkušenosti si nemůžeme předávat, a proto si je každý musíme prožít sám.

Léna Brauner

O Léně je dobré vědět, že je to umělkyně každým coulem. Jakmile se s ní začnete bavit, tak je to minimálně na 30 minut a připravte se na salvu nápadů. Tvoří snové pohádkové krajiny, které zabydluje svéráznými bytostmi, živočichy a tvory, ale také portréty a figury zvláštních nálad. V jejím stylu hraničí dětská naivita s citlivým, někdy až surrealistickým pohledem vědoucího pozorovatele. Ve svých barevných i černobilých kompozicích často kombinuje různé malířské techniky, s přesahem ke koláži a tisku. Zabývá se také malbou na oblečení a volnou ilustrací. Ráda kreativně zasahuje do veřejného prostoru a její díla tak zdobí interiéry institucí i nevyužité urbanistické plochy. Ve spolupráci s Lunchmeatem maluje živě a pomocí kamery své malby promítá, ať už při svébytných site-specific instalacích, nebo na prázdné zdi měst.
 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek