Bára Basiková vždycky dělala věci, které se v jejím věku či postavení zdály nemyslitelné. Věci, o kterých její blízcí soudili, že si jimi zkazí život či kariéru. V osmdesátých letech napsala první český lesbický román. Na vrcholu kariéry se na dva roky stala ženou v domácnosti. A v šestačtyřiceti letech si pořídlia třetí dítě s o patnáct let mladším přítelem. "Riskovat se musí," říká zpěvačka, která se nikdy nevyhýbala kontroverzním rozhodnutím. "Je lepší prožít něco za cenu maléru než neprožít nic."

Mrazivé dětství

Dětství, které prožila, bylo v době normalizace spíše pravidlem než výjimkou: uhoněná matka, která neměla čas ani snahu jí porozumět a, otec, který nešetřil tělesnými tresty. Přesto z jejích vzpomínek na dětství zamrazí. "Vzpomínám si, že jsem bývala nervní a často si kousala nehty. A táta mě každý týden kontroloval, jestli už dorostly. Když ne, musela jsem nastavit dlaně a on mě přes ně švihl vařečkou," říká. Přesto ještě horší pro ni bylo odcizení s matkou: "Ona mě vůbec nezná. Neví, kdo jsem, co cítím, prožívám, jakou mám povahu nebo představy," konstatuje s hořkostí. "Když jsem začala zpívat, matka se mi jen vysmívala. Zpěv viděla jako naprosto neperspektivní profesi a vůbec mě v tom nepodporovala. Tím mi strašně srážela sebevědomí, což je to nejhorší, co rodič dítěti v pubertě může udělat."

Bára Basiková: Od začátků až po současnost

Zpívání se naštěstí v jejím případě ukázalo jako profese velmi perspektivní. I proto v těchto dnech mohla vydat Platinum Collection, kolekci tří cédéček, rekapitulující její pěveckou kariéru už od dob účinkování v kapelách Precedens a Stromboli. "Vybrala jsem tam věci od svých začátků po současnost," říká. "Na každém CD je asi sedmnáct písní, všechno, co jsem kdy nazpívala, a že toho bylo dost." Kromě kariéry sólové zpěvačky zazářila také jako muzikálová hvězda - od Rusalky či Johanky z Arku až po muzikály Obraz Doriana Graye a Dáma s kaméliemi. "Mou nejoblíbenější a nejtěžší rolí byla Johanka," konstatuje.

Muzika není továrna

Možná kvůli svým neradostným vzpomínkám na dětství chtěla svým dcerám - dvojčatům Aničce a Marii - dopřát dokonalou rodinu. Její soukromý život se však neobešel bez dramatických zvratů. Po rozvodu s prvním manželem, otcem svých dcer, se provdala za architekta Jaromíra Pitzingera. "Bezmezně jsem mu věřila. On byl všechno, táta, partner, brácha, milenec, manžel. Byl jako pánbůh," říká o svém tehdejším vztahu k němu. Jenže pak přišlo období, kdy se Bára začala cítit přetížená a načas ztratila radost ze zpívání: "Muzika není jako továrna, je to o emocích, které do zpívání musíte každý den dát," vysvětluje. Proto se rozhodla dát si dvouletou pauzu a věnovat se pouze rodině. Ambiciózní Pitzinger to ovšem nesnesl: "Potřeboval mít vedle sebe reprezentativní manželku, pohybovat se mezi lepší společností. A tudíž mu vadilo, že jsem najednou jenom žena v domácnosti." Jednoho dnes se sbalil a odešel - a Bára upadla do depresí, ze kterých se nakonec léčila na psychiatrii.

Zázrak jménem Teodor

Vztah s jejím současným manželem, o patnáct let mladším producentem Petrem Polákem, začínal jen pomalu a pozvolna. Bára se dlouho bránila představě, že by měla partnera s takovým věkovým rozdílem. Jedním z prvních lidí, jimž se svěřila, byla kolegyně Lucie Bílá, která tehdy také měla o patnáct let mladšího partnera - Václava Noida Bártu. "Pamatuju si, jak mi připadalo divné, když spolu začali chodit," přiznává Bára Basiková. "Napadalo mě, že by si měla najít někoho staršího, moudrého, kdo by jí byl oporou a tátou pro syna." Nakonec se ale ukázalo, že jednatřicetiletý Petr Polák umí být obojí. A velmi brzy se stal i otcem jejich společného dítěte.

Bára Basiková měla vzhledem k svému věku pochybnosti, jestli se jí podaří znovu otěhotnět. Ale podařilo se velmi rychle a bez problémů: "Když mi to pan doktor oznámil, brečela jsem štěstím a měla pocit, že vybuchnu radostí. Doktor mě z toho samozřejmě brzy vytrhl a řekl, abychom se s ohledem na můj věk zatím neradovali a počkali na výsledky vyšetření." Dopadlo to ale zcela idylicky: syn Teodor se narodil loni na jaře. Po desetiletích plných citových perípetií si tak Bára Basiková nyní užívá dokonalou rodinnou idylu. Žádnou ze svých předchozích zkušeností by však ze života nevymazala: "Všechno by se totiž potom odvíjelo jinak než doposud a já bych dnes nebyla tam, kde právě jsem. Všechno špatné má vždycky svůj smysl."