Jste pořád taková štíhlá, to asi svoje tělo trápíte nějakým cvičením?

„Kdepak, cvičit nechodím, ale pohybu mám dost, to máte pravdu. Hodně toho nachodím při procházkách v lese s naším psem (s úsměvem). A při hledání hub. Příležitostně chodím také na sebeobranu…“

Abyste dokázala zneškodnit případného útočníka?

„Také proto, ale zároveň to dělám pro svoje zdraví. Není nic horšího než vstřebávat agresi, tak ji radši vymlátím při tréninku, je to docela bezpečná varianta, nemyslíte?“

To ano, nicméně vy jste tak agresivní, že to musíte ze sebe dostat?

„V každém z nás je určítá míra agresivity…“

Tenhle přístup, filosofický náhled asi vyplývá z vaší záliby v józe, ne?

„Možná, každopádně jógu mám strašně ráda a věnuji se jí už asi deset let.“

Proč zrovna józe?

„Jóga je pro mě základ všeho, bez ní si už život nedovedu ani představit. Harmonizuje totiž tělo. A určité sestavy cviků působí léčivě na určité orgány.“

Takže vlastně ani nepotřebujete doktory a léčíte se sama?

„Tak úplně sama samozřejmě ne. Ale musím zaklepat, že nejsem u lékaře častým návštěvníkem.“

Souvisí náklonnost k józe s vaším vegetariánstvím?

„Určitě, pozorně sleduji, co říká moje tělo. A moje tělo prostě maso nechce. Ale občas si třeba řekne o tukem nasáklý smažený sýr, což není asi zrovna racionální položka stravy, a já mu vyhovím. A klidně si v hospodě smažák dám.“

Od smažáku zpátky k duchovnu… Cvičíte jógu doma nebo chodíte na nějaké „seance“?

„Cvičím doma a zároveň chodím na hodiny k vynikající učitelce Zuzaně Klingerové.“

Po deseti letech vám už nemá asi co radit!

„To byste se divil, pořád se učím a ona mi pomáhá v komplikovanějších věcech.“

A bolí takové cvičení?

„Samozřejmě! (směje se) Mám v oblibě hathajógu a při cvičení se dostávám do takových pozic, kdy tělo dost bolí. Ale příjemně.“

Už jste mluvila o procházkách v lese, pořád bydlíte na samotě u lesa?

„To víte že ano. Je snad něco lepšího než když vyjde člověk z domu a hned je v lese? Frustrace z Prahy jsou rázem pryč, všude ticho, klid…“

Proč jste se vlastně odstěhovala z Prahy na samotu, prý kvůli vašemu manželovi, výtvarníkovi?

„To byl jeden z důvodů. Můj muž potřeboval ateliér, a tak jsme se přestěhovali do hájovny u Dobříše. Samota, příroda, veverky…“

To zní hodně idylicky… Prozraďte nám, prý ráda pobíháte před vaší hájovnou nahá, když prší!

„Á, tradiční dotaz! (s úsměvem). Odpověď zní ano, měkká dešťová voda nevysušuje na rozdíl od chlorované pleť!“

Pěkné zdůvodnění! Na pleť jsou prý dobré některé bylinky a vy jste v tomhle oboru odbornicí!

„Bylinky, to je moje, samozřejmě i na pleť. Pěstuju je a chodím je i trhat do lesa, hodně bylinkám věřím.“

Stejně jako vaše Hanička ze seriálu Velmi křehké vztahy! Hodně divákům vaše hodná bylinkářka chybí, proč jste vlastně na jaře odešla?

„Tak těch důvodů bylo po čtyřech letech v seriálu víc. Jednak jsem měla té hodné Haničky už dost, už vlastně neměla co hrát, a také jsem se chtěla víc věnovat manželovi, který doma pracuje na velké zakázce.“

Nechci být příliš osobní, ale přesto se musím zeptat na potomka…

„Až to přijde, tak to bude ten správný čas. Řídím se tím, že věci se dějí, jak mají, neřeším to. Myslím, že nahoře vědí, co dělají…“ (s úsměvem)

Máte ještě nějaké nenaplněné sny?

„Člověk musí mít pořád nějaké cíle, ale já jsem opravdu docela šťastný člověk!“

A vaše cestovatelské sny? S manželem jste přece velcí cestovatelé…

„Hodně jsme chtěli jet do Tibetu, myslela jsem si, že když je olympiáda, tak nám Čína ukáže svou mírumilovnou tvář, bude benevolentní a dovolí přístup do Tibetu. Opak se ale stal pravdou, takže jsem podepsala mezinárodní petici na podporu Tibetu a řekla jsem si, že Číně už nedám ani korunu.“

Takže do Číny nepojedete.

„Nejen to, ani nekupujeme čínské zboží!“