Petra Janů: S některými diváky musím bojovat

Petra Janů

Zpěvačku Petru Janů (60) čeká kromě vánočních koncertů hlavně stěhování do staronového bytu.

Na pódiích vystupuje až do 22. prosince, takže na sváteční přípravy nebude mít vůbec čas. Vánoce vlastně nikdy neměla moc ráda. Po loňské smutné události už je nemusí vůbec. (Před rokem jí po těžké nemoci zemřel milovaný manžel Michal Zelenka (†63) – pozn. red.)  Štědrý večer proto stráví u příbuzných ve Slaném a pak jede na chalupu s kamarády, kde bude až do 5. ledna.

Nemrzí vás to trochu, že posluchači si žádají hlavně ty starší, léty ověřené šlágry?
Ne, ne. Naopak mi přijde legrační, když si někteří, zpravidla mladší kolegové, co mají jeden hit, stěžují, že je to nebaví jej zpívat. Přitom by měli pánubohu děkovat aspoň za něj.

Může to být třeba tím, že se dvacet let po revoluci dostavuje jistá vlna nostalgie?
To není ani nostalgie. Každému se třeba k pubertě vážou nějaké hity, které má spojené s nejrůznějšími zážitky. Pustíte si je znovu a zavzpomínáte si. Moje publikum stárne se mnou, a proto si je rádi připomenou. Spousta lidí se třeba při písničce Už nejsem volná vdala a oženila.

Pomohlo vám koncertování v těch nejtěžších chvílích, kdy jste se musela vyrovnat se ztrátou manžela?
Určitě. Vždycky mě muzika a lidi zachránili. Ono to zní jako klišé, ale když za mnou přijdou fanoušci a říkají, jak jim bylo dobře a jak jim moje písničky dodaly sílu, když jim bylo nejhůř, to také povzbudí. Mně bylo nejlíp na pódiu. Moji příznivci a muzika mě ze všeho vytáhli! Pomohla bych si, kdybych to v sobě dusila? Já jsem si to vyzpívala. Spoustu písniček jsem zpívala jinak, než zpívám teď.

Jste zpěvačka, ale máte za sebou i hereckou kariéru.
Ano. (směje se) Hrála jsem ve dvou filmech (Koncert a Můj hříšný muž – pozn. red.) a v obou sama sebe.

To byl váš nápad?
Ne. Bylo to ve scénáři. Řekla jsem si: Proč ne? Člověk by měl zkusit všechno. Ale hereckých věcí jsem si užila spíš na divadle, protože jsem hrála ve třinácti muzikálech, měla jsem štěstí na různorodé role.

Aktuálně ale v žádném nehrajete. Proč jste z muzikálové scény zmizela?
To bylo cílené. Řekla jsem si, že už bych mohla zase pracovat sama na sebe a zpívat pro svoje publikum. Daří se mi, lidé chodí, jsem moc ráda.

Dá se vysledovat rozdíl mezi publikem ve velkém městě, třeba v Praze, a v těch menších?
V Praze je to pocitově náročnější. Praha je Mekka všeho, o Lucerně, kde jsem měla nedávno koncert, nemluvě. Když si vezmu, že jsem musela počkat do šedesáti na své nejkrásnější narozeniny... (smích) Moc ráda jezdím na severní Moravu, i když je to nejchudší kraj. Tam ti lidé s vámi od začátku doslova jedou. Jsou ale oblasti, kde s tím divákem musíte trochu bojovat, protože si sedne a řekne si: Tak ukaž, holka! Obojí má něco do sebe.

Zmínila jste své nedávné 60. narozeniny, které svádí k bilancování. Existuje něco, co byste udělala jinak?
Ne! (jedním dechem) Když se proberu životem tak, jak šel, neměnila bych nic. Párkrát jsem si rozbila nos, ale vždycky mi to něco dalo. Ano, v době, ve které to prožíváte, třeba ten pocit nemáte, ale postupem času zjistíte, že vás i nepříjemná zkušenost posílila.

Je pravda, že vás čeká stěhování?
Dá-li pánbu, tak ano. Když to ovšem půjde tak, jak má. Ale zatím se to stíhá. Já mám velké štěstí, že to zařizují kamarádi a moje manažerka funguje i jako stavbyvedoucí. Ji baví rekonstrukce bytů a všechno – aby navazovalo objednávání materiálů a jednotlivé práce.

Váš nový byt je dokonce ve stejném domě, že?
Ve stejném domě a na stejném patře. Budu se stěhovat ze dveří do dveří. Teď mám 150 metrů čtverečních, což je pro jednoho opravdu příliš velké. Tak jsem poprosila obecní úřad, jestli by mi ho nemohli vyměnit. Shodou okolností byl prázdný hned vedle. Tak to nebude nijak náročný přesun... Nábytek si s sebou neberu, ten naopak prodám a rozdám. Zbavím se ho jako všech ošklivých vzpomínek, které se k tomu prostoru vážou. Můj nový byt je ten, kde jsme s mým mužem začínali, a vážou se k němu samé hezké zážitky. Dělali jsme rockovou muziku, zastavil se u nás třeba Katapult a mnozí další. Navážu na tu pozitivní energii.

Chalupy v jižních Čechách se ale zbavovat nehodláte?
Dokud na ni budu stačit! Naštěstí ji můj muž stihl zrekonstruovat. On to místo miloval. Nechal mi ji v krásném stavu.

Právě vychází nové číslo společenského týdeníku STORY

V novém čísle najdete:

  • Vendula Svobodová: Mám čisté svědomí
  • Karel Gott. Za rok je zpátky na trůnu. Nevěříte?
  • Psychologie: Žárlivost. Nemoc, či projev lásky. 
  • Life style: Buďte úchvatná na svahu i na párty

 

 

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky