Petra Černocká: „Plastika? Když chcete vypadat jako Kačer Donald...“

Zpěvačka Petra Černocká (58) se před lety proslavila jako čarodějnice Saxana v komedii Dívka na Koštěti. Na hereckou dráhu se ale nevydala a dodnes se věnuje zpívání. A nestěžuje si, někdy má i tři vystoupení za den.

Jako zpěvačka jste prý na roztrhání, jak to stíháte?

Je pravda, že se mi už dvakrát stalo, že jsem v jeden den měla tři vystoupení, ale nechci, aby to dělalo dojem, že jsem tak žádaná umělkyně, že jsem prakticky na roztrhání. Je to prostě tím, že v létě se vystupuje jen o sobotách a nedělích, kdy se stane, že někde je dopoledne pouť, jinde odpoledně slaví výročí hasičského sboru, a večer se hraje v amfiteátru na nějakém hradě. Uznejte ale, že jsou to všechno sympatické a zábavné nabídky, kterým se nedá odolat. Každý týden také jezdím nabízet pejsky hodným lidem, v TV pořadu Psí život. No a pak zase šup do auta, nebo autobusu, a cestuji zpět na chalupu.

Jak je to s vaší talk show Obnaženy?

Pracuje se na tom, zrovna příští týden mám jednu schůzku s režisérem, ale dílko nejspíš spatří světlo obrazovky až v roce 2009. Z profesního hlediska se na takovou práci moc těším, ale znáte to, jak se na někoho soustředí víc pozornosti, někdy i nepříjemné, tak se může stát z vašeho života pěkný mazec. Ale to neberte moc vážně, já vždycky poctivě zvažuji všechna pro a proti. Když jsem si po dvanáctileté známost vzala mého muže, tak se mi smál, že jestli jsem to moc neukvaltovala. Je to pohodář, a směje se mi, že vždycky nejdřív maluju čerta na zeď.

Přestože je to už drahně let, pořád si vás lidé pamatují jako Čarodějnici Saxanu. Vzpomínáte na tuhle roli ráda?

Ani moc ne, protože to už je „bejvávalo“, doba, na kterou si už ani moc nevzpomínám, takže co mám říkat, abych si moc nevymejšlela? Nevím jaká jsem tehdy byla, když jsem se nedávno ptala pana režiséra Vorlíčka, jestli jsem nebyla taková ta nafrněná začínající hvězdička, tak řekl: Mě se nezdálo. Tak to jsem se toho hodně dověděla!

Nelákala vás tehdy herecká dráha? Měla jste tehdy nějaké herecké nabídky?

Nějaké nabídky byly, dvakrát jsem měla hezkou roli ve slovenských filmech, ale já chtěla zpívat. Mezi námi, dodnes si k tomu rozhodnutí gratuluji. Být herečkou je příšerně těžké povolání, když jste dobrej, tak vás to úplně sežere. A když ne, taky špatně, ohlodávají vás mindráky. Žádná svoboda. Něco o tom vím, mám pár kamarádek, dobrých hereček.

Příští rok jde do kin pokračováním Dívky na koštěti, hrajete v něm Saxanu matku, jak se vám film líbí? Nevíte, proč v něm nehraje Jan Kraus?

Na Krause se mě ptají všichni. Proč vy se nezeptáte jeho? Že vy se bojíte, protože je „vostrej“? Jděte do toho, a pak mi brnkněte, co vám řekl, mě by to taky moc zajímalo. Byla bych ho tam ráda viděla. Je dobrej, jeho scénu u tabule miluju dodnes.

Když už mluvíme o čarodějnici Saxaně, chtěla byste žít ve středověku?

Zkusila bych to, protože to byla hodně duchovní doba a nebyla tak černá, jak si dnes myslíme. Jen bych si prosila mít v té době jinou životní úlohu, než být čarodějnice.

Umíte čarovat? Prozraďte nám nějaké kouzlo!

Žádné neumím, ráda bych ale disponovala určitým kouzlem osobnosti. Někdy pravda dojde i na kouzlo nechtěného, když něco plácnu od boku na jevišti, a lidi se zasmějou. To ale závisí na atmosféře, když se diváci už baví, tak je pobaví i maličkost. A to je moc dobře. Jen si vždycky řeknu: Teda, tak dobrý to snad zas nebylo?

V dnešní době jste ale určitě jeden zázrak za asistence vašeho manžela Jiřího Pracného dokázala. Jste spolu už sedmnáct let…

Vážený pane, to není žádné kouzlo, to jsou léta dřiny a odříkání, na obou stranách! Má to ale jeden pevný základ, máme se hodně rádi. Když máte někoho rád, tak mu odpustíte všechno, domluvíte se na všem, jen to nechce moc dupat nožičkou.

Muži zrovna nemilují nevyžádané rady, vy je ale prý rozdáváte strašně ráda. Je to pravda?

No, někde jsem to sama na sebe práskla, víte já prostě občas neodolám a jsem za paní chytrou. Když něco vím a znám, nebo jsem to četla, tak se chci se svými pracně nabytými zkušenostmi hned podělit. Občas si nevšimnu, že jsem někde, kde to v tu chvíli nikoho moc nezajímá. Můj dědeček byl pan řidící ve škole a jedna moje tetička učitelka, tak možná odtud to pochází.

Vaše poslední CD Souhvězdí střelce se mi moc líbilo, jak se v dnešní době vypalování a pirátských nahrávek vůbec vydává deska? Asi se na tom zrovna nevydělá, co? Chystáte pomalu další CD?

Nevím jak kdo, ale já, potažmo můj manžel, který mi tu desku „předplatil“, jsem na tom zatím nevydělala ani korunu. Občas se za tento riskantní podnikatelský záměr Jirkovi omlouvám. To máte jako s těmi nevyžádanými radami. Já prostě píšu muziku a texty, a když už je těch písniček patnáct, a líbí se mi, tak dostanu jakési pnutí, že bych s tím měla své příznivce seznámit. Jsem ráda, že se vám to CD líbí, takže si to další prosím poslechněte zas, jo? To by bylo od vás hezký, protože tím byste podpořil jednoho okrajového tvůrce. Žádné významné vydavatelství by mojí desku dnes nevydalo.

Máte ze všech vašich písniček nejraději „Koukej, se mnou si píseň broukej“? Já ano…

To bude sentiment! Myslím, že jsem napsala lepší, třeba Ovečka, to byl takový čistý kousek. Koukej ale byla taková docela upřímná písnička. Psala jsem jí na Bratislavskou lyru, a dali mi tam za ní dokonce druhou cenu.

Další váš hit Krásná a hloupá upoutá již názvem, jak vznikl?

Je to takový lehký country valčíček, a taková trochu moralitka. No vidíte, zase jsem chtěla veřejnosti sdělit, jak se já dívám na módni trend mužů, vyměňování trochu opotřebených manželek, za nový, mladší model.

Máte pořád perfektní postavu, jak to děláte? Cvičíte? Držíte někdy diety?

O všechno, co jste právě vyjmenoval, se se střídavými úspěchy pokouším. Ale která to nedělá? Na rozdíl od mnoha chlápků, kteří si pyšně vykračují se svými pupíky, ženský touží po fyzické kráse. To máme v genech.

V jednom rozhovoru jste úsměvně řekla, že se chystáte na stáří… Na to je ještě hodně času, ne? Prozraďte hlavně našim čtenářkám, jak to vaše chystání vypadá?

Petra Černocká
* Narodila se 24. listopadu 1949. Ještě za dob studií na konzervatoři vystupovala s kapelou Pastýři, která se skládala převážně z konzervatoristů, vedl ji Petr Hannig. Její první angažmá bylo v divadle Semafor, kde začínala v souboru Šimka a Grossmanna, ale v roce 1968 se dostala i k Suchému a Šlitrovi.
* V roce 1968 začala zpívat v kapele The Cardinals, respektive Kardinálové. jejímž tvůrčím duchem v té době byl Zdeněk Merta. V této době se provdává za Jana Vaculíka, bývalého zpěváka a později manažerem Kardinálů. Manželství jim vydrží 12 let.
Petra začíná sbírat úspěchy nejen doma, ale i v Polsku, Rusku nebo třeba Německu. Supraphon (tehdy jediné hudební vydavatelství) zároveň zásoboval posluchače úctyhodnou řadou asi šedesáti singlů a několika LP desek.
* V roce 1971 se stala velice populární píseň Saxana (Michajlov, Kopta), úzce spjatá s filmem Václava Vorlíčka a Miloše Macourka Dívka na koštěti, kde Petra ztvárnila hlavní roli studentky čarodějného umění.
* Dnes Petra vystupuje se svým partnerem, kytaristou Jiřím Pracným. Její poslední CD vyšlo v roce 2007 a nese název Souhvězdí Střelce.
Tak zas tolik času nemám. Já říkám, že od určitého věku je třeba začít žít odzadu. Tím myslím přemýšlet o tom, jestli se chovám a jednám tak, abych dosáhla a zasloužila si hezké stáří. To má hodně slabých, ale i dobrých stránek. Když vás rádi vyhledávají příbuzní i kamarádi, když jim můžete být užitečný, a neztratíte humor a glanc, tak to musí být OK.

Jaký je váš názor na nejrůznější kosmetické přípravky věčného mládí, omlazující kúry, plastické operace?

Kdybych tomu věřila, tak bych asi neodolala a šla bych do toho. Jenže já na to moc nevěřím. Určitých dílčích úspěchů můžete docílit, přifouknete si horní ret a zmizí ty protivné malé kolmé vrásky, tu, co máte u kořene nosu, umoříte botoxem, uříznou vám kus přebytečného materiálu pod bradou, ale celkový „umělecký“ dojem to moc neovlivní. A nebo jo, to když začnete vypadat jako Kačer Donald.

Prý jste se přestěhovala na chalupu?

Ano, přestěhovala, ale letos si tam zatím víc užívá volna můj manžel se zvířátky, než já...

Kolik jich doma máte a jaká?

Měla jsem vždycky psa, jezevčíka, ale teď jsme se rozrostli o dvě kočky. Mám pocit, že to ale ještě není konečná. Můj muž zase nejspíš na podzim „přitáhne“ nějaké odložené kotě. Kdybych ho nebrzdila, měli bychom doma jeden velký útulek.

Je doba dovolených, už jste si nějakou letos užila?

Letos asi nikam nepojedu, na chalupě je mi dobře a nechci opustit moje kočky a psa. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek