Petr Vondráček: Málokdo o něm ví, že se mu daří ve sportu, který dělá od 8 let

Petr Vondráček
Petr Vondráček
Zdroj: Profimedia.cz
Petr Vondráček

Dnes hraje golf nejedna celebrita. V době, kdy s ním ale začínal muzikant Petr Vondráček (44), byste tu golfistů napočítali na jedné ruce. Co ho k tomu přivedlo?

Přezdívá se mu sice sport milionářů, už dávno ho ale nehraje jen horních deset tisíc.

Ani Petr, když s ním začínal, neoplýval tučným kontem a naditou peněženkou, přesto se v golfu slušně vypracoval. Na golfovém turnaji v Berouně poměřil navzdory dešti své síly s Romanem Šebrlem či Ondřejem Hejmou a nedopadl vůbec špatně. „Někdo golf chápe jako snobskou záležitost, což se dá pochopit, ale kupříkladu já ho hraju hlavně pro požitek ze hry, z procházky přírodou a pro boj se sebou samým,“ říká. 

Jak dlouho už golf hrajete?

Svůj úplně první míček jsem odpálil někdy v osmi letech, což už je šestatřicet let. Do Golf Clubu Praha jsem pak vstoupil v roce 1988, to mi bylo dvanáct.

Na tehdejší dobu jste začal hrát hodně brzo. Předpokládám, že vás k tomu někdo vedl?

Tenkrát bylo v socialistickém Československu asi jen šest set registrovaných golfistů. Ten sport nebyl vůbec populární, jako je dnes. Bylo tady jen sedm hřišť a já měl to štěstí, že můj strýc hrál golf už od šedesátých let v Poděbradech, takže jsem k tomu automaticky jako kluk přičichl a začalo mě to bavit.

Hrajete ho raději sám, s kamarády, nebo partnerkou?

Upřímně řečeno, všechno má svoje. Třeba v Poděbradech jsem často chodil sám, kde jsem se učil jako malý kluk, to mě nesmírně bavilo, protože je povoleno hrát se dvěma míčky. Měl jsem čas zamyslet se nad věcmi, nad kterými jsem nikdy tolik nepřemýšlel. Pak je druhá dimenze, a to, že se potkáte s lidmi, což je také perfektní, když se sejde příjemná skupinka lidí, kde jsou inteligentní kluci, tak je s nimi dobrý hovor. To mi asi vyhovuje nejvíc. Ačkoli golf hraje člověk sám proti sobě, je to společenská hra.

S partnerkou na golf nechodíte?

Partnerka mě někdy doprovází. Asi dvakrát mi dělala caddyho, ale sama aktivně golf nehraje. Tančí, dělá jógu a podobně.

Když jste na greenu, rozčilujete se u hry, nebo jste kliďas?

Prožívání už je pryč, ale byly časy, kdy jsem zahodil hůl nebo jsem ji vzteky zarazil do země. Teď se snažím brát si ze hry jen to pozitivní. Když se mi nepovede úder, tak si vsugeruji, že ten příští bude určitě lepší. A pokud je ten další ještě horší, tak hůl letí. (smích)

Jak jinak se udržujete v kondici?

Teď byl „koronáč“, takže jsme trochu „bumbali“. Člověk je přece jen dlouhou dobu doma, takže pivo kolikrát zasyčelo už před obědem. (smích) Ale snažím se chodit na procházky, ty mě baví, nebo jízda na kole je fajn. Hrával jsem i fotbal, ale na to už jsem opatrnější, protože jsem si před pěti lety zlomil nohu. A ještě mám moc rád tenis, to je takový gentlemanský anglický sport.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky