Ačkoli příjmení Nárožný zní česky, Petr ho zdědil po otci, který byl původem Rus, a dokonce syn carského plukovníka. Když Ruskem v roce 1917 zacloumala bolševická revoluce, důstojníci carské armády se logicky stali terčem největšího teroru. Petru Nárožnému staršímu bylo v té době 8 let a navštěvoval kadetku. Její velitel chtěl před revolučním šílenstvím uchránit aspoň děti, a tak své svěřence poslal lodí k břehům dnešní Jugoslávie.
Ve 20. letech pak T.G. Masaryk umožnil ruským uprchlíkům studovat a pracovat v Československu; Nárožného otec nabídky využil a přestěhoval se do Příbrami, kde vystudoval vysokou školu hutnickou.
Při návštěvě biografu si všiml hezké slečny pokladní. Od té doby chodil do kina častěji a častěji, až slečnu požádal o ruku. Vzali se, a v dubnu roku 1938 se jim narodil syn Petr.
Válku přečkala rodina ve zdraví, s příchodem Rudé armády však Nárožného otce popadl strach. Stalinův režim využil vítězné tažení Evropou k hledání ruských emigrantů, které unášel a posílal do gulagů. Nebylo nic platné, že už měli občanství jiné země.
"Zachránil si život tím, že se v květnu 1945 odebral na chatu," vyprávěl o svém otci Petr Nárožný magazínu Týden. "Jeho ruské přátele záhy po devátém květnu navštívili rudoarmějci s puškami. Zaklepali, vytáhli je ven - a jejich rodiny je vícekrát nespatřily."
Nárožného tatínek přemlouval maminku, aby celá rodina uprchla na západ, maminka to ale nepovažovala za dobrý nápad. Domnívala se, že se jejímu muži nemůže nic stát, když je teď už československým občanem. Otec v září roku 1945 odešel sám. Od té doby o sobě nedal vědět ani řádku a nikdo dodnes netuší, zda se mu podařilo usadit se ve svobodnější zemi, nebo byl zajat Sověty.
Maminka se už nikdy neprovdala, do smrti na svého muže marně čekala. Petr se stal po tátovi inženýrem, z nějakého tajemného důvodu ho ale osud nakonec zavál k herectví - možná aby navždy připomínal romantické seznámení jeho rodičů v biografu...
