Pet Shop Boys: opět v akci

Zdroj:

Britské hudební duo Pet Shop Boys často klame tělem. Je synonymem diskotékové bujarosti, ikona parketů 80. let, ovšem texty jeho písní při poslechu kolikrát přibíjejí k židlím ostrostí, s níž pojmenovávají problémy současnosti.

„Kluci“ zkrátka umějí překvapit. S napětím o to větším je očekávána jejich další deska, horká novinka těchto dnů.

Zpěvák a textař Neil Tennant (58) začínal v 16 letech jako kytarista folkové skupiny, později vystudoval v Londýně historii a přes několik redakcí zakotvil v hudebním časopisu pro teenagery Smash Hits.

O šest let mladší skladatel Chris Lowe si v době školní docházky vybral nejdříve heavy metal, následně se ovšem stal trombonistou v jazzové skupině. Po studiích architektury v Liverpoolu odjel na roční praxi do Londýna, kde se také v roce 1981 mladíci poprvé setkali.

Nepochopený vtip

Stalo se tak v prodejně elektroniky na Kings Road. „Neil působil dojmem velmi vzdělaného muže, protože měl na nose brýle,“ utahuje si z parťáka Chris. „Zato on vypadal jako šílenec, pořád se smál,“ vrací úder Neil Tennant.

Každopádně se oba shodovali ve svém obdivu k syntezátorové muzice, a jelikož ani jednomu nechyběly skladatelské ambice, rozhodli se tvořit společně. Začali si říkat West End, název Pet Shop Boys (Kluci z obchodu se zvířátky) původně doporučovali kamarádům, kteří skutečně prodávali domácí mazlíčky. „Ten nápad nám přišel děsně vtipný, znělo to jako nějaká americká hiphopová kapela,“ vzpomíná Chris Lowe.

Ke slovu se dostávala také politika. „V polovině osmdesátých let zavládly ve Velké Británii nepokoje, tak jsme o tom složili písničku. Je to báječné, když hudba dokáže fungovat jako noviny. Něco se stane a vy o tom hned můžete mít skladbu, která vstoupí do povědomí posluchačů. Naše největší námitka proti rockerům spočívá v jejich přesvědčení, že skládají pro budoucnost. Každou desku vydávají s tím, že se z ní stane klasické album, jaké se bude hrát ještě za desítky let. Jenže z něho se hit samozřejmě nestane, zatímco dobrá popová pecka vám i po letech připomene atmosféru doby, v níž jste si ji pobrukovali u rádia,“ zamýšlí se Neil.

Pet Shop Boys se díky jeho často ironickým textům zařadili mezi burcující kapely, jakými jsou Green Day či R. E. M., věčně tepající svět mocných.

V roce 2006 to od nich na desce Fundamental schytal premiér Tony Blair za podlézání americkému prezidentovi Georgi Bushovi, ale také média.

„Novináři pracují s atmosférou strachu, aby svým zaměstnavatelům zvýšili sledovanost či prodejnost. Ať už je to strach z ptačí chřipky nebo z teroristy, který se zítra může objevit i na vašem prahu. To vše vede k podpoře autoritářství,“ interpretoval jednu ze svých písní Neil.

Stále svou cestou

Za duo mluví většinou právě jeho starší polovina. Chris Lowe je spokojený s pozicí muže v pozadí, ostatně i v klipech často chodí pár kroků za Neilem. Občas ale kolegovy výroky okoření jiskřivými bonmoty. „Děláme muziku pro lidi. Pokud se náhodou líbí také nám, je to bonus,“ řekl například.

Pet Shop Boys skutečně nabízejí hudební zábavu pro masy, ovšem dokazují, že i ta může mít obsah. Jako už dost velcí kluci nyní nahráli melancholické album Elysium. Platí o něm, co o své tvorbě tvrdí už léta: „My styl vytváříme, my nikoho nenásledujeme.“

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky