Partyšová: Můj covidový TV příběh trval 4 měsíce, byla jsem vyřazena ze Snídaně

Gabriela Partyšová
Gabriela Partyšová
Zdroj: Profimedia

Gábina začala, jak se říká, pěkně od píky. Za prací se neváhala odstěhovat od rodičů a věřila, že v hlavním městě prorazí, k čemuž nakonec opravdu došlo. Z řadové redaktorky se po čase stala známou moderátorkou a o tom, že být populární není zrovna žádný med, už také ví své. 

Jaké byly vaše televizní začátky?

Ještě při studiích soukromého brněnského gymnázia jsem moderovala pro Českou televizi Brno publicistický pořad Souvislosti a také pořad Křesťanský magazín. Do Prahy jsem se z rodného Brna přestěhovala v osmnácti, a až teprve potom jsem začala pracovat pro TV Nova. Pořad Prásk, ve kterém jsem začínala, tehdy moderovala Lenka Hornová a byla to právě ona, kdo mi profesně v televizi nejvíce pomohl.

Jaká jste byla tehdy? Co jste od své kariéry očekávala a čeho jste chtěla dosáhnout?

Byla jsem normální mládě, které se přistěhovalo do velkoměsta a hledalo tu své místo. Točila jsem reportáže se známými úspěšnými lidmi, chodila do společnosti, randila s kluky a často jsem jezdila i za rodinou a svými přáteli do Brna. Pořád se tam ráda vracím, i když větší část mojí rodiny už žije trvale v Čechách. Nevím, co jsem očekávala. Určitě jsem ale chtěla být úspěšná ve své profesi a pracovat na sobě. Jsem hodně houževnatý a pracovitý člověk, až tím některé často štvu, a zvládám více prací najednou. Tenkrát jsem také zpívala, debutové CD mi vyšlo u vydavatelství Monitor EMI už v osmnácti letech, a pak následovala další.

Jeden by málem zapomněl na vaše „dvojče“ Rebeku. Vzpomenete si na ni občas? Nebo už je v šuplíku, který zůstává spíš zavřený? 

Rebeka byla velká rebelka, ale já zpívala ještě před Rebekou, kterou jsem nevymyslela kvůli zpívání, ale kvůli moderování hudebního pořadu ESO. Jako Rebeka jsem ale pak také natočila dvě alba. Ráda na to období vzpomínám, byla to velká legrace, brala jsem dva platy za dva pořady a mnozí si dlouho mysleli, že mám opravdu dvojče. Tehdy tomu věřil i můj televizní šéf Vladimír Železný. Když jsem se mu přišla přiznat, že jsem si své dvojče vymyslela, abych získala druhý pořad v jeho televizi, měla jsem pěkně stažený zadek.

Jak jste na tom se zpěvem dnes?

Zpívání jsem úplně na hřebík nepověsila, zpívám si ve sprše a občas i na akcích, které moderuji.

Prošla jste si během života divokým obdobím?

Divoké období mládí a různých večírků a party jsem měla poměrně dlouhé. Později jsem na akcích hodně natáčela, možná si ještě někteří vzpomenou na moji rubriku v pořadu Prásk Gábiny vypráskaný týden. To jsem tehdy měla úplně otočený režim. Večer a v noci jsem pracovala a přes den spala.

Měla jste možnost dělat rozhovory se známými tvářemi, až se situace obrátila a vy sama jste se známou tváří stala.

Rozhovory se známými tvářemi jsem dělala dlouhá léta. Moc mě baví zpovídat lidi, naslouchat jim, klást otázky. Známou jsem se stala po asi pěti šesti letech. Zažila jsem totiž velmi krásné televizní časy za doby pana Železného, který své televizní tváře hýčkal a nejeden redaktor se stal moderátorem, a později tedy i známou tváří. Ten postup byl naprosto správný a dodnes mám celou řadu zkušeností z dob, kdy jsem televizní branži mohla studovat za kamerami dlouhé noci ve střižnách.

Jste ráda, že nyní, v době rychlé slávy a sociálních sítí, už máte v showbyznysu své pevné místo a něco za sebou?

Dnešní doba má svoje velká plus i minus, jako každá doba. Televizní kariéra se dá dělat rychleji, ale možná o to rychleji taky skončí. Navíc televize už není takovým fenoménem. Na pořady, ve kterých jsem před lety pracovala, se dívaly třeba tři miliony lidí.

Našlo by se ve vašem životě období, které na vás působilo vyloženě negativně?

Nejhorší je, když o vás píší média a zasahují příliš do vašeho soukromí. Nejtěžší byl bezesporu čas, kdy jsem se rozváděla se svým prvním mužem a na půl roku se náš končící vztah stal veřejným tajemstvím. To bylo velmi kruté. Velká daň za popularitu.

Gabriela Partyšová prožívala během rozvodu krušné chvíle. Novináři jí byli v patách a ona ztrátou soukromí platila příliš velkou daň za slávu.

Stále platí, že jste zadaná a muže po vašem boku hned tak do společnosti nevyvedete?

Tady vás asi zklamu. Rozhodla jsem se své vztahy nekomentovat. Ponechám si své soukromí už jen pro sebe, aby nebylo pošlapáno.

Nevyšlo jí ani druhé manželství.

Ve Snídani s Novou jste měla nečekanou pauzu. Média spekulovala o vašem definitivním konci na Nově. Můžete uvést na pravou míru, jak to doopravdy bylo?

Můj covidový TV příběh trval téměř čtyři měsíce, kdy jsem byla vyřazena z vysílání Snídaně s Novou, kde jsem pracovala pět let. Stalo se to tak, že jsem byla počátkem pandemie oslovena šéfem Snídaně s Novou, abych na tři týdny zastoupila svoje kolegy, kteří byli v karanténě. Pracovala jsem poctivě a ve chvíli, kdy jsem si chtěla i já kvůli rodině vzít pár dnů dovolenou, přišla přísnější televizní opatření a já už se neměla kam vrátit. Zaskočila za mě kolegyně, která už pak moje místo neopustila. Tehdy totiž sloužily páry pouze dva a já zůstala mimo náš kolektiv. Byla jsem s vedením televize, pro kterou pracuji s malými pauzami dvaadvacet let, v kontaktu a vymýšleli jsme společně způsob, jakým bych se mohla vrátit. A přišel úžasný nápad vrátit do vysílání Snídaně s Novou moderátora Aleše Lehkého, který působil v ranním vysílání celých devět let.

Nyní jste tedy zpátky a moderujete právě s Alešem Lehkým. Zvykla jste si už za ta léta na brzké vstávání? A co pro
vás moderování tohoto pořadu znamená, třeba i z pohledu výzev?

S Alešem jsem moc ráda, ale na ranní vstávání ve tři čtvrtě na čtyři se zvyknout nedá. Je to velmi krutý čas na to, probudit tělo a mysl, nastartovat se k výkonům. O velkou výzvu se ale jedná vždycky, a je to především pěkná práce. Tento typ pořadu mě velmi vzdělává, protože se tu potkávám se zajímavými lidmi různého postavení a profesí. Mám díky této televizní práci velký všeobecný přehled, a proto si jí cením.

Jste pracovně velmi zaneprázdněná. Když vyšetříte pár dní volna, kde relaxujete? Dokážete si zcela odpočinout doma, ve svém domku za Prahou? Nebo doma neposedíte a stále byste poklízela či něco vytvářela?

V domku za Prahou mám všechno, co potřebuji. V garáži trenažér, na kterém denně cvičím, bazén, jógamatku a velkou parkovou zahradu, kde se krásně relaxuje. Umím celý den nic nedělat a odpočívat, ale nejvíc se zrelaxuji v česko-rakouských lázních Therme Laa, kam jezdím pravidelně. Je to kousek pod Znojmem. Miluju rakouské služby, navíc tam je prostor nazvaný Silent Spa, kde se opravdu umím uvolnit a všechno ze sebe nechám spadnout. Je to místo, kde čerpám energii. My, kteří vstáváme do práce ne ráno, ale v noci, tento druh relaxu vyhledáváme.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky