Možná proto se tento film stal pro režiséra Vorlíčka nejoblíbenějším. Aby se film ale nedostal do trezoru, musel se znovu projít scénář, který autoři napsali ještě před sovětskou okupací v roce 1968. Báli se totiž nového barrandovského kádrově vyhovujícího šéfdramaturga, přes něhož se jen tak ledajaký návrh nedostal. Nastal problém se vzhledem armádních uniforem. Šlo o to, aby někomu nepřipomínaly uniformy sovětské armády, a ta tak nebyla zesměšněna. Vorlíček to vyřešil po svém, šel do extrému. Stejnokroj plný zlata a bezvýznamných ocenění přes šéfdramaturga prošel. Ani si nevšiml, že režisér ve scénáři zrušil celou armádu. To bylo jeho protestem proti okupaci v roce 1968.
Hádka a zranění
I když byl vztah Vorlíčka a Macourka velice přátelský, a právě námět k filmu vznikl na jejich společné dovolené, i oni si dokázali vjet do vlasů. Když byl scénář už z poloviny hotový, přišel Vorlíček s nápadem, který by téměř zboural celé vytvořené dílo. Macourek se tak naštval, že vzal popsaný štos papírů a chtěl ho přetrhnout. Moc mu to ale nešlo. Od zlosti vyskočil, kopl do dolní skříňky knihovny, ale noha mu zůstala uvnitř. Ošklivě se zranil a Vorlíček nakonec uznal, že přepracovávat se nic nebude.
Hororoví mravenci
Natáčení probíhalo v pohodové atmosféře, kdy si herci užívali nezvyklého tématu. Hororové scény však doplnila reálná a bolestivá nehoda herce Otta Šimánka. Ve scéně, kdy mu žaluzie mají useknout hlavu, a ta odletí do záhonu růží, herce zakopali do země. Zahradníci si ale nevšimli, že na Šimánka nasypali také hnízdo červených mravenců. Koho někdy štípl červený mravenec ví, jak velká je to bolest. Herec však nehnul ani brvou, když se po jeho hlavě a krku zákeřní mravenci procházeli a štípali ho. Jakmile ho vyhrabali, kolem krku měl široký červený pruh. Podle Vorlíčka to byl úžasný herecký výkon.
