Iveta toužila po hvězdné kariéře zpěvačky už jako malá holka. Chodila do lidové školy umění a snila, že jednou bude vyprodávat haly. To se jí o několik let později opravdu vyplnilo, ale krásné zpěvačce to štěstí nepřineslo. Ukončila svůj život, který připomínal jízdu na horské dráze, roku 2014 skokem pod vlak.

Poprvé bylo o Ivetě slyšet roku 1982, kdy Bartošová poprvé veřejně vystoupila s kapelou Dianthus. O rok později už vyhrála v Novém Jičíně okresní kolo soutěže mladých talentů a v krajském kole následně skončila na druhém místě.

Roku 1983 navíc potkává svou první velkou lásku, Petra Sepéšiho, se kterým vystupuje a vznikají takové hity jako Červenám nebo Knoflíky lásky. Bohužel však její láska tragicky umírá. Iveta se až do své smrti s touto ztrátou nevyrovnala.

Herecké nadání předvedla ve filmu Svatba upírů

Po nějakém čase Bartošová pokračuje sólově a vznikají písničky jako Hej pane diskžokej a Léto, pod taktovkou Františka Janečka. Následuje sólové album a Zlatá deska od Supraphonu. Iveta vyhrávala jednu hitparádu za druhou, prodala statisíce alb a vyprodávala turné.

V roce 1993 dokonce předvedla i své herecké nadání. Diváci ji mohli vidět ve snímku Svatba upírů po boku Rudolfa Hrušínského nejmladšího, který se do ní v průběhu natáčení zamiloval.

O tři roky později se však Iveta přestává kariéře věnovat, potkává totiž Ladislava Šteidla, se kterým zplodí syna Artura. O pár let později se však na pódia vrací. Exceluje v Drákulovi a natáčí legendární píseň Tři oříšky.

Jeden skandál střídal druhý

Následuje série skandálů, při kterých se zpěvačka objevuje na veřejnosti pod vlivem prášků, nebo opilá, střídá muže, blábolí v médiích a je jasné, že by byla třeba hospitalizace. Iveta sama ohlašuje v roce 2006 pauzu s tím, že se dá dohromady. Bohužel však k ničemu takovému nedojde a Bartošová pije a konzumuje léky dál.

Spasit se jí nepodaří ani Jirkovi Pomeje, který by jí snesl modré z nebe a uspořádal pro ni svatbu ve stylu Popelky, ani Josef Rychtář, za kterého se sice provdala, ale pak tvrdila, že ji týrá. Všemu nasadil korunu samozvaný ochránce žen Zdeněk Macura. Ten si jí snažil ochránit tak, že pomočenou, bezvládnou zpěvačku unesl do Itálie a její fotky v kalhotkách naruby posílal do bulváru s tím, že je přeci Iveta úplně v pořádku.

Ani Rychtář, který se ji rozjel do Itálie zachránit, však nic nezmohl. Sice se Iveta vrátila domů, ale byla úplně mimo. Nakonec jednoho dubnového dne napsala dopis na rozloučenou a vydala se k železniční trati. Tam počkala, až pojede vlak a vrhla se pod něj. Na místě byla mrtvá. V dopise na rozloučenou vše odkázala synovi Arturovi.

Zdroje: Krajské listy