Operní pěvkyně Magdalena Kožená: „Synové křičí, ať nezpívám.“

Operní pěvkyně Magdalena Kožená: „Synové křičí, ať nezpívám.“
Operní pěvkyně Magdalena Kožená: „Synové křičí, ať nezpívám.“
Zdroj: časopis Vlasta

Narodila se v Brně, žije v Berlíně, ale osudovým místem je pro ni Salzburg. Ve dvaadvaceti se sem vydala s batůžkem na mozartovskou soutěž a vyhrála. O deset let později tu porodila prvního syna. Loni si tu premiérově zazpívala Carmen – sen všech mezzosopranistek.

Diskutujte: Dá se podle vás plnohodnotně skloubit kariéra s mateřstvím? Jak na vás Magdalena Kožená působí a shodli byste se s jejími názory?

Exkluzivní rozhovor poskytla krásná úspěšná operní pěvkyně pro týdeník Vlasta (čtěte také na partnerském webu www.vlasta.cz), otázky jí kladla publicistka Marcela Černá.

Jste známá svou precizní přípravou na role. Kvůli Carmen jste se prý dokonce učila tančit flamenco a hrát na kastaněty… 

To je pravda. A flamenco mě chytlo tolik, že mě mrzí, že nemám víc času, protože bych v něm ráda pokračovala – jen tak, pro potěšení. Strašně mě to nabíjelo, navíc jsem v sobě odblokovala dojem, že neumím tančit, a naopak získala pocit, že se můžu spoustu věcí naučit, že je to ve mně, jen jsem to nevěděla. Tanec přináší uvolnění. Samozřejmě ze sebe dostávám emoce zpěvem, ale vyjádřit se pohybem je nové a zajímavé.

Je pravda, že Bizet psal Carmen původně pro blondýnu?

Pro blondýnu ne, ale pro lehčí a světlejší hlas, ne jak si ji představujeme my – podsaditou ženu se silným hrudním rejstříkem, tmavým a téměř mužným hlasem. Mně se líbilo dělat ji nově. Myslím, že Carmen může být jakákoli, její příběh nemusí být zasazen zrovna do Španělska a může se odehrávat v současnosti. Je to drama ženy, která se nechce vázat, tehdejší pašeračka by se dala přirovnat třeba k dnešní dealerce drog…

Jste víc ve světě než tady, ale máte pořád brněnský přízvuk.

Ať chci nebo ne, asi už se ho nikdy nezbavím. I když byste se divila, kolik lidí v Brně mi říká díky původu mých rodičů (jsou oba Češi, pozn. red.), že jsem stejně cajzlice, což je v místním hantecu výraz pro Pražáky. Připadá mi, že přízvuk určitým způsobem dokresluje osobnost člověka: Ve Francii je všechno „petit“ a „mignon“ a když jsem se snažila mluvit stejným tónem jako oni, připadala jsem si jako taková ta jemná a delikátní ženuška a moc jsem se v tom necítila. Jsem ráznější, energičtější. A pravý anglický přízvuk v mém podání zase zní příliš afektovaně.

Ve kterém jazyce se vám nejhůř zpívalo?

Pro mě byla asi nejhorší polština. Je podobná češtině a já do ní češtinu přenášela, navíc má hodně souhlásek a to není pro zpěv ideální, samohlásky se zpívají líp.

Operní pěvkyně Magdalena Kožená: „Synové křičí, ať nezpívám.“

Vaši synkové mají typicky česká jména Jonáš a Miloš. Nemají cizinci problém je vyslovovat?

Kupodivu Miloš je pro ně mnohem jednodušší – většina lidí zná Miloše Formana. V Německu na syna volají Mííííloš, což je strašně roztomilé. Jonášek to má těžší, jemu jméno komolej častěji. V angličtině řeknou Džounas, ve francouzštině Žonas, v němčině Jonas, takže všechny neustále opravuje. Když se narodil, myslela jsem si, jak neobvyklé jméno mu dávám, a vzápětí se v Německu vyrojila spousta dalších Jonášů, tedy Jonasů. Dnes je to tam snad nejpopulárnější jméno pro chlapce.

Zpíváte dětem?

Jonáškovi jsem zpívala hodně, už když byl v bříšku. Pak před usnutím, nejčastěji moravské lidovky. Teď mají oba s Miloškem období, kdy moje zpívání doma odmítají. Přijdou si mě poslechnout třeba na zkoušku, ale když si začnu zpívat při vaření, křičí, ať toho nechám. Vystačí si s vlastním zpěvem a ještě se dohadují, na kom je právě řada.

Jakou řečí zpívají? Vy na ně mluvíte česky, tatínek anglicky, chůva německy…

Různě. V Německu začali poslouchat popové písně, které neznám, taky muziku z filmů a aktuálně různé fotbalové znělky. A z českých písniček se jim líbí třeba Když jde malý bobr spát.
 

Co o Magdaleně Kožené možná nevíte:

Narodila se 26. 5. 1973 matematikovi a bioložce. S klasickou muzikou se potkala už jako holčička v pěveckém sboru (prý dřív zpívala, než mluvila), nejvíc ale toužila stát se klavíristkou. Zasáhla nešťastná náhoda – při sportu si zranila obě ruce, a tak na brněnské konzervatoři nakonec studovala operní zpěv (1987–1991) a pokračovala na VŠMU v Bratislavě. Tam se stala spoluzakladatelkou souboru barokní a renesanční hudby. Už tehdy vítězila v řadě soutěží - nejvýznamnější bylo mezinárodní klání W. A. Mozarta v Salzburgu. Byla sólistkou vídeňské Volksoper (1995-1997), pak se osamostatnila a začala jezdit po světě. Host nejprestižnějších hudebních festivalů, vystupovala v newyorské Metropolitní opeře, Carnegie Hall, londýnské Covent Garden… Je kmenovou pěvkyní největší světové gramofonové firmy, vydávající klasiku - Deutsche Grammophon. Spolupracuje s předními dirigenty, orchestry a sólisty, vydala řadu mezinárodně uznávaných alb (to zatím poslední se jmenuje Love and longing) a získala spoustu ocenění (Gramophone Award 2001, 2003, 2004, Rytíř Řádu umění a literatury Francouzské republiky 2003 a jiná).

Celý rozhovor si přečtete v novém čísle týdeníku Vlasta, další informace naleznete také na webu www.vlasta.cz

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Rozhovor: Magdaléna Kožená 
  • Co dělat, když vás pubertální dcera nesnáší
  • Jak přežít letní vedra
  • Dobroty z grilu
  • Předplatné Vlasty

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Lou Reed: Mrzout z podzemí

Americký zpěvák, skladatel, multiinstrumentalista, básník a příležitostný herec Lou Reed (70) je stejný jako jeho písně. Pokusy o kontakt zarazí v…

Akční letáky