Ondřej Vetchý: Možná se ze mě stává grázl

Ondřej Vetchý: Možná se ze mě stává grázl
Ondřej Vetchý: Možná se ze mě stává grázl
Zdroj: Bontonfilm

Herec Ondřej Vetchý je na dvou litrech denně...

Představitel Jirky Luňáka, reprezentanta Slavoje Houslice v seriálu a filmu Okresní přebor, ONDŘEJ VETCHÝ (49), je na trávníku jako doma. 

Ondřej Vetchý 

Údajně jsi patřil k iniciátorům filmu, je to tak?
Měli jsme tři možnosti: Skončit, natočit další díly, nebo udělat film. Myslím, že jsem to byl dokonce já, kdo s myšlenkou na film přišel a Honzovi se ten nápad zalíbil. Bylo jasné, že kdyby přišla jen polovina těch, co si seriál zamilovali, tak ti, co film zaplatí, nemůžou prodělat.

Koho napadlo netočit pokračování, ale naopak to, co seriálu předcházelo?
To už byl nápad Honzy. Pokud jsme nechtěli opakovat to, co už diváci viděli, pak jsme museli jít v čase dopředu a vzkřísit trenéra, který na začátku seriálu umřel. Když pak Honza přišel s tím, že by Hnátka mohl hrát pan Krobot, což mi přišlo jako geniální nápad, tak najednou to do sebe všechno začalo zapadat. Pan Krobot – člověk, který vypadá jako agent FBI – má ohromnou energii a diváky, kteří nechodí na umělecké filmy, asi překvapí, že tady někoho takového vůbec máme. Nebo ho možná ani nepoznají, jako spousta lidí v seriálu nepoznala Ivana Trojana, jak byl nalíčený a jak skvěle hrál. Ptali se mě: „Kde jste vzali toho neuvěřitelnýho ještěra?“ Třeba si u pana Krobota budou taky myslet, že je to „jen“ nějakej fanatik z Houslic.

Jirku Luňáka, kterého hraješ, jsem dlouho považoval spíš za sympatickou postavu, ale potom, co jsem viděl film, si tím už tak jistý nejsem.
Když jsme začali točit film, tak jsme s hrůzou zjistili, že pokud má být Jirka autentický vzhledem k tomu, co následuje v seriálu, tak ve filmu musí být za absolutního hajzla. Lepším se Jirka stane až v seriálu, kdy je konečně saturován tím, co vždycky chtěl, tedy že je kapitán i trenér zároveň.
Když jsem film viděl poprvé, bylo mi z Luňáka na zvracení. Zvláštní přitom je, že spoustě lidí přišel pořád ještě sympatickej! Vůbec nevím, o čem to vypovídá. Možná máme rádi, když je někdo ještě větší svině než my. Asi bychom se měli zeptat sociologů, o čem to vypovídá.

V poslední době se ti lepí na paty samé záporné role: Nevinnost, Vendeta, Konfident…
Všichni se vyvíjíme, je dost možný, že i ze mě se stává grázl a tvůrci to jen vycítili.

Bylo natáčení filmu v něčem jiné než natáčení seriálu?
Bezpochyby. Třicetiminutová anekdota je něco jiného než celovečerní film, což sebou kromě jiných nese i to riziko, že divák seriálu může být u filmu trochu překvapen a možná i zaskočen. Film je na rozdíl od převážně komického seriálu víc tragikomický. Někomu se možná může zdát dokonce jako závažná psychologická studie člověka bojujícího o holý život na pozadí své osudové lásky, kterou je fotbal. A to v prostředí, které není ani trochu přátelské, protože ho tvoří takoví lidi, jako je Luňák, Áda Větvička, Ludva Hovorka, Jarda Kužel… Prostě samej lepší charakter.

Co bylo pro tebe nejtěžší?
Pokud pominu samotný fakt se do toho pustit, pak nejtěžší byly dvě věci. Shodou okolností se mi totiž sešly dva filmy najednou, v Polsku 7 dní a v Lochovicích kousek za Berounem Okresní přebor. To bylo vyčerpávající. To byl jeden problém. Druhý problém pak byl, že natáčení Přeboru bylo rozdělené na dvě etapy, zatímco ta první, takzvaná letní, byla sevřená, takže se točilo systémově, vědomě a cíleně, druhá etapa, podzimní, která následovala o nějaké dva měsíce později, byla už hodně atomizovaná. O to úmornější bylo udržet potřebnou energii.

Já myslel, že nejhorší pro tebe bylo hrát fotbal s utrženým lýtkovým svalem. Jak sis to zranění vůbec přivodil?
To jsem si nepřivodil na Okresním přeboru, ale v Sudetech na natáčení 7 dnů. Měl jsem za sebou nějakých osmdesát natáčecích dnů a točili jsme patnáct, šestnáct hodin denně v náročném terénu. Najednou přišel den volna a samozřejmě se stalo to vůbec nejabsurdnější, co se mohlo stát, protože jak jsme všichni povolili, tak jsme se hned čtyři nezávisle na sobě zranili. Něco podobného se nám pak stalo na podzim u Okresního přeboru. Jak jsme museli hrát v té zimě fotbal, pořádně nerozcvičení, tak zranění přibývali jeden za druhým.

Co sis naopak nejvíc užil?
Když to skončilo. (smích) Šel jsem domů, dal jsem si dva litry dobrého vína. Ale to mi nestačilo, tak jsem to druhý den udělal zase. A od té doby to dělám takhle každý den. (smích)

Ondřej Vetchý

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky