Jak vidí svět muž, který má rád knedlíky s vejci a jednou na pivní soutěži „dal“ deset půllitrů, oficiálně je zaměstnán jako sportovní instruktor armádního klubu ASC Dukla Praha a za titul mistra světa z Nového Zélandu 2010 byl povýšen do hodnosti nadporučíka?

Veslování je hrozná dřina a vy se jí věnujete už od svých třinácti let – tedy šestnáct roků. Baví vás vůbec ještě? Jak dlouho je podle vás možné takový nápor vydržet?

Veslování mě stále baví. I když je to pořád dokola, stále se u vody něco děje. Pozoruju lidi na březích, při závodech a tak podobně. Vydržet se to dá dlouho, pokud slouží zdraví. Václav Chalupa vesloval úspěšně do třiačtyřiceti let a stále byl plný síly! Jen s rostoucím věkem roste i délka a náročnost regenerace.

Není „osamělejší“ disciplíny než skif - nikdo vás tam nepodrží, za všechno si můžete sám. Na co myslíte při závodech? Posloucháte při trénincích nějakou hudbu?

Je to pravda. Za prohry i vítězství si můžete jen sám, o to však je skif těžší i krásnější. Při závodě se na moc věcí myslet nedá. Soustředíte se na tempo, na soupeře, na svou taktiku. Hudbu v lodi neposlouchám. Na trenažeru je to jiné – pustím si rádio a jedu. Tam muzika pomáhá.

Každý vrcholově dělaný sport představuje pořádný zápřah - veslování je ale ještě násobně náročnější. Neštve nás přitom, že je finančně dost málo ohodnocené? Takový Petr Čech třeba vydělá za dva dny totéž co vy jako armádní sportovec s platem zhruba 50 000 Kč za celý rok…

Že veslování není vrcholový fotbal, na to jsem si už zvykl a smířil se s tím. Ovšem mám štěstí v tom, ze se o mě stará agentura Sport Invest; ta mi sehnala osobní sponzory, za to jsem moc vděčný… V malých sportech je potřebná nejen každá získaná koruna, ale taky každá koruna ušetřená. Že bych však byl zabezpečen na dvě generace dopředu, to se rozhodně říct nedá.

Dává podle vás stát na sport dost peněz? A měl by financovat spíš sport pro děti, nebo vrcholový?

Jako předseda veslařského klubu finanční situaci ve sportu vnímám velmi kriticky. Vezměte si, ze veslařský klub ve dvacetitisícovém městě dostane na rok na svou činnost od města dvacet tisíc korun - taková částka nestačí ani na pokrytí jednoho závodního víkendu, natož celé sezony nebo na přípravu dětí a mládeže.

Pak existuje možnost dotací, ty jsou ovšem většinou nedosažitelné - a to jsou veškeré příjmy. Situace opravdu není šťastná. Určitě je potřeba v první řadě podpořit sport mládežnický, aby vůbec ten vrcholový měl kdo dělat.

Stal jste se jedním ze spoluautorů kolekce oblečení pro české olympioniky. Design vychází z obrazu Františka Kupky Amorfa – Dvoubarevná fuga. Jak se vám líbí? A jaký je vůbec váš vkus ve výtvarném umění, literatuře, filmu?

Spolupráce na kolekci byla úžasná. Mohl jsem se podílet na výběru materiálu a mluvit do toho. Kolekce se mi líbí moc. První dojem byl sice trochu rozpačitý, ale pak jsem nějak pronikl do toho motivu z obrazu a výsledek je famózní.

Musím říct, že z daných verzí se mi nejvíc líbí vzor na modrém podkladu. Pokud jde o umění, mám asi jinak nejraději fotografii, hlavně tu sportovní. Literatura jde kolem mě, jsem spíš novinový typ. Mám rád filmy všech žánrů, hlavně komedie a výpravné, případně dobrodružné snímky.

Před pár měsíci jste se přestěhoval do nového domu. Použil jste při jeho stavbě i nějaké vlastní nápady - nebo třeba manželčiny? Máte vůbec čas v tom domě být?

S domem jsme moc spokojeni. Můžu snad jen říct, že všechny barvy a obklady jsme si vybírali sami a moc se nám to vše líbí. V domě spolu trávíme hodně času, závody jsou vždycky jen na pár dní a soustředění nemám rád.

Co byste řekl své dnes jedenapůlleté dceři Alici, kdyby se také jednou rozhodla dělat vrcholový sport?

Doufám, že bude chtít sportovat, ale co už si vybere a jestli vrcholově, to je jen na ní.

Pořád platí, že vaše oblíbené jídlo jsou knedlíky s vejci a občas se účastníte pivních klání? Prý jste jednou „udělal“ i deset kousků na ex!

To je pravda. (smích)

Jste vyučený zlatník a jednou se k tomu řemeslu chcete vrátit. Nedovedu si dost dobře představit, jak bude chlap vaší postavy a síly cizelovat milimetrové plošky šperků…

Ona je u zlatničiny síla občas potřeba, a to pořádná. Všechno se dělá nářadím, takže ani moje velká postava či ruce nejsou na překážku. Prostě je to obor jako každý jiný.

Máte vyhraněný názor na to, jestli bychom měli přijmout euro a „natvrdo“ vstoupit do eurozóny - tedy včetně placení jejích starých dluhů?

Nejsem ortodoxní zastánce eurozóny ani celé Evropské unie. Na druhou stranu si myslím, ze Česká republika unii potřebuje kvůli obchodu. Nerad bych se o tomto tématu nějak rozpovídával, ale dá se říct, že jsem spíš proti.

Ondřej Synek (29)

  • Mistr světa 2010.
  • Stříbrný na OH v Pekingu 2008.
  • Dvojnásobný mistr Evropy.
  • Šestinásobný vítěz Světového poháru.
  • Zajímá ho motorismus.
  • Oblíbené hudební skupiny: Kabát a Tři sestry.