Ondřej Havelka měl v podstatě už svou profesní dráhu předurčenou, jeho maminka Libuška byla herečka a tatínek Svatopluk profesor na Akademii múzických umění. Ondřej se vydal cestou DAMU a postgraduálně pak vystudoval operní režii na JAMU v Brně. Jak sám uvádí, nijak zapálený student ovšem nebyl a nechtěl být ani hercem. Přál si být muzikantem, nicméně byl prý příliš líný a málo cvičil.

Stejně, jako většina puberťáků, ani on moc nevěděl co se životem. „Měl jsem to šest minut pěšky do vysočanského gymnázia, což byl pověstný nejhorší gympl v Praze. Když byl někdo vyhozen z nějakého lepšího gymnázia, přestoupil do Vysočan. Ale já, protože jsem to měl kousek od domu, jsem chodil tam. Co bych se trápil dalekou jízdou, že?” vzpomíná na svá studentská léta charismatický Havelka.

Po dostudování DAMU působil v pražské Ypsilonce a také jako frontman Originálního Pražského Synkopického Orchestru. Když s orchestrem skončil, založil si vlastní band, se kterým hraje dodnes. Nese název Melody Makers. Ačkoliv se také objevil ve spoustě filmů jako herec, více se vzhlédl za kamerou než před ní.

Před kamerou mu bylo těžko

Ve filmu se poprvé objevil v roce 1977 v komedii Řeknem si to příští léto, ale více zazářil například v Krakonoš a lyžníci, nebo v roli Jiřího Oulického v oblíbené komedii podle knižní předlohy Zdeňka Jirotky Saturnin. Posléze byl obsazován hlavně do pohádek a naposledy se před kameru postavil v roce 2000 v pořadu České televize Světáci. Od té doby se herectví nevěnuje.

Po herectví se mu nicméně dle jeho vlastních slov nestýská a když se měl před časem náhodně postavit před kameru, vůbec se necítil ve své kůži. „Nedávno jsme se rozhodli obnovit dříve hranou komedii Zločin v Posázavském Pacifiku, chyběl nám jeden herec, tak jsem do toho z nouze vstoupil sám. Po dvaceti letech herecké „pauzy“. Bylo mi těžko. Ale budeme to hrát dál, protože to je ojedinělá hudební komedie, tak se s tím musím smířit. Těžiště mého profesního působení zůstane v hudbě a režii,” odpovídá s úsměvem Havelka.

Na herce umí i zařvat

Za režii se mu ostatně dostalo i mezinárodního uznání, a to za zpracování opery Orfeo ed Euridice od Christopha Willibalda Glucka v Zámeckém divadle v Českém Krumlově. V roce 2018 se pak v kinech objevil jeho první celovečerní film s názvem Hastrman.

„Natáčení Hastrmana bylo náročné časově, producent nám zkrátil natáčecí plán. Věděl jsem, že nesmím začít zmatkovat, aby se herci nedostali do vnitřní tenze a zůstali uvolnění a soustředění,” vzpomíná na krušné chvíle na place a dodává, že ačkoliv si je vědom tlaku, na své herce nekřičí.

„Já se snažím přivést herce ke své vizi klidnou, mírnou cestou. Měli by mít pocit, že si mohou hrát, protože pak přicházejí na vlastní nápady. To, co vymyslí herec sám, je nejautentičtější, protože je k tomu emocionálně navázán,” popisuje svůj přístup, druhým dechem ale doplňuje, že když už se míra uvolněnosti překročí, i on umí zařvat. 

Nejvíce ale dnes Ondřeje Havelku zaměstnávají jeho Melody Makers. Se svou kapelou objíždí veškeré kouty Česka už od roku 1995. Na místa vystoupení se vracejí pravidelně, a tak s úsměvem vypráví, jak počítá s příšernou podlahou v Jihlavě, která se nezměnila za celých čtyřicet let. Ačkoliv je to jistým způsobem práce stereotypní, Havelka s kapelou se snaží každoročně svá vystoupení oživovat. „Snažíme se ale přinášet každý rok nové věci, což je občerstvující pro publikum i pro nás. Pořád nás to díky tomu baví,” popisuje svou milovanou práci gentleman dnešní doby.

Zdroje: novinky.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz

Související články