Jsem blondýna a dělám v bulváru. Denně klopýtám na jehlách do redakce, abych se smečkou dalších krvelačných hyen vymyslela novou boudu na naše celebrity. Teď si řekněme pár slov o cenách Anděl.

Dobrá myšlenka

Historie Andělů sahá na počátek 90. let, kdy se poprvé předávaly tzv. Výroční československé hudební ceny, později nazývané jako ceny Grammy. Název Anděl získaly po protestech Spojených států, že jméno Grammy porušuje copyright. Na pojmenování ale až tak moc nezáleží… Důležité je, že díky těmto cenám se na televizní obrazovce začali objevovat a oceňovat jiní interpreti, skladatelé a hudebníci, než bývalo v Česku zvykem. Prostě čerstvý vzduch… Jenže bohužel, bývávalo!

Nuda a zase nuda…

Letošní slavnostní večer byl, a ať se nikdo nevymlouvá na finanční krizi, pořádně vyčichlý. Richard Krajčo a jeho parťák Aleš Juchelka se moc nevyznamenali. Ono rýpání do kolegů a do bulváru na pobavení vážně nestačí, Richarde! Hudební vystoupení byla až na výjimky bez šťávy. Už při pohledu na nominace muselo být každému jasné, kdo si cenu odnese. Vkus akademiků se stal poněkud stereotypním… Mimochodem, víte, kdo vlastně jsou ti akademici? Já vím jen to, že možnost hlasovat mají i novináři. A je celkem jedno, jestli rozumějí hudbě nebo fotbalu. Možná odtud trochu vítr vane. A co dál? Celkem nic. „Andělský“ večírek? Na ten je vážně škoda slov.