Olga Špátová si Gotta nesmírně vážila. „Měla jsem ten obrovský dar, že jsem mohla s Karlem Gottem strávit rok života. Mohla jsem mu být nablízku ve chvíli, kdy odcházel ze života. A on mi nebránil u toho být. Byl opravdu velký, velkorysý, pokorný,“ svěřila se v rozhovoru pro Český rozhlas Špátová.

Velký podíl na tvorbě jako takové má i vdova Ivana. „Byla v tom velká síla jeho ženy Ivanky, která společně se mnou za Karlem šla. Dlouho jsme si povídali o tom, že by bylo silné a důležité, aby v našem filmu byly i momenty nelehké, kdy Karlovi není dobře, je v nemocnici,“ prozradila.

„Myslím, že když lidé uvidí, že ani Karlovi nebylo dobře, a přestože měl nelehké odcházení, byl statečný a přijímal to s neuvěřitelnou vyrovnaností, tak to spoustě z nich může dát velkou sílu,“ tvrdí Špátová, která se nezdráhá mluvit ani o Ivaně.

„Ivanka je velmi plachý člověk. Není to takový člověk, který by se hrnul před kamery. Já jsem ji vždycky prosila, že bych ji moc chtěla mít ve filmu. Takže to, že tam je, je takové moje angažmá. Musím říct, že jsem nemusela mít touhu ukázat ji, jaká je. Ona prostě taková je. Ať si každý říká, co chce. Je taková, jakou ji vidíte ve filmu,“ řekla Špátová Šípu.

Gottová v péči o Karla nikdy nepolevila. „Je to pro mě symbol opravdové lásky, jakým způsobem se zachovala v posledních měsících Karlova života. Nikdo z nás si nedokáže představit, co podstupovala. Já jsem ráda, že jsem to v tom filmu natočila, a moc bych si přála, aby se to jednou provždy uzavřelo. To, jak ji lidé kritizují,“ pokračovala.

K Ivaně má zkrátka vztah a má ji ráda. Ivana se o Gotta starala do poslední chvíle a nelze si ani představit, jak moc to muselo být náročné. V dokumentu to lze spatřit. Některé scény jsou velmi emotivní a dávaly zabrat i Olze.

„Když se mu na konci na Žofíně lidé chodí při rozloučení klanět. Tak to pro mě bylo hodně silné. Hráli tam od rána do večera jeho písničky. Návštěvníci mu pokládali květiny. Bylo to něco nádherného, jak na něj lidé celou noc čekali, aby se mu mohli poklonit,“ dojímá se Špátová.

Sama potvrzuje, že Gotta milovali lidé rozličných věkových skupin. „Byli tam i mladí lidé, lidé všech možných generací, děti. Tak jsem si říkala: Karle, to byste si přál ze všeho nejvíc,“ promlouvala k němu v duchu.

K dokumentu zaujala poctivý přístup a rozhodně nepřemýšlela, zda je na ni vyvíjen nějaký tlak kvůli tomu, že točí o takové ikoně. „Já jsem si ten tlak nepřipouštěla, protože když člověk začne tvořit, tak to dělá s nejčistším přístupem a snaží se, aby ten film byl lidský a upřímný,“ konstatuje Špátová.