Na Oldřicha Nového dodnes vzpomínají jeho bývalí sousedé, kteří se s ním seznámili právě díky jeho nemovitosti na Vysočině.

Krásná roubenka má nyní už jiné majitele a je krásně opravená. Za dobu, co do se do ní jezdil rekreovat oblíbený herec se ale příliš nezměnila.

„Viděla jsem ho vždycky, když přijel. Támhle byla veranda, teď je to přestavěný. Vždycky ráno vylezl a cvičil,“ zavzpomínala například jedna z místních obyvatelek Anna Peňázová.

Nejvíc ale sousedé vzpomínají na řidičské schopnosti Oldřicha Nového, který prý rozhodně nepatřily mezi zkušené jezdce. Zvlášť pak couvání dělalo umělcovi problém.

„Neuměl moc jezdit. Měl wartburga a vždycky, když couval za plot, tak jsme mu museli pomoct tlačit,“ popsala sousedka s úsměvem na rtech.

„On se sem občas přijel podívat i v zimě. To tady pak museli zapojit traktory, aby ho sem vůbec dostali,“ doplnil vyprávění jihlavský novinář Radek Laudin.

Jelikož měl Oldřich Nový narozeniny na začátku srpna, vždy je slavil právě na chalupě, kam si zval kamarády z Prahy. Nezapomenutelné byly například jeho šedesátiny v roce 1959.

„Tady se pořádaly oslavy. Lidé tady vzpomínají, že třeba Jaroslav Marvan přijel pokaždé,“ píše Laudin.

Ani na Kuklíku ovšem oblíbený herec nezanedbával svou pověste elegána, kterou získal už za první republiky. I na venkově chodil vždy dobře oblečený, se šátkem uvázaným kolem krku.

Mariáš mu moc nešel

Herec si pobyt na chalupě nejraději zpříjemňoval hraním mariáše v místní hospodě. I když nebyl v kartách zrovna přeborník, chuť soutěžit mu rozhodně nechyběla.

Štamgasti se mu sice často vysmívali, že mariáš neumí pořádně, ale herec jejich poznámky taktně odrážel s vtipem a elegancí sobě vlastními. Díky tomu si ho místní lidé velmi rychle oblíbili a zapadl mezi ně.

„Byl moc prima člověk a vůbec ne lakomý. V létě tady bývala hasičská muzika, kde se platilo vstupné osm korun. A on přišel, dal na stůl stokorunu - což byla na tu dobu hromada peněz - a řekl: ,Chlapi, kdyby hořelo, tak mi tu chalupu uhaste zavčas, ať nelehne popelem.‘ A sedl si a povídal s domorodci,“ tvrdí další z obyvatel Kuklíku.

Místní také mimo jiné vzpomínají, jak Oldřich Nový rád mluvil o Vlastovi Burianovi jako o příteli, který mu pomohl za druhé světové války.

Nový jezdil na Kuklík v době, kdy natočil kupříkladu Hudbu z Marsu, Světáky, Fantoma Morrisvillu nebo seriál Taková normální rodinka. V roce 1967 ale ovdověl a na Vysočinu jezdil čím dál méně. Domek ale vlastnil až do osmdesátých let, později sem jezdila jeho dcera. Milovanou roubenku nakonec prodal na podzim roku 1982, půl roku před svou smrtí.

Související články