Nepřehlédnutelná Halina Pawlowská

Svým vypravěčským talentem a osobním charismatem ovládla snad všechny sféry českého šoubyznysu (snad s výjimkou muzikálu). Píše knihy, filmy, televizní pořady, exceluje před kamerou, vydává časopisy. Halina je zkrátka všude.

Byla to ona, kdo do českých médií přivedl témata, dříve známá pod hlavičkou „zprávy ze společnosti“, dnes spíše jako bulvár. Svět české smetánky navštěvovala v pořadu Žito, v časopisu Story i později ve vlastním týdeníku Šťastný Jim. Je jedinou šéfredaktorkou, jejíž časopis se skvěle prodává, když dá na obálku svůj vlastní obličej. Tím ovšem výčet jejích aktivit nekončí. V pořadu Zanzibar učila národ paštikářů světaznalému cestování, talkshow Banánové rybičky byla léta nejúspěšnějším pořadem České televize. A kromě toho je jen tak mimochodem nejprodávanější českou spisovatelkou. Halina Pawlowská (53) je prostě nepřehlédnutelný fenomén.

25 kg humoru

„Do roku 1990 jsem popsala asi 25 kg papíru komediemi pro film a televizi a i později, když jsem nastoupila do novin, jsem do každého vydání odevzdávala dvanáct stránek. Píšu denně,“ konstatuje Halina Pawlowská. Podle slov své vydavatelky je navíc schopna po večeru stráveném ve vinárně přijít domů a ještě do čtyř do rána psát. Přes to všechno má její psaní nezaměnitelný styl, prostý oblíbených novinářských frází a floskulí: „Když někde slyším, že Lucerna praskala ve švech a nebylo místečka, jak všichni dychtivě naslouchali, tak omdlívám. To je příšerný balast slov,“ konstatuje. Nijak se netají tím, že pouze některé z jejích naoko autobiografických historek jsou skutečné: „To hnusné, co se mi stalo, je pravda. To pěkné jsem si vymyslela.“ Jako autorka měla štěstí i v tom, že mezi českými scenáristy je jedním z mála skutečných komediálních talentů: už na FAMU při studiu scenáristiky a dramaturgie mezi svými spolužáky snadno vynikla, protože většina z nich toužila prozkoumávat chmurné hlubiny své duše. „Lidí, kteří se orientují komediálně, zase tolik není a lidé se rádi smějí, tak mě vlastně už v prvním ročníku trošku privilegoval můj profesor právě proto, že se mu zdálo, že mám humor,“ konstatuje.

Zástupy milenců a jediný manžel

Halina Pawlovská vždycky psala hlavně o sobě – o svých milostných zkušenostech, dramatech, mindrácích a trapasech. Anebo to alespoň tak vypadá, protože ty tisíce historek, jimiž hýří její pořady, knihy a sloupky, by jen stěží stihla odžít na vlastní kůži. Každopádně, milostné trable žen všech věkových kategorií jsou jejím tématem číslo jedna. „Vždycky na Prvního máje mě něco pořád nutí, abych se líbala pod rozkvetlým stromem,“ říká. „Dřív jsem si to jistila dokonce tím, že jsem líbala i tu rozkvetlou břízu na Petříně. Mám prostě hrůzu, že bych mohla na milostná vzrušení a na city rezignovat.“ Přestože na stránkách jejích knih a časopisů defilují zástupy imaginárních milenců, je už desítky let šťastně vdaná za jediného muže – s nímž se seznámila na pochodu Praha-Prčice přesně tak, jak je to vylíčeno ve filmu Díky za každé nové ráno. V té době už se měl ženit s jinou dívkou, ale – jak vypráví Halina Pawlowská – si našel důvod, proč to nejde: „V tý době už totiž budu ženatej s tebou.“ Coby manžel „královny českého bulváru“ (jak Pawlowskou kdysi označil Václav Havel) je její muž skutečný unikát: nechodí totiž na žádné mediálně sledované společenské akce, nedává rozhovory, zkrátka se mu daří přísně si střežit své soukromí. Není divu, že za nejlepší rozhodnutí svého života Halina Pawlowská považuje právě to, že se za něj provdala.

Ostře sledované přednosti

Halina Pawlowská má ještě jedno záslužné prvenství: na vlastním příkladě znovu a znovu demonstruje, že ani velmi korpulentní dáma se nemusí halit do neforemných pytlovitých šatů „zeštíhlujících“ tmavých barev a rádoby lichotivých hábitů, v nichž každý bez výjimky vypadá jako stan. Naopak: hrdě nosí barevné přiléhavé oblečky a velké výstřihy. „Ono je to těžké, na mně vypadá všechno jako výstřih,“ konstatuje. „Nemám pocit, že nosím přehnaný výstřih, to spíš ostatní mají přehnané výstřihy. Já ho mám jen brzo pod krkem.“ Její postava se sice v průběhu let znovu a znovu stávala terčem více i méně vkusných vtípků, ona sama však neváhá k ní přitahovat pozornost – třeba tím, že květnatě odpovídá na otázky ohledně velikosti poprsí (jednou ho definovala jako nástroj schopný shodit dvanáct skleniček naráz, jindy zmínila, že nosí velikost podprsenky F 70, což jsou parametry hodné pornohvězdy). Anebo tím, že se objevila v reklamě na hubnoucí koktejl (což jistě mnoho jejích obdivovatelů i obdivovatelek neslo s nelibostí).

Hrdinka u myčky

Nebyla to ostatně jediná reklama, v níž Halina Pawlowská účinkovala. Propagovala také autobazar AAA, a to právě v době, kdy se potýkal s obviněním z nekalých obchodních praktik. Novinářské otázky na reklamu ji snadno dokážou vytočit, stejně jako dotazy na vilu v Podolí, kterou před několika lety koupila (a vzala si na ni dvě hypotéky, takže, jak prý říkává její maminka, je „vlastně žebrák“). Úplně nejvíc však nenávidí dotaz, jak při svém vytížení „zvládá práci a domácnost“. „Co mám jako zvládat doma? Na to se mě ptají novinářky, které mi chtějí podsunout, že něco musím zanedbávat a že je to určitě rodina,“ rozčiluje se a dodává: „Na mytí oken si někoho objednáme a na nádobí máme myčku. Ale ani naskládat do ní nádobí není moje povinnost. Nebudu mít výčitky z toho, že to neudělám. Ale nepovažuju se ani za hrdinku národa, když tam to nádobí šoupnu.“

Další články

čtenářů si právě čte tento článek