Gérard Depardieu (61) v žádném ohledu neuznává pořekladlo „všeho s mírou“. „Neumím být šťastný a jen tak si užívat života,“ přiznává Gérard Depardieu. „Nevím, co je to uspokojení. Dokážu všechno jenom přehánět a hnát až na doraz. Vlastně trpím jistým typem životní bulimie.“ Jeho nenasytné hltání všeho, co život přináší, se týká nejenom jídla, pití, rychlých motorek či krásných žen, ale také herectví. Pracuje v neuvěřitelně hektickém tempu a jeho filmografie čítá sto osmdesát pět filmů – zhruba trojnásobek toho, co má za sebou průměrný herec v jeho věku. Jenže kromě skvostů, jako je Cyrano z Bergeraku, 1492: Dobytí ráje či Astérix a Obelix, je mezi nimi i spousta filmů průměrných a podprůměrných. Snad jediné, co si nikdy nezahrál, je akční hrdina. „Neumím si vybírat. Beru všechno. Někdy si dokonce před natáčením ani nepřečtu scénář a pak si na kostýmy kolegů musím lepit lístečky se svými replikami,“ krčí rameny Depardieu.

Drsňák v Paříži

Dost možná, že za jeho extrémním přístupem k životu stojí jeho přinejmenším nekonvenční dětství a dospívání. Vyrostl totiž jako synek z chudé domácnosti dvou alkoholiků v klackovitého delikventa, který v rodném městečku kšeftoval s americkými vojáky, dělal ochranku prostitutkám, kradl auta a v šestnácti letech, když už mu doma začínala hořet půda pod nohama, ze dne na den zmizel do Paříže. Tam se odehrála jeho nečekaná proměna: přihlásil se do hereckých kursů a jeho zavalitá, podmračená vizáž nemluvného venkovana oslnila o šest let starší kolegyni Elsabeth – dívenku z bohaté intelektuálské rodiny. Tak se už ve třiadvaceti poprvé stal otcem, syn Guillaume a dcera Julie se narodili rychle po sobě (a Guillaume otcovu životní nenasytnost zčásti zdědil, což ho namočilo do problémů s drogami a zapříčinilo i jeho předčasnou smrt v sedmatřiceti letech). V roce 1992 ale Elisabeth opustil a od té doby se jeho životní bulimie týká také milostných románků: po jeho boku se vystřídala řada krásných – a čím dál mladších – žen (ta poslední, absolventka literatury na Harvardu Clémentine Igou, je o polovinu mladší než on).

Film je mrtev

Že jeho „bulimie“ může být životu nebezpečná, to už dnes Gérard Depardieu dobře ví: má za sebou několik opravdu ošklivých bouraček na motorce a pětinásobný bypass. „Jedinou skutečnou nepříjemností mého života jsem já sám,“ říká. Možná proto dnes čím dál tím raději – pokud mu to nabitý časový rozvrh dovolí – pobývá na venkově na svých vinicích. „Radši trávím svůj čas s vinaři než s herci,“ říká s hořkostí v hlase. „Ve filmovém průmyslu se dnes všechno točí kolem stupidních amerických trháků. Film je mrtvý, konec zvonec. Kdo dnes chodí do kina? Jenom děti. Třicátníci radši sedí doma a dívají se na telku.“ Čas od času také prohlašuje, že s natáčením filmů definitivně končí. „Už nemám co komu dokazovat!“ říká. Jenže jen na tento rok má naplánováno pět premiér. A na te příští několik dalších.