Opravdu málokdo nezapadá do světa mládeže působící v šoubyznysu tak křiklavě jako ona. Před pár lety promovala na Harvardu. Kamarádí se s manažery politických kampaní, investičními bankéři a budoucími soudci Nejvyššího soudu. Když mluví o tom, že by jednou chtěla režírovat vlastní filmy, nezní to jako pošetilý nápad zpovykané hvězdičky – naopak, zní to jako střízlivý a dobře promyšlený plán (ostatně jako všechno, o čem Natalie Portman mluví). A ani ten nejdůkladnější papparazziovský šťoural nikdy nedokázal vypátrat, s kým vlastně chodí. Natalie Portman je zkrátka mladá dáma, která drží svůj život pevně ve svých rukou.

Šprtka Natalie

Totéž (totiž držet svůj život ve svých rukou) ostatně dokázala už jako desetiletá. Když ji tehdy v pizzerii oslovil manažer firmy Revlon a nabídil ji angažmá dětské modelky, neroztřásla se jí kolena a nezakoktala se radostí. Suše mu oznámila, že modelkou být nechce, ale měla by zájem o povolání herečky. O rok a půl později pak poprvé stála před kamerou. A hned její první role stála za to. Ve filmu Leon si po boku Jeana Rena zahrála čerstvě osiřelou chráněnku a učednici nájemného zabijáka. Starostliví rodiče, Židé, kteří přesídlili z Izraele do New Yorku, prosadili několik změn ve scénáři: „Táta se handrkoval o každé drsné slovo, o každé potáhnutí z cigarety. Nesměla jsem ten kouř vdechovat a nakonec je táta donutil udělat to tak, že jsem držela nezapálenou cigaretu a kouř vyfukoval někdo jiný za mojí hlavou,“ vzpomíná Natalie.

Ten bedlivý rodičovský dohled ostatně ani nepotřebovala. Už jako malé dítě totiž učitele okouzlovala a spolužáky provokovala svou ukázněností a disciplínou. Novou knihu přečetla dřív, než ji přinesla domů z knihkupectví, zbožňovala školní docházku a jako –náctiletá puberťačka prohlašovala: „Řekla bych, že moji vrstevníci často nejsou tak zralí, jak by měli být. K šestnáctým narozeninám většina z nich dostane své první auto. Nezajímají se o školu, nemají žádné koníčky. Nesnaží se odlišit od davu. Narodili se do světa, kde nikdy nemuseli nikomu nic dokazovat.“

Já versus image

Jedině tahle výjimečná osobnostní výbava jí pomohla přežít bez úhony oslnivou kariéru dětské hvězdy, která se v patnácti letech stala světovou superhvězdou díky roli královny Amidaly ze Star Wars. Zatímco většina jejích kolegyň, které se příliš brzy proslavily, se dřív nebo později musela potýkat s alkoholem, drogami a patologickou závislostí na vlastní popularitě, Natalie hladce proplula dospíváním a vedle toho, že v její filmografii téměř nenajdete špatný film, stihla ještě vystudovat psychologii na Harvardu.

Přesto i ona si musela najít způsob, jak se vypořádat s mediálním odrazem svého postavení filmové celebrity. „Zvyknete si na to, že o sobě něco čtete v novinách a vnímáte to zcela odděleně od svého skutečného já. Což je svým způsobem děsné. Říkáte si, že to přece vůbec nejste vy, že je to jen vaše image. Ale samozřejmě, že i ta image je svým způsobem součástí vás samotných.“

Citově náročný je ostatně sám o sobě i život v rytmu filmových natáčení: „Pracujete s nějakými lidmi, žijete s nimi tři měsíce čtyřiadvacet hodin denně, jste s nimi v nejtěsnějším kontaktu… a pak to skončí a už se s nimi třeba nikdy neuvidíte. Takže postupně si zvyknete se k lidem tolik neupínat. Chováte se přátelsky, ale zároveň si držíte odstup, protože víte, že tyhle vztahy jsou jen na chvilku.“

Hollywoodská záhada

Její milostný život je (spolu se sexuální orientací Kevina Spaceyho a identitou otce dětí Jodie Foster) jednou z největších záhad současného Hollywoodu. Novináři ji dávali dohromady s režisérem Zachem Braffem, s nímž natočila Říši hraček, s Gaelem Garciou Bernalem, Haydenem Christensenem a dokonce i s hudebníkem Mobym, a nejnověji s bývalým modelem Nathanem Boglem. „Dávají mě dohromady skoro s každým, s kým jsem kdy pracovala. Někdy je to hrozné, když ten dotyčný je ženatý nebo s někým chodí. Ale nebudu žádné tyhle spekulace potvrzovat nebo vyvracet, protože se o tom zkrátka nechci vůbec na veřejnosti bavit.“

Zato na téma ambicí se baví poměrně ráda – ať už jde o ty její vlastní, anebo o ambice jejích filmových hrdinek. „Myslím, že je rozdíl mezi tím, když jste ctižádostiví, a když jste ctižádostiví úplně bez skrupulí, což tedy Anna rozhodně je,“ říká o Anně Boleynové, popravené manželce krále Jindřicha VIII., kterou hraje ve filmu Králova přízeň. „Ale současně se dá spekulovat o tom, že Anna byla vlastně pronásledována jako čarodějnice, protože byla na svou dobu příliš mocná,“ dodává.