Jaký byl život nacisty nejhledanější ženy 2. světové války, na jejíž hlavu gestapo vypsalo odměnu 5 milionů franků, ženy, která dostala od spojeneckých států řadu nejvyšších vyznamenání?

Nancy Wake se narodila 30. srpna 1912 v Roseneath ve Wellingtonu na Novém Zélandu jako nejmladší ze šesti dětí. V roce 1914 se společně se svou rodinou přestěhovala do Austrálie a usadila se v Sydney. V šestnácti utekla z domova a pracovala jako zdravotní sestra a řidička sanitky. S dvěma stovkami zděděných liber v kapse odcestovala do New Yorku a poté do Londýna, tam se pokoušela živit jako žurnalistka. Šéfredaktorce tvrdila, že mluví plynule egyptsky, Egypt byl jejím oblíbeným tématem, u přijímacího pohovoru napsala pár klikyháků, které vydávala za hieroglyfy. Uměla si holt vždy poradit. V 30. letech pracovala v Paříži jako evropská korespondentka pro Hearts (dnes známý americký mediální konglomerát). Její „přežívání“ skončilo setkáním s milionářem Henrim Edmondem Fioccou roku 1937, za kterého se 30. listopadu 1939 provdala.

Před vypuknutím 2. světové války žila Nancy se svým manželem spokojený život v luxusu v Marseille. Henriho rodina patřila k velmi vlivným a zámožným průmyslníkům. Jejich idylický a poklidný život skončil 10. května 1940 kapitulací Francie. Nancy i Henri vstoupili do francouzského odboje, který se začal formovat prakticky ihned poté, kdy maršál Philippe Pétain v roce 1940 uzavřel s nacistickým Německem příměří. Pracovali na sítí únikových cest vedené Ianem Garrowem.

Nancy v plném nasazení pomáhala spojeneckým letcům vyhnout se gestapu, společně s Henrim ukrývali pronásledované židy, působila jako spojka a špiónka. S kuráží sobě vlastní sabotovala mosty a vlaky. Poté co byla roku 1943 prozrazena, ocitla se na nacistickém seznamu nejhledanějších osob. Na její hlavu gestapo vypsalo odměnu 5 milionů franků. Musela uprchnout do Španělska a později do Velké Británie. Henriho gestapo zatklo, byl mučen a později popraven.

Do Anglie se dostala v červnu 1943 a v Londýně prošla osmiměsíčním speciálním výcvikem u jednotky SOE (Special Operations Executive). Dostala krycí jméno „Helene“ a byla nasazena do oblasti Auvergne ve střední Francii jako spojka mezi Londýnem a francouzským odbojem Maquis. Během jedné mise zabila holýma rukama příslušníka SS. Jedním z hmatů, který se naučila v průběhu výcviku u britských tajných služeb, ho na místě zneškodnila. Stala se vůdčí postavou francouzského odbojového hnutí, kde měla na starosti zejména financování a získávání zbraní. V 1944 naplánovala úspěšný nálet na posádku gestapa a německou továrnu na výrobu zbraní. Když jeden německý protiútok přerušil komunikační rádiové linky s Londýnem, Nancy s chladnou hlavou a beze strachu překonala vzdálenost 200 kilometrů na jízdním kole přes nepřátelskou půdu, aby získala a doručila zpět důležité informace. V průběhu 72hodinové cesty spala na volných prostranstvích nebo ukrytá v kupce sena, což bylo na nepřátelském území obzvlášť nebezpečné. Už během svého života byla oslavována jako legenda. Gestapo jí přezdívalo „Bílá myš“, neboť se dokonale vyhýbala všem pastím a nástrahám. Její odvaha a vytrvalost jí pomohly nasazení u francouzského odboje i celou válku přežít.

Hrdinka francouzského odboje obdržela po válce několik vyznamenání od britské, francouzské a americké vlády. Francouzskou vládou byla vyznamenána Řádem čestné legie a Válečným křížem, od Britů obdržela Jiřího medaili a Američanů Medaili svobody. Opožděně, ale přece jen byla poctěna také ve své rodné Austrálii.

Po válce se vrátila do rodné Austrálie, kde se snažila kandidovat do parlamentu. Po opakovaných nezdarech odjela do Anglie, kde se roku 1957 podruhé provdala za pilota RAF Johna Forwarda. Dva roky poté se spolu přemístili zpět do Austrálie, kde spolu žili čtyřicet let. Po smrti Johna se Nancy vrátila do velké Británie a tam už také zůstala. V roce 1985 vydala autobiografii s názvem své válečné přezdívky „Bílá myš“. V posledních letech svého života pobývala v pečovatelském domě pro veterány. Hrdinka francouzského odboje Nancy Wake zemřela v Londýně 7. srpna 2011 v 98 letech.