Na slovíčko s kávovým velvyslancem

Na slovíčko s kávovým velvyslancem

O Starbucks snad slyšel každý z nás, minimálně z amerických filmů. Věci pozitivní, i negativní. A tak není divu, že na rozhovor s českým Coffee Ambassadorem jsem šel poněkud nesvůj. Zcela zbytečně.

Pan Marcel Goron se ukázal být sympatickým třicátníkem, který k mé velké potěše s sebou přinesl k rozhovoru tác, na něm french press, u french pressu digitální stopky, na tácu šálky. 

„Káva z Tanzanie,“ vesele oznámil na můj udivený pohled. „Jedna z nejlepších, co máme.“ 

Nejlepší prý ale je jamajská Blue Mountain. Třeba James Bond pil jenom tuto kávu. Nebo cibetková káva, kdy zrna prošla trávicím ústrojím opiček... Ty asi v nabídce nemáte, že?  

Snažím se být poněkud imunní vůči těm módním trendům, které přicházejí a odcházejí. Důležitější jsou jiné věci. Měli jsme malé množství Blue Mountain v nabídce, tak jsem měl možnost ji ochutnat. Objevil se u nás i balíček pravé cibetkové kávy, tedy cibetek z divočiny, ne chovaných v zajetí. A je to podobné, jako když vám někdo nabídne Châteauneuf-du-Pape z roku 1982, vy se napijete a řeknete si, ta frankovka, co jsem měl včera, chutnala líp. Celé je to marketing. Hodně chuti kávy dělá mozek. Ale nás ovlivňuje i to, kde kávu pijeme, třeba na dovolené nám chutná všechno lépe. 

 

Díval jsem se, že nabídku zrnkové kávy k zakoupení máte opravdu širokou. Jenom etiopskou jsem v nabídce neviděl – přitom jste ne tak dávno mívali Sidamo? 

Máme jako firma určité zásady a normy, co se farem a farmářů týká – program Shared Planet. Je to určitá obdoba programu Fair Trade. Klademe důraz na etický obchod, životní prostředí, spolupráci s okolím. Právě kvůli finanční průhlednosti nakupujeme přímo od farmářů. Snažíme se vyhýbat zprostředkovatelům, burzám nebo překupníkům. No a v Etiopii dva roky zpět schválili nové zákony a káva se nakupuje pouze přes zprostředkovatele státní agentury. 

Co to přesně znamená ta spolupráce s okolím?  

Majitelé farem mají povinnost se postarat i o věci, které my bereme jako samozřejmost. Jeden nám nedávno posílal fotku WC, které postavil pro zaměstnance, měl z toho radost. U nich prostě toaleta, sprchy nejsou běžné. Kolo pro zaměstnance, plot kolem farem na ochranu proti divokým zvířatům, kola pro děti, aby mohly do školy vzdálené 12 kilometrů, pro nás banální věci jsou pro ně neuvěřitelné. Samozřejmě se hlídá, aby zde nepracovaly těhotné ženy nebo děti. Investujeme do infrastruktury, škol, zdravotnických zařízení… 

A co si v tomto případě představit pod pojmem ochrany životního prostředí? 

Třeba to, že nikdy bychom nespolupracovali s farmou, postavenou na místě vykáceného pralesa, nebo klademe důraz na recyklaci vody po fermentaci kávových bobulí. 

V České republice se často setkávám s nesprávným názvem espressa, kterému se u nás kdoví proč – a chybně – říká piccolo. Jak je tomu u vás, když si budu chtít dát skutečné espresso? 

Starbucks se přísně drží italského názvosloví. Takže espresso má přesně 30 mililitrů, double espresso je 60 mililitrů, macchiato znamená vlastně strakatá – káva se jen „pošpiní“ kapkou mléka a mléčnou pěnou. Cappuccino je k espressu přidaných 50 % mléka, 50 % pěny, kdežto latté je dělané jen z ohřátého mléka s troškou pěny, českému espressu se všude jinde říká americké, protože je ještě zalité a tím ředěné horkou vodou. Café lungo děláme jen ve Španělsku, kde je oblíbené – to je dvojité espresso s mlékem. V Itálii je stále jedničkou malé espresso. Navíc máme speciální způsob pražení, pro Evropu se praží v Amsterdamu. 

Jak se vlastně člověk stane Coffee Ambassadorem? Kde jste začínal? 

Před patnácti lety jsem nastoupil na praxi v maturitním ročníku obor číšník do hotelu Slovan v Košicích. Tam jsem už od svých patnácti let připravoval kávu, samozřejmě tu tehdy dovolenou jako třeba vídeňskou. Pracoval jsem pod výborným starým číšníkem, dokázal o kávě hodiny vyprávět, takže mne nadchnul pro kávu. A když sem přišel Starbucks, poslal jsem životopis, a podařilo se, nastoupil jsem jako manažer kavárny. Všem zaměstnancům říkáme partneři a trénink trvá několik měsíců. A dostat se od baristy přes vedoucího směny po manažera, případně dokonce na místo odborníka, takového kávového someliéra, to studium trvá pět let.  

Jaké máte jiné záliby? Na internetu jsem se díval, že jste v mládí tancoval? 

V mládí ano, ale teď už ne. Teď spíše jen pro relaxaci plavání, badminton, kde hraju takovou pražskou ligu, čtu knížky, Stephena Kinga, Robina Cooka, no a miluju cestování, objevování nových věcí a lidí. Teď mě třeba čeká delší cesta do Austrálie. 

Budete zkoumat, jakou tam pěstují kávu? 

To zrovna přímo ne. Ale není to špatný nápad, ten pás, kde se pěstuje káva, je od obratníku Raka k obratníku Kozoroha. Takže na severu by se pěstovat mohla, ale nemám o tom žádné informace.  

Děkuji za rozhovor.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Tři lásky Otakara Vávry

Tři lásky Otakara Vávry

Zemřel legendární režisér Otakar Vávra. Osud mu dopřál úžasných sto let plných lásky ke krásným ženám, životu jako takovému a filmové práci. Přečtěte…

Akční letáky