Na Československé databázi má tento film úctyhodných 87 % a patří mezi osmdesátku nejoblíbenějších filmů z celé databáze. Češi, coby národ chalupářů, se dokáží vžít do kůže pražské rodiny Lavičkových, která touží po svém malém kusu přírody a klidu. Toho se jim ale díky dědovi Komárkovi moc nedostává. Je lehké uhodnout, že předlohou k postavě Josefa Kemra, který hrál důchodce ve svých 54 letech, byl opravdový děda - pan Lukšíček. Ten inspiroval scénáristy Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Ten si ve filmu "střihl" i hlavní roli, kvůli které se musel oholit. Podle režiséra Jiřího Menzela tak vypadal více jako Pražák.
Nejstrašnější den v životě režiséra
Natáčení bylo i pro režiséra plné humorných chvil. Zdeněk Svěrák vzpomínal, že padání lehátka řídil režisér Jiří Menzel provázkem a škodolibě si natáčení této scény užíval. Později se však dozvěděl hroznou zprávu. V den, kdy se natáčela scéna, ve které děda Komárek chystá pohřeb svého kamaráda, se režisér dozvěděl o smrti svého otce. Později tento den popsal jako nejhorší ve svém životě.
Zákaz komunistů
Komunistům se nelíbilo obsazení Josefa Kemra, protože byl hluboce věřící a netajil se tím. Režisér Menzel si ale prosadil svou trochu zvláštním argumentem. Josef Kemr byl prý jediný, který tuto roli může hrát, jelikož nikdo jiný neumí zacházet s kosou a postava dědy Komárka na chalupě seče trávu. Problém měl i s obsazením Jana Třísky, který byl silně antikomunistický. Jeho obsazení ale pomohl Zdeněk Svěrák. Podle režiséra měla být Třískova účast dárkem pro diváky.
Díky filmu vznikl další skvost
Jen díky filmu Na samotě u lesa vznikla další filmová perla - Vesničko má středisková. Zdeněk Svěrák totiž dostal honorář na scénář omylem dvakrát. Když na to po letech barrandovští účetní přišli, dali mu na vybranou. Buď peníze vrátí nebo napíše další scénář s podobnou tématikou. Tak vznikl další film dua Menzel-Svěrák.