Diskutujte: Vaří muži ve vaší rodině? Domníváte se, že muži přistupují k vaření jinak než ženy? Který pořad o vaření sledujete v televizi?

Sympatický Enrique Sánchez, který je ve Španělsku televizní hvězdou, poskytl redakci kafe.cz exkluzivní rozhovor. Prozradil v něm například, proč nechal studia medicíny a šel raději vařit.

Vzpomenete si, jaké jídlo jste uvařil jako své úplně první?
Samozřejmě. Byla to marináda a vyrobil jsem ji asi jako čtyřletý kluk se svým dědečkem.

Takže láska k vaření u vás má kořeny z rodinného prostředí?
Určitě. To tak bývá. Profesionálním kuchařem v naší rodině nebyl nikdo, ale především můj tatínek rád vařil, lásku k vaření jsem pravděpodobně získal především od něj.

Jak dlouhá byla cesta od té první omáčky uvařené s dědečkem k rozhodnutí věnovat se vaření jako profesionál? Jste Španěl, tak předpokládám alespoň dočasnou touhu být profesionálním fotbalistou...
Jak to víte? (smích). Samozřejmě, že jsem chtěl být fotbalista, po tom touží snad každý španělský kluk. V kuchyni jsem vždycky moc rád pomáhal – mamince, tatínkovi, babičce... Nikdy jsem ale nepřemýšlel, že bych se tomu mohl věnovat profesionálně. Začal jsem studium medicíny, měl jsem být lékař, ale rozmyslel jsem si to.

To je tedy velký skok.
Já jsem hodně optimistický člověk a uvědomil jsem si, že k lékaři každý přijde s nějakým problémem. Vařit pro lidi je mnohem radostnější poslání.

Hodně by mě zajímala první reakce rodičů, když jste doma oznámil, že nebudete lékař, ale kuchař.
Rodiče to vzali ohromně, hlavně tatínek měl velkou radost. Jak jsem říkal, rád vaří. Oba starší sourozenci jsou lékaři, takže mně mé rozhodnutí doma prošlo. Když se otce někdo zeptá, co dělají jeho děti, odpoví, že dva jsou lékaři a ten třetí je kuchař, který je všechny uživí. (úsměv)

Čeští muži vaří jenom někteří, mnohem více je těch, kteří čekají, co jim ženy přinesou. Jací jsou španělští muži?
Ve Španělsku je to podobné. (směje se). Většinou vaří ženy.

Jakou máte soukromou odpověď na otázku, že jsou špičkovými světovými šéfkuchaři především muži?
Podle mě je to jednoduché. Myslím, že ženy ještě nestihly do oboru tak proniknout, ale už se to chystá a do několika let si získají větší respekt. Bude to stejné, jako když se začaly prosazovat do vedení velkých firem nebo do politiky. Primárně totiž podle mého názoru ženy vaří lépe než muži, citlivěji zacházejí s ingrediencemi.

Moje babička pracovala jako kuchařka a podělila se o všechny své recepty, kromě jednoho, který si hýčkala jako majstrštyk a nikdy ho neprozradila. Máte takový svůj „tajný“ recept?
Ne, naopak. Já jsem šéfkuchař a jsem rád, když se lidé o mé recepty zajímají a snaží se podle nich naučit připravit jídlo, které je potěší. Vůbec žádné tajnosti před nikým nemám.

Jak se vám podařilo nepodezírat své přátele, že se k vám chodí především dobře najíst?
(směje se). Já je nepodezírám. Já bezpečně vím, že to tak je. Ne... Teď vážně. Sám miluju ty chvíle, kdy mým přátelům chutná moje jídlo. Rád vařím, rád je zvu. Víte přece, co je největší pochvala pro kuchaře. Když jeho hosté nastaví talíř a řeknou: „Přidej mi, prosím.“

Máte sen, aby po vás bylo pojmenováno jídlo, které sám vymyslíte třeba náhodou a lidé by ho jedli i za sto let? Tak jako se náhodou kdysi mladému kuchaři povedlo vymyslet Sacher dort?
Takových příkladů je v historii vaření skutečně hodně. Samozřejmě, že by se mi to moc líbilo. Možná mám naději – jednou jsem použil do jedněch speciálních sušenek místo pískového cukru moučkový, protože pískový zkrátka došel. Ráno byl majitel restaurace, pro kterou jsem pracoval, úplně unešený, jak jsou sušenky jemné, jak se rozplývají na jazyku... Tak jsem honem řekl, že jsem nad tím přemýšlel, jak je vylepším. Zkrátka, udělal jsem z nouze ctnost, znáte to (směje se). Nevím, jestli to bude recept, který si budou předávat generace, ale bylo by to hezké.

Sušenky Sánchezky.
To zní skvěle. (stále se směje)

Exituje recept, který vám vzdoruje a opakovaně se vám nedaří podle něj připravit jídlo tak, abyste byl spokojený?
Rád bych působil skromně a řekl vám, že ano. Ale neexistuje. Jsem totiž ve skutečnosti opravdu hodně paličatý, takže když mi něco nejde, tak jsem schopný klidně to celý týden třikrát zkoušet, dokud se mi to nepovede.

Do Španělska jezdí opravdu hodně českých turistů. Obvykle se však stravují v hotelech a tak se toho o místní kuchyni moc nedozvědí. Která jídla byste doporučil ochutnat, aby člověk opravdu mohl říct, že „ochutnal Španělsko“?
To je složitější otázka, než si myslíte, protože Španělsko je veliké a hodně záleží na tom, v jaké jeho části se nacházíte. Určitě bych doporučil typické studené polévky a také vzít na vědomí, že Španělsko je největším světovým vývozcem oliv a olivového oleje. Umíme je opravdu velmi dobře připravit a použít do jídel, ve kterých byste je nečekala.

Kreativní užití španělských oliv jste prezentoval na workshopu v rámci 6. ročníku Prague Food Festivalu, který proběhl tento víkend na Pražském hradě. Co jste si pro své posluchače připravil?
Chtěl jsem olivy představit tak trochu jinak, než je tady znáte. španělské olivy jsou úžasná ingredience, navíc hodně zdravá. Asi nejrozšířenější mýlka je, že se po nich tloustne, což není vůbec pravda. Zdaleka nejsou vhodné jen do salátů, kde se s nimi potkáváte asi nejčastěji, nebo uzobávat z talířku k nějakému dobrému sýru. Přestože i tak jsou moc dobré. Hodí se ale do různých omáček, k masu a dokonce do dezertů. To jsem vám přijel ukázat.