Diskutujte: Měl Roman Šebrle ukončit závodní kariéru na vrcholu sil? Nebo chápete jeho odhodlání pokračovat?
Dívejte se ve středu 8. srpna a pak i další den na televizní zpravodajství z olympijských her v Londýně. Na své v pořadí čtvrté olympiádě se loučí jeden z velikánů naší atletiky (a taky fakt fešák), desetibojař Roman Šebrle. Tentokrát neodcestoval do dějiště her závod vyhrát: "To si nesmím říkat, to bych mohl skončit už po stovce," usmívá se vyrovnaně. Dal si svůj vlastní cíl, kolik chce nasbírat bodů a přeje si odzávodit se ctí.
Muž týdne: Roman Šebrle na své poslední olympiádě
Ve startovním poli závodníků patří suveréně k nejstarším. Mladí se ho snaží porazit (zdaleka ne všem se to podaří, jak ostatně ukázala domácí kvalifikace na OH) a zároveň ho chodí plácat po ramenou, jak je fajn, že to ještě "dává". Občas si přijdou pro radu. "Desetibojaři jsou jedna parta, to vždycky platilo," přibližuje Roman atmosféru mezi závodníky. "Spoustukrát jsem viděl, jak jeden druhému poradil nebo rovnou pomohl. I proto mám tenhle sport tak strašně rád. Je pro mě něco jako droga."
Obyčejný kluk z Lanškrouna se pro desetiboj rozhodl víceméně náhodou. Začal s atletikou dost pozdě a jen na zkoušku. Mnohem víc ho táhl fotbal, který hrál vrcholově až do čtrnácti, dodnes si rád zahraje, především na charitativních akcích s dětmi.
Muž týdne: Roman Šebrle na své poslední olympiádě
Atleti ho ale nechtěli jen tak pustit, když už se na stadionu objevil se svojí výškou akorát a dispozicemi mít souměrnou postavu plnou svalů. Během kariéry bez nadsázky vyhrál, co se dalo (stal se mistrem světa, jako první člověk v historii se dostal přes hranici 9 000 bodů a jeho světový rekord roky odolával soupeřům - padnul až letos zjara).
Tak například olympijský účet Romana Šebrleho vypadá takhle:
Sydney 2000 - stříbrná medaile a velká spokojenost, přestože mohl být zlatý. Jeho největší soupeř přešlápl v rozhodujícím pokusu, ale rozhodčí to přehlédli.
Atény 2004 - zlatá medaile. Zlato se od něj čekalo. "Nikdy v kariéře jsem neřekl, že si pro zlato jedu. Vždycky jsem říkal, že jedu o zlato bojovat a to jsem taky dělal."
Peking 2008 - 6. místo. Trápila ho zranění, během závodu byl nachlazený. Dodatečně uznal, že měl ještě chvíli počkat s budováním svého sportcentra a více se věnovat tréninku. "Bylo toho na mě ten rok moc."
Londýn 2012 - ? "Už jen ta atmosféra," vyznal se nedávném rozhorovu pro MF Dnes. "Jste pohromadě s ostatními sporty, v obrovské jídelně všechny potkáváte. A potom samotný závod. Plno lidí v hledišti, na sobě máš číslo s kruhama, všude kolem jsou kruhy. To tě pohltí. To je něco jiného než jakékoliv mistrovství světa. S tím se nic nedá srovnat."
Co o něm možná nevíte: Celoživotně se vyrovnává s tragickou dopravní nehodou, která v začátku jeho kariéry připravila o život dva kamarády a jeden se těžce zranil. S dívkou, která původně chodila s jednou z obětí nehody, se postupně sblížil a vzal si ji za ženu.
Muž týdne: Roman Šebrle na své poslední olympiádě
Dnes mají dvě děti. "Lepší manželku, než je Eva, bych si nikdy nemohl přát," vyznal se před časem Roman Šebrle. "Zdá se mi, že náš vztah postupem času jen sílí."