Čím to, že nás tak fascinují filmy, pohádky a pověsti o ženách z vodních hlubin?
Nejrealističtější: Ondine (2009)
Kdyby se doopravdy měl zrodit křehký vztah mezi člověkem a mořskou pannou, možná by to probíhalo právě tak jako ve filmu Ondine, v němž si hlavní role zahráli Colin Farrell a Alicja Bachleda. On je zahořklý samotářský rybář, opatrující nemocnou dcerku, ona zase bytost neznámého původu, která se jednoho dne chytí do jeho sítí. Chvíli to trvá, než si navzájem začnou důvěřovat. Natáčelo se v pošmourném Irsku, které jejich příběhu dodalo příjemně melancholický kolorit.
Nejromantičtější: Žbluňk! (1984)
Když Tom Hanks ještě nebyl univerzálním americkým magnetem na Oscary a stamilionové tržby, když byl teprve začínajícím a úplně neznámým, sympaticky nesmělým mladíkem, natočil tuhle zvláštní romantickou komedii v pohádkovém balení. Jeho hrdina jako malý chlapec skočí přes palubu lodi a pod hladinou se setká s plavovlasou holčičkou, která je pod vodou jako doma. Vlastně ne, ona je tam opravdu doma! V dospělosti se oba hrdinové setkávají znovu. Jenže vodomilná blondýnka (Daryl Hannah) se musí za mužem svého srdce vydat do ulic New Yorku. Podobně jako Andersenova Malá mořská víla to na suchu nemá zrovna jednoduché.
Nejtajuplnější: Žena ve vodě (2006)
Hrdiny tohoto filmu z dílny mistra tajuplných příběhů a netradičních hororů M. Night Shyamalana jsou obyvatelé jednoho laciného, poněkud sešlého činžáku, jehož jediným trumfem na trhu s realitami je bazén na dvorku. Domovník (v podání Paula Giamattiho) jednoho dne zjistí, že ve vodních šachtách pod bazénem žije krásná a křehká vodní nymfa Story, které zlé bytosti temnot brání v návratu do jejího mýtického světa. Ne nadarmo se víla jmenuje Story - tedy Příběh nebo Pohádka: každý z obyvatel domu totiž díky ní najde ve svém obyčejném životě velký pohádkový úkol.
Nejveselejší: Malá mořská víla (1989)
Disneyho továrna na kreslené sny se v roce 1989 chopila slavné pohádky Hanse Christiana Andersena. Snažila se ji přenést na plátno pokud možno v neporušeném stavu, jenže to mělo háček: Andersenova Malá mořská víla totiž končí smutně, dokonce téměř tragicky, což je v Disneyho pestrobarevném světě nemyslitelná věc. A tak se klasická pohádka proměnila ve svižnou podívanou plnou písniček (film vyhrál Oscara za nejlepší hudbu a nejlepší píseň) a žertovných zvířátek (krab, racek a modrožlutá rybka). Pochopitelně nechybí happyend, takže víla Ariel, místo aby se rozplynula v mořskou pěnu, se šťastně provdá za prince Erika.
Nejautentičtější: Malá mořská víla (1976) - česká
Z celé naší hitparády mořských panen je právě ta česká, od režiséra Karla Kachyni, patrně nejblíž slavné a smutné pohádce Hanse Christiana Andersena. Hlavní roli mořské víly, která kvůli lásce k pozemskému princi obětuje svůj hlas i svůj život, si zahrála Miroslava Šafránková. Její slavnější sestra Libuše se objevila - poněkud netradičně - v nesympatické roli její sokyně, cizí princezny. (Fyzická podobnost obou dívek ostatně jen podtrhla fakt, že princ se rozhoduje spíš mezi dvěma světy či mezi dvěma principy než mezi dvěma skutečnými ženami.) Ve filmu se objevily na svou dobu velmi efektní triky a natáčelo se v působivé lokalitě Prachovských skal.
(pokračování)
KONDICE
